"Je to tvůj bratr!" "Už dávno ne!"

James

„Ahoj," pozdravili jsme se Siriusem holky. Nechtěl jsem za nima chodit, protože jsem věděl, že na mě budou Abby a Madison naštvané, ale Tichošlápek trval na tom, že za nima zajdeme.

„No nazdar," pozdravila nás s úšklebkem Samantha. Další důvod, proč jsem za nima nechtěl. Moje sestra mě nenáviděla. Vážně jsem nechápal, co si od toho Tichošlápek slibuje.

„Ahoj," pozdravila nás Abby, „musíme si promluvit. Hned."

„Jako s náma?" zeptal jsem se. Odpověď na tuhle otázku jsem znal, ale toho rozhovoru jsem se bál od chvíle, kdy mi ruply nervy a já jsem začal být na Samanthu zase hnusný.

„Ne, s Alice. Jasně že s váma. Já, Madison, ty a Sirius. My si musíme promluvit. Hodně vážně," odpověděla Abby se svraštěným obočím.

„A o čem?!" vyjekl Tichošlápek. Bylo mi jasné, že to ví, stejně jako já, ale očividně se mu do toho rozhovoru taky zrovna nechtělo.

„Co třeba vaše chování. O něčem jsme mluvili. Myslely jsme, že na něj dohlídneš," protočila očima Madison. Samantha s Lily vypadaly každou chvílí zmatenější, ale nikdo jsme jim to nehodlali vysvětlit.

„Fajn, chápu. Chcete to vyřešit u nás v pokoji? Tady je hodně lidí," zeptal se Tichošlápek.

„Jo. To bude nejlepší," přikývla Abby, „pak vás najdeme," usmála se na Samathu s Lily a všichni čtyři jsme se vydali do našeho pokoje.

„Můžeš mi vysvětlit, jak si to představuješ, Jamesi?!" vyjela na mě Abby, když se zavřely dveře pokoje, „řekly jsme, že ti pomůžeme, když se budeš snažit! A ty se místo toho chováš jako idiot! To jsi snad zapomněl, co jsme ti říkaly?! Sam na tebe nadává čím dál víc! A to jsem doufala, že to budeš brát vážně! Že se budeš snažit! Že nás poslechneš! To si jako myslíš, že na ni budeš hnusný a ona se k tobě jako zázrakem začne chovat pěkně?! Už jednou jsi ji zklamal, copak to nechápeš?! Nebude na tebe milá, dokud jí neukážeš, že si to vážně zasloužíš! Nebo sis to rozmyslel a už ji zpět nechceš?! A ty!" podívala se na Tichošlápka a zabodla mu prst do hrudi, „Ty jsi na něj měl dávat pozor! Dohlídnout na to, že se bude chovat slušně a mile! Ne se se Sam hádat pokaždé, když ji vidíš! Vím, že ji nemáš rád, ale to ty jsi chtěl, abychom mu poradily! Tak by ses podle toho měl chovat! Kde jsou ty řeči o tom, že ji sneseš, když bude James šťastný, teď?! Místo abys mu pomáhal ji získat zpět, ho podporuješ v hádání se s ní! Co je s váma sakra špatně?!" křičela. Vypadalo to, že bude pokračovat, ale Madison ji předběhla.

„Myslím, že to chápou, Abby," položila jí ruku na rameno a snažila se ji uklidnit, „víš už alespoň, proč tě nesnáší?" otočila se na mě. Nevěděl jsem. Remus řekl, že se mám zaměřit na prázdniny po prvním ročníku a druhý ročník. Ale to mi došlo i bez něj. Víc mi odmítnul říct. Podle jeho slov by mi toho potom řekl až moc. Jen dodal, že je to všechno moje vina, ale to jsem koneckonců pochopil taky bez něj.

„Ne?" odpověděl jsem, ale znělo to jako otázka.

„Merline, asi si ji vážně nezasloužíš. Vždyť se vůbec nesnažíš," protočila Madison očima.

„Snažím se," bránil jsem se, „jen na to prostě nemůžu přijít."

„Tak proč jsi na ni neustále hnusný? Vážně promiň, ale to mi jako snaha ji získat zpět nepřijde," zavrčela Abby.

„Snažil jsem se. Vážně jo, ale potom mi prostě ruply nervy, jasný? Byl jsem na ni hnusný pět let a ona je na mě hnusnější než kdy jindy, tak je prostě těžké být milý. A nezapomněl jsem, co jste říkaly, beru to vážně, chápu, že jsem ji očividně zklamal a nerozmyslel jsem si to," snažil jsem se to vysvětlit.

„Tak proč tě Sirius nehlídá. Siriusi, když je na ni hnusný a hádá se s ní, měl bys mu říct, aby přestal," vyčetla už klidná Abby Tichošlápkovi.

„Nechtěl jsem se s ní pořád hádat, ale když ona mě vždycky tak vytočí. Ví přesně co říct, aby mě naštvala. A když se s ní taky hádám, zapomínám na to, že by James měl být milý," obhajoval se Tichošlápek.

„Kluci," povzdechla si Madison, „chápeme, že je to těžké, ale takhle to jen zhoršujete. Jako fakt hodně. Hrozně ráda bych vám pomohla, ale když se vidíme, je téma Poberti tabu."

„A když o vás mluví, tak mluví o tom, jak jste ji naštvali, jak jste tupí a podobně," dodala Abby.

„Dokud mi nedojde, proč mě tak nenávidí, je to v háji, že?" zeptal jsem se smutně.

„Myslím, že bohužel ano," přiznala Abby. Šlo vidět, že ji to mrzí, „ale podle mě jsi celkem fajn. Když se zrovna nehádáte," dodala s lehkým úsměvem.

„A co já?" zeptal se Tichošlápek.

„Jsi nechutný děvkař," ušklíbla se Abby, „měl by ses nad sebou zamyslet. Pět holek za týden? To je moc i na tebe."

Devátá kapitola. Další vyjde bohužel nejdřív v neděli asi, jak jsem psala minule. Tak snad to nevadí. Děkuju za každý komentář, vote i přečtení. Miluju vás.

Ps:taky vám přijde, že v téhle fanfikci pořád někdo po někom křičí?😂

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča