"Je to tvůj bratr!" "Už dávno ne!"

Sam

„Ahoj," řekla jsem, když jsem došla k nebelvírskému stolu.

„Ahoj," upřeli na mě všichni překvapený pohled. Všichni kromě Petera, který něco jedl a nic jiného ho nezajímalo a Blacka, který se na mě povzbudivě usmál. Úsměv jsem mu oplatila a pohled jsem přemístila na svého staršího bratra. Z blízka vypadal ještě hůř a mě se zmocnil pocit viny. To já jsem mohla za to, že vypadal takhle.

„Holky, mohly bychom si prosím promluvit?" zeptala jsem se se sklopenou hlavou. Abby kvůli mému chování seděla u nebelvírského stolu a já jsem se cítila provinile. A ne jen kvůli Abby, ale i kvůli Lily a Madison. Byla jsem na ně hnusná a to si nezasloužily.

„Jo, jasně," usmála se Lily, která se vzpamatovala jako první a začala se zvedat.

„Tak, co potřebuješ?" zeptala se Abby, když jsme došly do Komnaty nejvyšší potřeby.

„Chci se omluvit. Chovala jsem se hrozně. A přitom jste měly celou dobu pravdu. Byla jsem hloupá, omlouvám se."

„To je v pohodě," usmála se na mě Abby a objala mě. Lily s Madison udělaly to samé a já jsem byla moc ráda, že je mám zase zpátky.

„Jen nám řekni, jak dopadl tvůj včerejší rozhovor se Siriusem," ozvala se Lily, když jsme se od sebe odtáhly.

„On vám to neřekl?" zeptala jsem se překvapeně a ony zakroutily hlavou.

„Říkal, že je na tobě, jestli budeš chtít, abychom my ostatní věděli, o čem jste se bavili," vysvětlila Madison.

„To jsem nečekala," přiznala jsem se smíchem. Bylo to po více než měsíci poprvé, kdy jsem se opravdu smála.

„Tak povídej už," popohnala mě Abby a já jsem jim začala vyprávět, co se den předtím stalo.

„Páni," vydechla Madison, když jsem skončila.

„Jo, páni," uchcechtla jsem se. Až v tu chvíli mi plně došlo, jak moc mi rozhovor s ním pomohl.

„Takže dáš Jamesovi šanci?" zeptala se Abby pro jistotu a já jsem přikývla.

„Bude nadšený," usmála se Lily.

„Merline," zasmála jsem se, „co se s tím světem děje?"

„Jak to myslíš?" nechápala Abby.

„Dávám Jamesovi šanci na základě rozhovoru s Blackem," uchechtla jsem se, „tady musí být něco špatně."

„Nebo je to až teď dobře," poznamenala Madison.

„Možná," usmála jsem se.

„A jen tak pro ujasnění," ozvala se Lily, „jak to teď je mezi tebou a Siriusem? Podle toho včerejška to nevypadá, že byste se pořád nenáviděli."

„Já nevím," přiznala jsem, „pomohl mi a z nějakého důvodu mi s ním bylo dobře, ale nevím, jak to má on," pokrčila jsem rameny.

„Myslím, že spolu budete vycházet," usmála se Madison.

„Musím souhlasit," přidala se Abby, „i když si to neuvědomujete, jste si celkem podobní."

„Zajdeš za Jamesem už dneska?" zeptala se Lily, když už jsme si povídaly asi dvě hodiny.

„Původně jsem chtěla až tak v pátek, ale asi jo," usmála jsem se.

„Tak na co čekáme? Jdeme," zavelela Madison a já jsem se zasmála.

„Vždyť ani nevíme, kde jsou," namítla jsem.

„Budou nejspíš v pokoji. James je na tom špatně, jinde čas moc netráví," informovala mě Lily.

„Tak přesně tam se s Abby nedostaneme," povzdechla jsem si, „jsme totiž z Mrzimoru, jestli sis ještě nevšimla."

„Všimla. Půjdete tam prostě s náma, v pokoji pobertů si promluvíš s Jamesem a hotovo," táhla mě Lily ven z Komnaty nejvyšší potřeby.

„Víte co? Já jsem si to rozmyslela. Proberu to s ním v ten pátek," začala jsem panikařit, když jsme stály před dveřmi pokoje pobertů. Byla jsem hrozně nervózní. Vždyť jsem se k němu jako ke svému bratrovi nechovala pět let, Merline.

„Pozdě," ušklíbla se Abby a zaklepala. Já jsem ji jen propíchla pohledem a nervózně jsem sebou ošila.

„Vážně bys měl dělat něco jiného než je dívání se do stropu, Dvanácteráku," šlo slyšet Blackův hlas, blížící se ke dveřím, „vždyť ani ten famfrpál už neřešíš tolik. Říkám ti, že to bude dob-," zarazil se uprostřed slova, když otevřel dveře, „co potřebujete?" zeptal se překvapeně.

„Vlastně nic," řekla jsem a chtěl jsem se otočit, ale to mi Lily nedovolila.

„Přišla si promluvit s Jamesem," vysvětlila, tak, aby to jmenovaný neslyšel. Ten byl sice stejně ve svém světě, ale jistota je jistota „je jen trochu nervózní."

„Neříkala jsi, že budeš potřebovat pár dní?" zeptal se s úsměvem Black.

„No, jo, ale když jsem si o tom všem promluvila s holkama, nějak se mi to nechtělo odkládat a přišla jsem si připravená," pousmála jsem se a dala jsem si za ucho neposedný pramen vlasů, „ale teď už se tak připravená necítím."

„Bude to v pohodě," věnoval mi další zářivý úsměv, „udělá mu to radost."

„Kdo to je?" zeptal se Remus.

„To zjistíš, až budeš vycházet. A ty taky, Červíčku. Pohyb," zasmál se Black.

„Takže mu dáš druhou šanci?" zeptal se překvapeně Remus, když mě uviděl a já jsem s úsměvem přikývla.

„Chybí mi," přiznala jsem.

„Tak my jdeme do společenky, pak kdyžtak přijďte," oznámila Lily a všichni začali odcházet.

„Blacku," zastavila jsem jmenovaného.

„Včera jsem byl Sirius, Sam," zašklebil se, „nebo jsi snad zapomněla?"

„Ne, nezapomněla. Jen jsem prostě nevěděla, jak to bereš. Mohl to být, já nevím, zkrat?"

„Sirius," usmál se a podal mi ruku.

„Sam," přijala jsem jeho ruku a oplatila jsem mu úsměv, „nejsi tak špatný, jak jsem si myslela."

„Já? Já jsem úžasný," zasmál se.

„No jasně. Dokonalost sama," ušklíbla jsem se, „ještě jednou děkuju, Siriusi."

„Nemáš vůbec za co," usmál se.

„Ale jo. Nebýt tebe, nejspíš bychom se všichni trápili ještě hodně dlouho. A hlavně já s Jamesem," pousmála jsem se, „jsem moc ráda, že má James takového nejlepšího kamaráda."

„Jsem rád, že jsem mohl pomoct," řekl a objal mě, „hodně štěstí."

„Tak, jdu na to," vydechla jsem, když jsme se od sebe odtáhli.

„Ahoj, Jimmy," řekla jsem, když jsem vstoupila do pokoje a on se na mě překvapeně otočil.

„Rose," vydechl.

Rose je druhé jméno Sam. Jen pro ujasnění. Každopádně, lásky, teď mám nějaký kreativní týden, ale až začne škola, vůbec nevím, jak budu stíhat. Tak se vám teď toho pokusím vydat co nejvíc.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča