"Je to tvůj bratr!" "Už dávno ne!"

Sam

„Dobré ráno," usmála jsem se, otevřela jsem oči a zvedla jsem hlavu, když jsem se probudila. Se Siriusem jsme spali v Komnatě nejvyšší potřeby a já jsem se probudila v jeho objetí. Cítila jsem na sobě jeho pohled a vůbec mi to nevadilo. Byla jsem šťastná.

„Dobré ráno, princezno," oplatil mi úsměv a věnoval mi ranní polibek, „zaspali jsme snídani," zasmál se, když se ode mě odtáhl.

„Ale vyspala jsem se dobře," přitulila jsem se k němu ještě víc a hlavu jsem si položila na jeho hruď.

„To já taky," dal mi Sirius pusu do vlasů, „ale stejně budeme muset za chvíli vstávat."

„Mně se nechce," zamumlala jsem nesouhlasně.

„Mi taky ne, ale za hodinu je oběd a ty pak musíš jít dělat esej do přeměňování," pohladil mě po zádech.

„Úplně jsem na to zapomněla," zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na něj, „ale abych byla upřímná, opravdu dneska nemám náladu na trávení celého odpoledne s tvým bratrem. Radši bych ho trávila s tím svým, ale s tím se hold budu muset smířit," povzdechla jsem si, „jen doufám, že to bude v pohodě."

„Bude to dobré," usmál se na mě Sirius povzbudivě, ale jeho oči říkaly něco trochu jiného, „uvidíš."

„A ty?"

„Co já?" nechápal Sirius.

„Budeš ty v pohodě?" zeptala jsem se, „vidím, že tě ten čtvrteční rozhovor pořád trápí, Siriusi. Nejsem slepá. Chci ti pomoct, jako jsi ty pomohl mi, ale to nemůžu, když nevím, co přesně se děje."

„Já ani nevím," povzdechl si Sirius, „vím, že jsme si s Regulusem vlastně nic moc neřekli, ale promluvili jsme na sebe po takové době..."

„Záleží ti na něm ještě?" zeptala jsem se opatrně. Myslela jsem, že svého bratra nesnáší, ale o tom, co se po rozhovoru s ním začal chovat, jako by ho něco trápilo, začala jsem dost pochybovat.

„Asi jo," vydechl po chvíli ticha, „asi mi na něm pořád trochu záleží. Myslel jsem, že už ne, ale očividně jsem se mýlil."

„Myslela jsem, že ho nasnášíš," přiznala jsem.

„To já taky," uchechtl se trochu smutně.

„Měl by sis s ním promluvit," ozvala jsem se po chvíli ticha.

„Nevím, co bych mu řekl, princezno," povzdechl si, „jsme na sebe hnusní od toho, co se dostal Zmijozelu. A když jsem z domu utekl k vám, přestali jsme spolu mluvit úplně. A navíc, víš, jak to mezi sebou Nebelvír a Zmijozel má."

„Já nevím, Siriusi. Jen nad tím zkus popřemýšlet, ano?" pousmála jsem se na něj.

„Dobře," oplatil mi úsměv, „ale teď bychom měli jít na koleje a potom na oběd."

„Abby mi bude dávat kázání, že jsem měla alespoň říct, že se nevrátím," zasmála jsem se, když jsem se zvedala.

„A co teprve James," uchechtl se Sirius, „celou noc jsem byl s jeho malou sestřičkou v Komnatě nejvyšší potřeby."

„Jen to nee," rozesmála jsem se.

„Kde jsi byla celou noc?" začala Abby, když jsem došla do pokoje.

„Tobě taky pěkný den," zašklebila jsem se.

„Promiň, ale měla jsi mi včera říct, že se nehodláš vrátit."

„Promiň, ale původně to v plánu nebylo," pokrčila jsem rameny a šla jsem udělat ranní hygienu.

„Kde jste vůbec byli? Kluci říkali, že u nich ne," zajímalo Abby.

„Byli jsme v Komnatě nejvyšší potřeby. Šli jsme tam, když jsme se vrátili do hradu a potom jsme tam usnuli," pousmála jsem se nad vzpomínkou na předešlý den, „a ráno jsme zaspali," dodala jsem.

„A copak jste tam dělali?" zakmitala obočím a já jsem se zasmála.

„Povídali jsme si," uzemnila jsem ji.

„Fakt jsi ho změnila," zašklebila se.

„Jak to myslíš?" nechápala jsem.

„No, je to Sirius Black, tak mě celkem překvapuje, že dokázal strávit celou noc vedle holky a jen si povídat," pokrčila se smíchem rameny.

„Merline, na co ty myslíš," pokroutila jsem nad ní pobaveně hlavou.

„Ahoj," ozvalo se za mnou, když jsem před Velkou Síní čekala na Reguluse.

„Měl bys jít za ostatníma," otočila jsem se s úsměvem.

„Jen jsem tě chtěl pozdravit," pokrčil rameny.

„To beze mě nevydržíš ani jeden den?" zašklebila jsem se.

„Včera jsme se taky neviděli," upozornil mě Fleamont naoko ublíženě.

„No jo, promiň," zasmála jsem se, „ale teď už budu muset zase jít," dodala jsem s pohledem na přicházejícího Reguluse.

„Hodně štěstí," pousmál se, rychle mě objal a vypařil se.

„Ahoj," došel ke mně Regulus.

„Ahoj," usmála jsem se a rozešla jsem se do knihovny.

„Nejsi tak hrozný, jak jsem si myslela," poznamenala jsem, když jsme měli úkol hotový. Šlo nám to poměrně rychle, dost jsme se nasmáli a Regulus byl milý.

„Ty jsi taky fajn. Na to, že chodíš se Siriusem."

„Co je na něm tak hrozného?" pozvedla jsem obočí.

„Nic. Já jen, že on mě nesnáší. Celkově nenávidí lidi ze Zmijozelu," pokrčil rameny, „člověk by řekl, že to budeš mít stejně," dodal.

„Nemyslím, že tě nesnáší," vyhrkla jsem.

„Cože?" vyjeveně na mě koukal.

„Myslím... myslím, že mu na tobě záleží," řekla jsem opatrně, „a on taky."

„Vážně?" zeptal se překvapeně a v očích mu zajiskřilo a já jsem s úsměvem přikývla.

„Změnila jsi ho," vydechl po chvíli ticha.

„Jak to můžeš vědět? Vždyť se nebavíte."

„Jako fakt?" zasmál se a já jsem se na něj nechápavě podívala, „je to očividné. Na příklad už hrozně dlouho nestřídá holky a váš vztah je jeho nejdelší. A taky jde vidět, že je šťastnější," vysvětlil nakonec.

Tahle část měla vyjít už někdy ve čtvrtek, ale neměla jsem čas ji dopsat, tak je to tady teď. Zatím třetí část za poslední dva týdny, takže si myslím, že celkem dobrý. Děkuju moc za přečtení a voty, ale ze všeho nejvíc, bych chtěla poděkovat za zpětnou vazbu v podobě komentářů.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča