"Je to tvůj bratr!" "Už dávno ne!"

Sirius

„Není tady," povzdechla si Abby, když jsme vešli do Velké Síně, „doufala jsem, že si s ní budu moct promluvit u večeře, když mě předtím poslala pryč."

„Klid, teď si sedneš k nám a promluvíš si s ní v pokoji," pousmála se Madison a za ruku ji začala táhnout k nebelvírskému stolu.

„Snad," zamumlala Abby, „co když se mnou nebude chtít mluvit?"

„Jste nejlepší kamarádky. Určitě si s tebou promluví. Bude to potřebovat," povzbudivě se usmál Remus.

„Remus má pravdu. Po takových hádkách je třeba si s někým promluvit," přidala se k nim Lily.

„A co když už s někým mluvila?" vydechla Abby s pohledem upřeným ke vchodu do Velké Síně. Nechápavě jsem se podíval, kam se dívala ona a hned jsem se zamračil. Naskytl se mi pohled na Sam, která držela ruku mého bratra a něco mu říkala. O chvíli později jeho ruku pustila a místo toho ho objala. Když se od něho o chvíli, která se pro mě zdála být věčnost, konečně odtáhla, něco si řekli, oba se zasmáli a každý se vydal ke svému stolu.

„Proč se s ním sakra baví?" zavrčel jsem.

„Myslím, že si sedli," vydechla Lily.

„Co?" podíval se na ni zmateně Dvanácterák.

„Lily má pravdu," pokrčila rameny Madison, „však víte, říkala, že si dobře povídali, smáli se, byl milý. Sedli si."

„Ale proč se s ním baví, když ví, co si o něm myslím?"

„Je jí to jedno," pokrčila rameny Abby.

„Ale-."

„Žádné ale, Siriusi," přerušila mě Abby, „ona si na Reguluse udělala svůj názor, a ten je úplně jiný než ten tvůj. Je víc než očividné, že z nich jsou teď přátelé."

„Nechci, aby se s ním bavila," zamumlal jsem podrážděně. Nechápal jsem, proč se s mým bratrem Sam baví a vůbec se mi to nelíbilo. Regulus byl ve Zmijozelu a bavil se se špatnýma lidma, tak proč se chtěla bavit zrovna s ním?

„To ji nezajímá, nechápeš to?" pozvedla Abby obočí, „ona se může bavit, s kým chce. A tvůj názor ji nezajímá. Je to její život a ona se s ním bavit může. Má ho ráda, s tím se musíš prostě smířit."

„A co když se s tím nesmířím?"

„Siriusi," povzdechl si James, „taky se mi to nelíbí, ale znáš ji. Nepřestane se s ním kvůli tobě bavit. A pokud jí dáš na výběr, vybere si jeho, už jenom protože bude naštvaná, že vůbec chceš, aby si mezi váma vybírala."

„Tobě se přece nelíbí ani to, že chodí se mnou. Protože mi nevěříš," protočil jsem očima.

„Už jsem se omluvil, Tichošlápku," zamumlal James.

„To nemění nic na tom, že sis myslel, že se s tvou sestrou vyspím při první příležitosti," zavrčel jsem.

„Dělal jsi to každé holce, se kterou jsi byl. A potom jsi je odkopl. Promiň, že se o svou mladší sestru prostě bojím," vyštěkl James a já jsem na něj zůstal chvíli jen nevěřícně zírat.

„Víš, že se Sam je to jiné," zašeptal jsem se slzama v očích,"víš, že ji miluju."

„To neznamená, že se najednou dokážeš ovládat," řekl James nepříjemně.

„Jak to můžeš říct?" vyjekl jsem potichu, „mluvili jsme o tom. I o tom, že bych jí neublížil."

„To ses dneska teda ukázal," zamumlal James, „protože já jsem stoprocentně viděl, jak moc se snažila nebrečet."

„Nechte toho," zavrčela Madison, když jsem se nadechoval k odpovědi, „nepotřebujeme všichni poslouchat vaše hádky. A navíc, někdo by si měl vážně jít promluvit se Sam."

„Já jdu. Chci s ní ještě mluvit o Regulusovi," zamračil jsem se.

„To není dobrý nápad, Siriusi. Nech to být," chytla mě za ruku Abby.

„Chci s ní mluvit," vytrhl jsem se jí a zamířil k Sam, která zrovna vycházela z Velké Síně.

„Sam!" zavolal jsem na ni, když jsem vyšel z Velké Síně.

„Co je, Siriusi?" otočila se na mě a protočila očima, „nechci s tebou teď mluvit."

„Ale s mým bratrem jo?" odsekl jsem.

„Co máš za problém?" rozhodila rukama, „můžu se bavit, s kým chci."

„Víš, co si o něm myslím," zavrčel jsem.

„Jo. A co s tím mám dělat?" pozvedla obočí.

„Rozhodně se s ním nemáš bavit těsně po tom, co se kvůli němu pohádáme."

„Nepohádali jsme se kvůli Reguluse. Pohádali jsme se, protože se chováš jako idiot a nedokážeš pochopit, že ne každý, kdo je ve Zmijozelu, je špatný."

„Ale byla to hádka o něm," stál jsem si za svým.

„Ale byla to tvoje vina. Jak jsem řekla, můžu se bavit, s kým chci," řekla hnusně, „a chci se bavit s Regulusem. Smiř se s tím."

„A co když se s tím nesmířím?" rozhodil jsem rukama.

„Myslím, že to moc dobře víš," snažila se znít lhostejně, ale já měl pocit, že se za chvíli rozbrečí. Jenže v tu chvíli jsem byl tak naštvaný, že mi to bylo jedno. Nechtěl jsem, aby se bavila s Regulusem. Neměl jsem z toho dobrý pocit a nemohl jsem si pomoct.

„Rozejdeš se se mnou kvůli mému bratrovi?" vyjekl jsem nevěřícně. Krev se ve mně vařila a já jsem potřeboval do něčeho praštit.

„Rozejdu se s tebou, protože chceš, abych si vybrala mezi Regulusem a tebou. Mám Reguluse ráda, jasný?! Je na mě milý, nasmějeme se spolu a dneska tady pro mě byl! Ty víš, jak moc mi na tobě záleží, ale abys mi dával na výběr mezi mým kamarádem a tebou? To není fér."

„Nemám z toho dobrý pocit. Proč to prostě nedokážeš pochopit?"

„Proč ty nedokážeš pochopit, že mi na Regulusovi záleží?"

„Protože se baví s lidma, se kterýma se baví. Záleží mu na čisté krvi. Je stejný, jako zbytek mojí rodiny."

„Jsi tak zaslepený svým egem, že ho prostě soudíš. Zamysli se nad sebou, potom si se mnou přijď promluvit. A ani nemysli na to, že bys mi znovu dával na výběr," zašeptala zklamaně a odešla.

Užijte si drama. Jde mi psát nejlíp.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča