"Je to tvůj bratr!" "Už dávno ne!"

Sirius

„Co se mezi váma dvěma stalo?" zeptala se najednou Sam. Byli jsme po škole venku a já s Jamesem jsme spolu pořád po hádce z předešlého dne moc nemluvili.

„Nic," zamumlali jsme s Jamesem najednou, i když bylo jasné, že nám to Sam neuvěří.

„Něco očividně jo," přidala se Abby.

„Prostě to neřešte, prosím," podíval jsem se na ně prosebně, „radši nám řekni, jak to včera šlo."

„To mě taky zajímá," usmála se Lily.

„Překvapivě to šlo víc než dobře," pousmála se Sam a my jsme se na nivšichni trochu překvapeně podívali, „Regulus byl velice milý, všechno jsme měli rychle hotové a dobře jsme si popovídali."

„Jsi si jistá, že se bavíme o tom stejném Regulosovi?" pozvedl jsem obočí.

„Ano jsem. Měl by sis s ním promluvit. Třeba byste to mezi sebou vyřešili."

„To si nemyslím," uchechtnul jsem se.

„Nezjistíš to, když to nezkusíš," ozvala se Madison.

„V tom případě to zjišťovat nepotřebuju," pokrčil jsem rameny. Nepřišlo mi to jako dobrý nápad.

„Aleno tak, Siriusi. Je to tvůj bratr. Stojí to přece alespoň za pokus," přidala se k nim i Lily.

„A Regulus včera zněl, jako že mu taky chybíš," dodala Sam.

„Prostě ne. Je to můj život, a když s ním mluvit nechci, prostě to nechte být," odsekl jsem. Nechtěl jsem být nepříjemný, věděl jsem, že to myslely dobře, ale nechtěl jsem, aby mě nudily do rozhovoru s Regulusem, když bylo očividné, jak moc se mi do toho nechce. Byl jsem si až moc dobře vědom i tím, že jsem Sam slíbil, že nad tím budu přemýšlet, to ale neznamenalo, že se můj názor změní.

„Tak nám řekni, co je s tebou a Jamesem," ušklíbla se Abby.

„Není to vaše věc," řekl jsem nepříjemně.

„Lily?" usmála se moje přítelkyně sladce, „co se mezi nima stalo."

„James si myslel, že jste spolu spali. A znáš ho. Byl na Siriuse dost nepříjemný. Toho se dotklo, že si James myslí, že by se s tebou vyspal při první příležitosti, na což James reagoval tak, že je to pořád Sirius, takže se pohádali," vysvětlila Lily.

„A kvůli tomu spolu jako pořád nemluvíte?" podívala se na mě Sam.

„Není příjemné, když ti tvůj nejlepší kamarád nevěří, že jeho sestru jen nevyužiješ, víš?" vyjel jsem na ni.

„To sice chápu, ale není to důvod, abys byl hnusný i na mě," odsekla.

„Tak na mě nemáš tolik tlačit! Do toho, jak to mám s mým bratrem, ti absolutně nic není!"

„Takže ty do mého vztahu s mým bratrem mluvit můžeš, ale já do toho tvého ne?!" rozhodila rukama. Ostatní na nás jen trochu vyděšeně koukali. Nebyli zvyklí na to, že bychom se hádali. Většinou jsme spolu ve všem souhlasili.

„To je něco jiného! James je můj nejlepší kamarád! Ty Reguluse sotva znáš! Nemáš tušení, jaký je!"

„Ale vím, že mu chybíš! Bylo to až bolestivě očividné! A tobě chybí on! Neříkal jsi náhodou, že to je to, na čem záleží, když to bylo o mně a o Jamesovi?!"

„Můj vztah s Regulusem není ani trochu jako ten tvůj s Jamesem! Baví se s Bellatrix, Malfoyem a spol! Je ve Zmijozelu! Není dobrý člověk!"

„Bože," řekla sarkasticky a posměšně se uchechtla, „o to ti jde?! Že je ve Zmijozelu?! To znamená, že nemůže být dobrý člověk?! To nemůžeš myslet vážně! Ty se jako divíš, že se baví s nima?! S kým jiným by se měl bavit, když ho jeho vlastní bratr odsoudil za to, v jaké je koleji?! Jak jsi mi zrovna ty mohl někdy radit o vztahu s Jamesem?! Ještě k tomu v době, kdy jsem tě nenáviděla?! Jak jsi mohl být zrovna ty ten, kdo mi tak moc pomohl?! Já tě sakra poslechla! A teď, když se snažím pomoct já tobě, tak jsem ten nejhorší člověk na světě?! Jsi pokrytec, Blacku! Podělaný pokrytec!" poslední slova vyplivla, pokroutila hlavou a otočila se k odchodu. Abby se na mě vražedně podívala a vydala se za ní. Já jsem tam jen stál, díval jsem se, jak se moje přítelkyně vzdaluje, a snažil jsem se zpracovat vše, co i řekla.

„Jsi idiot," řekl po několika minutách ticha Remus, „vážně se ti jen snažila pomoct. Navíc jsi sám říkal, že máš od rozhovoru s Regulusem divný pocit. Jen chce, abys byl šťastný."

„Už jsem jí vysvětlil, že nevím, jestli bych s Regulusem mluvit dokázal, a že nevím, co bych mu řekl. Měla by to respektovat," ohradil jsem se.

„Přehnali jste to," pokroutila hlavou Lily, „oba dva."

„Lily má pravdu," zamračila se Madison, „tahle hádka vůbec nemusel proběhnout."

„Neměla do toho pořád rýpat," stál jsem si za svým.

„Siriusi-," začla Lily, ale byla přerušena jistou blondýnkou z Mrzimoru.

„Vyhodila mě!" vyjekla Abby frustrovaně, „prý že chce být sama. Ale přísahala bych, že brečela," podívala se na mě vražedně.

„Nedívej se tak na mě, Abby. Není to moje vina. Nemá se tolik starat o mého bratra," protočil jsem očima.

„Nestará se o tvého bratra, idiote. Stará se o tebe. Chce, abys byl šťastný, a myslím, že má pocit, jako že ti něco dluží. Koneckonců, díky tobě má zase dobrý vztah s Jamesem. Jen ti to chce oplatit."

„Ale já ne. Nechci, aby mi něco oplácela. A už vůbec nechci, aby se pletla mezi mě a Reguluse. Miluju ji, jasný? A ona to ví, ale já si prostě s Regulusem normálně promluvit nedokážu a je úplně jedno, jak moc mu podle ní chybím."

Tahle kapitola měla původně být klidná a nic moc se nemělo dít.. no, řekněme, že to úplně nevyšlo. Děkuju za komentáře a votes.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča