"Je to tvůj bratr!" "Už dávno ne!"

Sam

„Vysvětlíte nám, co nám uniklo?" zeptala jsem se, když bylo až očividné, že je mezi Jamesem a Lily něco jinak. Bylo dvacátého druhého února a já jsem si byla jistá, že už tak týden je mezi nimi něco jinak. Poslední dobou jsme spolu netrávili tolik času. Atmosféra mezi mnou a Siriusem byla z nějakého mně neznámého důvodu pořád hustší a to způsobilo, že jsme se s Abby tolik nevídaly celkově s ostatníma.

„No, vlastně jsme s Lily spolu," odpověděl James a poškrábal se na zátylku.

„A jak je možné, že se to dozvídám až teď, Fleamonte?" zvedla jsem obočí.

„Vůbec jsme spolu nebyli," bránil se.

„A to jsi za mnou nemohl zajít a říct mi, že jsi konečně získal srdce dívky svých snů?" ptala jsem se vyčítavě dál.

„Promiň," sklopil pohled.

„To je dobré," usmála jsem se nakonec, „přeju vám to. Ale s dalšíma důležitýma věcma za mnou prostě choď. Nechci se všechno dozvídat poslední," vyčetla jsem mu ještě.

„Dobře," usmál se, „ale vážně byste s náma měli trávit víc času."

„Myslím, že ještě chvíli to necháme takhle," usmála jsem se falešně a pohled mi na chvilku zabloudil k Siriusovi.

„Ale-," chtěla protestovat Lily.

„Ne Lily," přerušila jsem ji, „tohle je moje rozhodnutí, tak to respektuj," zakroutila jsem hlavou a všimla jsem si, jak Madison něco šeptala Siriusovi, ale nechala jsem to být. Radši.

„James s Lily mají pravdu," vložil se do rozhovoru i Remus, „trávíte s náma hrozně málo času."

„Jsme každý na jiné koleji a v jiném ročníku. Co čekáte?" uchechtla jsem se, ale věděla jsem, že to není ten důvod, proč spolu skoro nejsme. Myslím, že jsme to věděli všichni.

„No a?" zvedl obočí Peter. Jako vážně? Nemůžeš být potichu? Proč ten kluk vždycky mluví v těch nejnevhodnějších chvílích? pomyslela jsem si.

„Tak asi nebudeme moct být pořád spolu, ne?" přidala se ke mně Abby. Věděla, že mě trápí ta atmosféra mezi mnou a Siriusem, a že tak nějak bojuju sama se sebou, a tak mě podporovala, i když s tím úplně nesouhlasila.

„Ale do Vánoc to šlo," argumentovala Madison.

„To je už skoro čtvrt roku zpátky," protočila jsem očima, „před půl rokem jsem taky nenáviděla Jamese a Siriuse. Věci se mění. Zvykejte si."

„To nemůžeš myslet vážně," zakroutil hlavou James.

„Víte vy co? Nebudeme to řešit, jo? Nechci se hádat," skončila to Abby a já jsem se na ni děkovně podívala.

„Dobře," přikývli nakonec všichni.

„Jak jste se vlastně dali dohromady?" podívala jsem se na Lily s Jamesem a oni si vyměnili takový zvláštní pohled. A nebyli jediní. I ostatní se na sebe podívali hrozně zvláštně, jen já s Abby, jsme nic nechápaly.

„To je na dlouho," vyhnul se odpovědi James.

„Nikam nespěcháme, Fleamonte. Máme celé odpoledne," ušklíbla jsem se.

„Probereme to jindy, Sam," přidala se k Jamesovi Lily. Proč jsem to čekala?

„A proč nám to prostě nemůžete říct teď?" nechápala Abby.

„Prostě ne," řekl James pevně a já jsem protočila očima.

„Fajn," řekla jsem uraženě.

„Sam?" oslovil mě Sirius, když jsme šli na večeři.

„Ano?" pousmála jsem se smutně. Celý den jsme spolu skoro nemluvili a to mě mrzelo. Na druhou stranu jsem v sobě ohledně mých citů k Siriusovi měla hrozný zmatek. Nechtěla jsem si přiznat, že by Abby mohla mít pravdu a já bych k němu vážně něco cítila.

„Můžeme si potom promluvit? Jako po večeři?"

„Jasně, v deset na astronomce?" navrhla jsem.

„To by bylo fajn," usmál se.

„Co po tobě Sirius chtěl?" zeptala se Abby hned, když jsme si sedly ke stolu.

„Chce se mnou mluvit," pokrčila jsem rameny, „v deset máme sraz na astronomce. Je to zvláštní. Poslední dobou spolu skoro nemluvíme a najednou tohle."

„Třeba už mu to taky leze na nervy," napadlo Abby.

„Třeba," pousmála jsem se.

„Copak potřebuješ?" pousmála jsem se, když jsem došla na astronomku. Sirius už tam byl a koukal na bradavické pozemky.

„Je to kvůli mně?" zeptal se jen. Neměla jsem ponětí, o čem to sakra mluví.

„Co máš na mysli?" nechápala jsem.

„To, že s náma nechceš trávit čas. Je to moje vina? Je to tak kvůli tomu, že je to mezi náma teď takové divné?" zeptal se. Bylo to poprvé, co jsme o tom mluvili. O tom, jak to mezi sebou máme a já jsem na to nebyla úplně připravená.

„Možná? Já jen, že je to mezi náma od prázdnin takové zvláštní a já vlastně ani nevím proč. Ta atmosféra mezi náma dvěma je prostě hrozně hustá," sklopila jsem hlavu.

„Promiň," hlesl a hlavu mi za bradu zvednul, „je to moje vina, omlouvám se. Mám tě rád, Sam. Nechtěl jsem, aby ses kvůli mně skoro přestala vídat s Jamesem a ostatníma."

„To je v pohodě," pousmála jsem se, „ty za to nemůžeš."

Chvíli jsme si jen koukali do očí, než Sirius spojil naše rty v jedny. Já jsem mu omotala ruce kolem krku, on si mě jednou rukou přitáhl za pas blíž a druhou nechal na mé tváři. Byl to skvělý pocit. Jeho rty byly dokonalé a můj mozek vypovídal službu. Nedocházelo mi, co to vlastně dělám a jaké to bude mít následky. To však netrvalo dlouho, protože po chvíli se mé racionální myšlení vrátilo a v mém mozku jako by začala svítit červená kontrolka. Rychle jsem přemístila své ruce na jeho hruď a odtáhla jsem se od něj.

„J-já už-už mu-musím j-jít," vykoktala jsem a rozešla jsem se pryč.

„Sam," vydechl Sirius prosebně a chytil mě za ruku.

„Vážně musím," zašeptala jsem, vytrhla jsem svou ruku z jeho sevření a rozběhla jsem se pryč.

„Sam!" slyšela jsem za sebou ještě Siriusův křik, ale ignorovala jsem ho a běžela jsem dál.

Minulá kapitola nám končila hodně pozitivně, tak proč to teď trochu neokořenit, žejo. Nemůžou to mít všichni lehké a ač mě to mrzí, na Sam se Siriusem si budete muset ještě chvíli počkat, lásky. A vím, že je tady teď hodně skoků v čase, ale potřebuju to urychlit, protože musíme sjet i poslední rok Sam a Abby v Bradavicích.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča