"Je to tvůj bratr!" "Už dávno ne!"

Sam

„Můj vztah s Regulusem není ani trochu jako ten tvůj s Jamesem! Baví se s Bellatrix, Malfoyem a spol! Je ve Zmijozelu! Není dobrý člověk!" zařval Sirius a to pro mě byla poslední kapka. Jak mohl něco takového říct, když jsme ještě den předtím řešili, že mu Regulus chybí?
​
„Bože," uchechtla jsem se posměšně, „o to ti jde?! Že je ve Zmijozelu?! To znamená, že nemůže být dobrý člověk?! To nemůžeš myslet vážně! Ty se jako divíš, že se baví s nima?! S kým jiným by se měl bavit, když ho jeho vlastní bratr odsoudil za to, v jaké je koleji?! Jak jsi mi zrovna ty mohl někdy radit o vztahu s Jamesem?! Ještě k tomu v době, kdy jsem tě nenáviděla?! Jak jsi mohl být zrovna ty ten, kdo mi tak moc pomohl?! Já tě sakra poslechla! A teď, když se snažím pomoct já tobě, tak jsem ten nejhorší člověk na světě?! Jsi pokrytec, Blacku! Podělaný pokrytec!" vyplivla jsem se slzama v očích, otočila se na patě a rychlým krokem jsem zamířila pryč. Nechtěla jsem se s ním hádat dál. Byla jsem tak strašně naštvaná. On mi jako do života mluvit může, ale když něco řeknu já, je to konec světa? To přece nemohl myslet vážně. Jak si to jako představoval? Vždyť jsem mu chtěla jen pomoct. Proč to prostě nemohl pochopit?

„Sam!" ozvalo se za mnou, když jsem vešla do hradu, ale já jsem to ignorovala.

„Sam! No tak! Zastav!" snažila se dál Abby a já jsem po chvíli vážně zastavila a otočila. Věděla jsem, že mě jinak nenechá, takže jsem se rozhodla ji prostě poslat pryč.

„Nech mě být, Abby," povzdechla jsem si, „nemám náladu."

„Sam, jen ti chci pomoct."

„Prostě mě nech," zamračila jsem se, „chci být sama."

„Dobře," řekla nakonec Abby rezignovaně, „ale potom si o tom promluvíme." Já jsem jen přikývla a vydala jsem se pryč.

Procházela jsem chodbama hradu a přemýšlela. Věděla jsem, že jsem se taky nezachovala úplně správně, ale ten fakt, že já jsem ho tehdy poslechla a on si nechtěl nechat poradit, mě hrozně štval. Asi po hodině chození po hradu jsem do někoho vrazila a spadla na zem.

„Moc se omlouvám," zamumlala jsem a zvedla jsem hlavu.

„To je dobrý," zasmál se Regulus a podal mi ruku, aby mi pomohl se zvednout.

„Děkuju," pousmála jsem se, když jsem zase stála na nohou.

„Co děláš v téhle části hradu?"

„Pohádala jsem se se Siriusem, tak jsem se procházela po hradu" povzdechla jsem si, „a jak to myslíš, co tady dělám?"

„Sam, jsme ve sklepení. Vracel jsem se na kolej a zrovna tebe jsem tady vážně nečekal," vysvětlil a já jsem se zmateně rozhlédla, „nemáš ponětí, jak ses sem dostala, co?" zasmál se.

„Ani nejmenší," uchechtla jsem se.

„Chceš o tom mluvit?" zeptal se po chvíli, kdy jsme tam jen tak stáli.

„Co?" podívala jsem se na něj zmateně.

„Jestli o tom chceš mluvit. O té hádce," pousmál se.

„Můžeme jít do knihovny? Nechci to řešit na chodbě."

„Jasně, pojď," vzal mě za ruku a táhl mě ke knihovně.

„Regulusi, zpomal," smála jsem se, ale on pokračoval stále ve stejném tempu a zastavil se až v knihovně, kde mě posadil k jednomu ze stolů, na který moc nešlo vidět.

„Tak povídej."

„Chtěla jsem, aby si s tebou promluvil. Trápí se, kvůli tomu, jak to mezi váma je, a mě bolí ho takhle vidět. Další věc je, že on mi taky pomohl. To díky němu se zase normálně bavím s Jamesem. Chtěla jsem pro něj udělat to samé, jenže jeho odpověď byla, že mi do toho nic není. To mě naštvala, protože jak už jsem řekla, on se taky pletl do mého vztahu s Jamesem a to ještě k tomu v době, kdy jsem ho nesnášela. Potom do toho ještě začal plést to, že tě neznám, že se bavíš s Bellatrix, Malfoyem a spol, a že jsi ve Zmijozelu, takže nejsi dobrý člověk. Pokrytec."

„Je to jeho názor, Sam," řekl Regulus jako by nic, ale šlo vidět, jak moc ho to mrzí, „a ten mít může. Navíc na tom není nic překvapivého. Nesnáší mě. Ať už je to kvůli tomu, s kým se bavím, nebo kvůli koleji, nesnáší mě. Je to tak už od toho, co jsem se do Zmijozelu dostal. Už dávno jsem se smířil s tím, že na mě názor nezmění. Jasně, mrzí mě to, pořád je to můj bratr, ale zvykl jsem si."

„Nechápeš to," pokroutila jsem hlavou, „říkal, že mu chybíš, že mu na tobě záleží. Tak jak potom může říct něco takového? Já chápu, že mu vadí, s kým se bavíš. Taky nemá Bellatrix nebo Malfoye zrovna v lásce, ale to přece neznamená, že se nemůžu bavit s tebou. A to, že ses dostal do Zmijozelu? Co je na tom špatného? Je to kolej, jako každá jiná. Jasně, to, jak většina lidí hrozně řeší čistou krev, je otrava, ale to přece ze všech nedělá špatné lidi. Byli jste vychovaní v určitém přesvědčení, ale hned z toho dělat závěr, že být ve Zmijozelu, znamená být špatný člověk, mi přijde pěkně debilní. A navíc, on se přestal bavit s tebou, ne naopak. Tak jak ti pak může vyčítat, s kým se bavíš?" rozčilovala jsem se dál.

„Máš pravdu, nechápu," uchechtnul se Regulus.

„Co nechápeš? Já ti to vysvětlím."

„Proč se tak staráš o to, co si o mně myslí? Skoro mě neznáš. A myslím, že kdyby ti šlo jenom o to, aby byl Sirius v pohodě, nebyla bys teď tolik naštvaná zrovna kvůli tomu, že řekl, že jsem zlý."

„Já nevím. Přišlo mi, že jsme se nasmáli, když jsme dělali tu esej a dobře jsme si popovídali. A i když se nebavíte, jsi Siriusův bratr. Prostě se starám a sama asi úplně nevím proč. A taky mi přijdeš fajn."

„Je to milé," pousmál se, „ale nechci, abyste se kvůli mně hádali."

„Nehádáme se kvůli tobě. Hádáme se, protože se chová jako idiot. A stejně, všechny páry se občas hádají, takže jednou to přijít muselo," povzdechla jsem si.

„Ale stejně. Nechci, abyste se hádali kvůli tomu, že se bavíš se mnou."

„Neřeš to, ano? Já se můžu bavit, s kým chci. Stejně jako Sirius. Tečka. A teď pojď. Už je večeře," zvedla jsem se a za ruku jsem ho táhla do Velké Síně.

„Jsem rád, že ses mi svěřila," usmál se Regulus, když jsme došli do Velké Síně.

„Já taky," usmála jsem se zpátky a objala jsem ho, „a nezapomeň, jsme kamarádi a Sirius mi do toho nemůže kecat, jasný?" řekla jsem vážně, když jsme se od sebe odtáhli.

„Jasný," zasmál se Regulus.

Hele, zabralo to sice nějakou dobu, ale pořád je to lepší, než posledně. Plus je to o něco delší než normálně. Děkuju za votes, komenty a přečtení.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča