"Je to tvůj bratr!" "Už dávno ne!"

Sam

„Ahoj," usmála jsem se na Siriuse.

„Ahoj," objal mě, ale bylo to takové zvláštní. Celkově vypadal rozhozeně.

„Co se děje?" zamračila jsem se, když jsme se od sebe odtáhli.

„Trochu jsme se pohádali s Jamesem," přiznal Sirius.

„Fleamont zase něco přeháněl, co?" ušklíbla jsem se a on přikývl. Nebylo tak těžké to uhodnout. Přišlo mi, že poslední dobou zbytečně přehání spoustu věcí, „to mě mrzí. Ale nic si z toho nedělej, vždyť ho znáš. Ať se stalo cokoli, bude to dobré."

„Děkuju," pousmál se.

„Nemáš vůbec za co. A teď už pojď," chytla jsem ho za ruku a táhla ven z hradu.

„Půjdeme první do Medového ráje?" zeptala jsem se, když jsme došli do Prasinek.

„Jo. Potom bych chtěl zajít ještě k Taškářovi a můžeme i k Chroptící chýši," navrhl Sirius s úsměvem.

„To zní fajn," věnovala jsem mu zářivý úsměv, „ale ještě potřebuju pro nové pergameny k Džinovi v láhvi a někdy mezitím můžeme zajít ke Třem košťatům, abychom nebyli celou dobu venku. Takže bych zašla do toho Medového ráje a k Taškářovi, potom ke Třem košťatům, tam si něco dáme, odtamtud půjdeme k Džinovi v láhvi a nakonec k Chroptící chýši," navrhla jsem.

„Asi můžeme," usmál se Sirius.

„Sam?" oslovil mě Sirius, když jsme seděli u Tří košťat a popíjeli jsme máslový ležák.

„Ano?" podívala jsem se na něj.

„Co Abby chtěla, abys se mnou probrala?" zeptal se a já jsem Abby v duchu začala proklínat. Nemohla prostě mlčet? Vždyť to stejně není můj ani její problém.

„Neřeš to, jo? Prostě to s tebou probírat nechci. Nic mi do toho není. Abby to prostě přehání."

„Ale no tak. Už jste o tom mluvily, tak mi prostě odpověz," protočil Sirius očima.

„Vadí jí tvé střídání holek," řekla jsem po chvíli ticha, „chtěla, abych ti řekla, že toho máš nechat. Prý že mě určitě poslechneš. Mám ji ráda, ale do tohohle mi prostě nic není. Neříkám, že se mi to líbí, přijde mi to vůči těm holkám hnusné, ale vážně mi do toho nic není," dokončila jsem a Sirius sklopil hlavu.

„Promiň," řekla jsem, když už deset minut nic neřekl.

„Neomlouvej se," povzdechl si a podíval se na mě, „vlastně-vlastně máš pravdu. Měl bych se změnit. Jsem příšerný člověk."

„Nejsi příšerný člověk," protestovala jsem.

„Ale jo," stál si za svým, „máš naprostou pravdu. Ony mě mají rády a já je jen tak odkopnu. Merline. Jak se se mnou můžeš bavit?" znova si povzdechl a hlavu si dal do dlaní.

„Sriusi," oslovila jsem ho vážně, „podívej se na mě. Tak. Nemyslím si, že jsi příšerný člověk. Jsi skvělý člověk, který udělal pár špatných věcí. Ale tak to prostě je. Každý to tak máme. Nikdo není dokonalý a všichni děláme chyby. Důležité je si uvědomit, že ty chyby děláme a něco s tím udělat. Poučit se z nich. A můžu se s tebou bavit úplně normálně. Vidím za tu tvoji masku bezcitného egoistického idiota, víš? Pod ní jsi totiž citlivý egoistický idiot," zasmála jsem se.

„Děkuju," usmál se na mě.

„Za co mi prosím tě děkuješ? Jen jsem řekla svůj názor. Nic velkého."

„Děkuju, že jsi tady pro mě. Děkuju, že jsi i dala šanci se s tebou bavit a pořádně tě poznat a děkuju, že s tebou můžu trávit čas. Jo a taky jsi kvůli mně odmítla tu pozvánku na rande. Toho si taky vážím."

„To já děkuju, že díky tobě vycházím s Fleamontem," zašklebila jsem se, „a já no, stejně bych to rande odmítla," pokrčila jsem rameny.

„Jakto?" zajímalo Siriuse.

„Mám Louiho ráda, to ano, ale ne takhle. Chci říct, je to můj kamarád. Nic víc, nic míň. Prostě kamarád. Nikdy bych nad ním nedokázala přemýšlet jinak," vysvětlila jsem.

„To chápu," přikývl s úsměvem, „jak se ti daří jako prefektce?" změnil téma.

„Celkem fajn," zasmála jsem se, „což mi připomíná, že mám dneska večer obcházet hrad. Vůbec se mi nechce. Po tom ranním rozhovoru s Louim to bude hrozně divné."

„To zvládneš," pousmál se povzbudivě Sirius.

„Co jiného mi zbývá, že?" uchechtla jsem se.

„No jo no. Povinnosti," ušklíbl se Sirius, „co máš v plánu zítra?"

„Zatím nic," pokrčila jsem rameny, „nejspíš skončím v knihovně s tím, že jsem zapomněla udělat nějaký úkol do přeměňování pro McGonagallovou nebo do lektvarů pro Křiklana."

„A nechceš se jít se mnou podívat na jeden z posledních tréninků nebelvírského famfrpálového družstva? Jamese by to potěšilo," navrhnul.

„Co bych pro Fleamonta neudělala," zasmála jsem se, „půjdu moc ráda."

Omlouvám se, že kapitola vychází až teď, ale tento rok jsem v prváku, takže nová škola, noví lidi a spousta organizačních věcí. Měla jsem toho všeho plnou hlavu a nebyly nápady. A vím, že kapitola není moc dlouhá, ale chtěla jsem už něco vydat, tak snad mi to odpustíte.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča