"Je to tvůj bratr!" "Už dávno ne!"

Sirus

„Takže vy dva jdete spolu na Jamesův a Madin trénink?" ujišťovala se Lily, když jsem jim řekl o tom,  jak jsme byli den před tím se Sam venku. Věděl jsem, že to zase budou rozebírat a u večeře jsem na to neměl náladu.

„Jo," přikývl jsem.

„A taky jste se včera bavili o tvém přístupu k holkám a ty jsi řekl, že s tím budeš něco dělat," přidal se Náměsíčník a já jsem protočil oči.

„Co máte za problém?" nechápal jsem.

„Siriusi," začala Madison, „tobě bylo jedno, když tě Abby nazvala nechutným děvkařem. Ale ve chvíli, kdy ti Sam řekne, že se jí to úplně nelíbí, hned se chceš měnit."

„Tak to není," bránil jsem se.

„Tak jak to je?" zajímalo Dvanácteráka. Večer jsme si všechno vyříkali a on se už nebál, že bych jeho malé sestřičce ublížil.

„Prostě mi došlo, že máte pravdu," pokrčil jsem rameny.

„Po rozhovoru se Sam," připojil se k rozhovoru po dlouhé době i Červíček.

„Vy toho nenecháte, že?" zaúpěl jsem.

„Máš pravdu," zašklebila se Madison, „nenecháme."

„Podle mě k ní něco cítíš," pokračovala Lily.

„To není pravda," protestoval jsem. Bavili jsme se teprve měsíc, jak je mohlo napadnout, že bych k ní něco cítil? Jasně, byla úžasná, milá, zábavná, měla dokonalé oči, obličej i postavu. Navíc jsem se s ní cítil dobře. Ale k tomu, aby člověk k někomu něco cítil je přece potřeba víc než tohle, ne? pomyslel jsem si.

„Jak si tím můžeš být jistý?" zeptal se Náměsíčník se zvednutým obočím.

„Myslím, že sám vím nejlépe, co cítím a co ne. Navíc se spolu bavíme jen měsíc."

„To neznamená, že k ní nemůžeš nic cítit," protestoval Červíček.

„Vždyť ty o vztazích nic nevíš," protočil jsem nad ním očima.

„Ale vím, že Jamesovi se Lily líbila už v prvním týdnu," pokrčil rameny a Lily s Jamesem ztuhli. Bylo to poprvé, od toho, co jsme se s holkama začali bavit, co Jamesovu náklonnost k zrzce někdo zmínil. Bylo to jako nevyřčená dohoda, že o tom prostě nebudeme mluvit. A Červíček jako by ji v tu chvíli porušil.

„Ahoj," přerušila trapné ticho brunetka, o které jsme ještě pár minut před tím mluvili.

„Ahoj," usmáli jsme se na ni.

„Kde máš Abby?" zeptala se Lily.

„Baví se s Liamem Clarkem," odpověděla, „to je nejlepší kamarád Louiho," vysvětlila, když viděla naše nechápavé výrazy, „měli by spolu strávit celý den. Myslím, že se jí líbí."

„Myslíš, že spolu budou něco mít?" zajímala se Madison.

„Kdo ví," zasmála se Sam, „ale slušelo by jim to."

„Sirius říkal, že přijdeš na trénink," změnil téma Dvanácterák.

„Jo," přikývla Sam, „stejně nemám co jiného dělat."

„Takže se mnou budeš jen kvůli tomu, že nemáš co dělat?" zeptal jsem se trochu zklamaně.

„Ne. Jen kvůli tomu, že nemám co dělat, se budu koukat na Fleamonta," zašklebila se.

„To je od tebe škaredé," řekl Dvanácterák uraženě a založil si ruce na hrudi.

„Nestěžuj si," uchechtla se Sam.

„Takže," začala Sam, když už jsme seděli na tribunách a čekali, než trénink začne, „co ty a tvé rozhodnutí ohledně holek? Stále platí, že je chceš přestat střídat?"

„Jo," přikývl jsem a podíval jsem se jí do očí. Byly krásné. Měla je skoro stejné jako její starší bratr a přesto v nich bylo něco....víc. V jedné věci měli ostatní pravdu. Přes to, že jsem si to nechtěl přiznat, jsem se chtěl změnit kvůli ní a, „víš, nebylo to vůči nim fér. Prostě to ode mě bylo bezcitné a teď toho lituju. Otevřela jsi mi oči. Děkuju."

„Nemáš vůbec za co," usmála se, „jen-můžu se na něco zaptat?"

„Na cokoliv," pousmál jsem se.

„Proč jsi poslechnul zrovna mě? Chci říct, ostatní ti taky řekli své názory a je jsi neposlechl. Tak proč mě ano?"

„Ani nevím. Asi to bude tím, že od ostatních to prostě vždycky znělo tak, že mě chcou měnit. Ale na tobě šlo vidět, že jen říkáš svůj názor a budeš respektovat, když já si nechám ten svůj," zalhal jsem. Někde hluboko jsem věděl, že se chci změnit právě kvůli ní, ale nechtěl jsem si to přiznat, protože to byla Jamesova mladší sestra, bavili jsme se teprve měsíc a já jsem si byl jistý, že ona by ke mně nikdy nic cítit nemohla. Vždy jsem pro ni byl jen děvkař a debilní nejlepší kamarád jejího ještě debilnějšího bratra.

„Nikdy bychom neměli nikoho chtít změnit," řekla po chvíli ticha s pohledem upřeným na hřiště.

„Jak to myslíš?"

„Prostě bychom měli brát ostatní takové, jací jsou. Neměli bychom je chtít měnit. Třeba když člověk řekne, že někoho miluje a potom se ho snaží změnit. To potom není láska. Já jsem toho názoru, že bychom neměli ostatní milovat i s jejich chybami, ale měli bychom milovat právě ty chyby. Ty přece člověka dělají takovým, jakým je. Většina lidí si to neuvědomuje," vysvětlila a podívala se mi do očí.

„To jsi řekla moc hezky," usmál jsem se.

„Děkuju," opětovala mi úsměv a následně si položila hlavu na mé rameno.

Další díííl. Nevím, jak jsem to zvládla, ale napsala jsem vám dík z pohledu Tichošlápka. Vážně ale nevím, jak to teď s tím vydáváním kapitol bude.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča