"Je to tvůj bratr!" "Už dávno ne!"

Sam

„Byla jsem hloupá," řekla jsem. Už jsem věděla, že jsem měla od začátku poslouchat své srdce.

„Cože?" nechápal Sirius.

„Neměla jsem tě od sebe odhánět," vysvětlila jsem, „jsem ráda, že jsi to se mnou nevzdal. Mám tě ráda, Siriusi. Víc, než si umíš představit," pousmála jsem se. Ale někde hluboko uvnitř jsem věděla, že to není pravda. Někde hluboko uvnitř jsem věděla, že ho miluju. Čistě a nefalšovaně. Jen se větší část mě stále bála si to přiznat, natož to říct.

„A já tě miluju," zašeptal a já jsem ho objala. Věděla jsem, že doufal, že to zopakuju. Že řeknu, že ho taky miluju. Ale já jsem prostě nemohla. Ještě nedávno jsme se nesnášeli a ještě to ráno jsem si byla jistá, že s ním prostě nepromluvím, takže jsem byla pořád trochu zmatená.

„Siriusi?" oslovila jsem ho po chvíli a zvedla jsem hlavu. Nechtěla jsem tu chvíli kazit, ale musela jsem se zeptat.

„Ano?" podíval se na mě s otázkou v očích.

„Proč já?" zeptala jsem se, „chci říct, mohl bys mít kohokoliv. Každá holka by ti skočila kolem krku, jen bys na ni ukázal. Tak proč ses zamiloval zrovna do mě? Nejsem nejhezčí, nejchytřejší, nejvtipnější ani nejsebevědomější. Vlastně jsem dost nešikovná a roztržitá. A tak dlouho jsme se nenáviděli. Takže proč, jak, kdy se stalo, že ses zamiloval zrovna do mě?" vychrlila jsem ze sebe.

„Pamatuješ, jak jsem tě přemlouval, abys dala Jamesovi šanci? A jak jsme pak začali od znova?" zeptal se a já jsem přikývla, „to bylo poprvé, kdy si jedna část mě uvědomila, že nejsi obyčejná holka. Chci říct, kdo jiný je natolik odvážný a nesebestředný, že dá svému bratrovi druhou šanci na základě rozhovoru s klukem, se kterým se několik let nenávidí. Skoro každá jiná holka by mě poslala do hajzlu, ale ty? Ty jsi mě poslouchala, přemýšlela jsi o tom a ještě jsi mi děkovala. A od té chvíle jsme spolu začali vycházet a mě to k tobě táhlo víc a víc. Nedokázal jsem si vysvětlit, proč. Sám jsem nechápal, co je na tobě tak jiného. A pak jsi přišla s tím, že ti vadí moje střídání holek. Už ve chvíli, kdy jsi o tom začala mluvit, jsem věděl, že s tím chci nadobro skončit. Byl bych schopný skočit z astronomky, kdybys to po mně v tu chvíli chtěla. Ostatní mi pořád říkali, že jsem v tom až po uši a já jsem si to nechtěl přiznat. Ale než jsem se nadál, bylo mi jasné, že bych pro tebe byl schopný udělat cokoliv. Přes všechno, co jsem se dřív snažil si namluvit, jsem si najednou byl každým kouskem, každou mou buňkou, jistý, že tě miluju celým svým srdcem. Že bych pro tvůj úsměv dokázal zabíjet. Že bych dal cokoli za chvíli s tebou, za jediné objetí. Doteď nevím jak nebo kdy přesně se to stalo. Prostě se to stalo. Prostě jsem v tobě najednou viděl tu nejúžasnější holku na světě. Krásnou, chytrou, vtipnou, občas trochu tvrdohlavou či otravnou holku, kterou nadevšechno miluju."

„Páni," vydechla jsem s okouzleným úsměvem a slzama v očích, „já – já nevím, co říct."

„Proč se na to ptáš?" zeptal se Sirius.

„Asi prostě nechápu, jak můžu mít takové štěstí, a jak může někdo jako ty milovat někoho jak já," pokrčila jsem rameny.

„Jak to myslíš?" zamračil se Sirius.

„Podívej se na sebe," zasmála jsem se, „a potom se podívej a mě."

„To už jsme řešili. Jsi nejúžanější, nejkrásnější, nejchytřejší, nejvtipnější a nejdokonalejší holka, kterou znám. Už jsem ti to dneska říkal několikrát."

„Já vím," pousmála jsem se, „jen tomu asi prostě nedokážu věřit."

„Tak ti to budu říkat tak často, aby to pro tebe byla ta nejjasnější věc na světě," zazubil se.

„To je dobré. Myslím, že to vážně nebude nutné," zasmála jsem se.

„Nechci to kazit. Znova," přerušila jsem ticho, které mezi námi panovalo, „ale budeme muset jít, jinak nestihneme večeři a já začínám mít celkem hlad, takže," nechala jsem větu vyznít do ztracena. V komnatě nejvyšší potřeby jsme strávili celé odpoledne. Povídali jsme si o všem možném i nemožném, smáli jsme se, objímali. Celkově to bylo úžasné odpoledne.

„Tak pojď," zasmál se Sirius, chytil mě za ruku a společně jsme se vydali do Velké síně.

„Říkala jsem vám to," ušklíbla se na ostatní Abby, když jsme k nim se Siriusem.

„Ale že vám to trvalo," poznamenala Lily.

„No zrovna ty máš co říkat," uchechtla jsem se a společně s Abby jsme se vydaly k našemu stolu, „uvidíme se kdyžtak po večeři," usmála jsem se na ně ještě.

„Nechcete zůstat tady?" zeptal se James.

„James má pravdu. Chceme detaily," zasmála se Madison.

„Za prvé to je proti pravidlům a za druhé vím, že vás to překvapí, ale mám kamarády i ve své koleji."

„Tak mi dej alespoň pusu ještě," udělal Sirius psí oči a já jsem se zasmála.

„Už tak na nás všichni koukají," pokroutila jsem hlavou.

„Nezajímají mě všichni. Zajímáš mě ty. Prosím," pousmál se Sirius, já jsem k němu udělala pár krků, dala jsem m ruce kolem krku a dala jsem mu rychlou pusu. Byla to jen chvilka, ale přesto se mi v břiše objevilo hejno motýlků. Byl to úžasný pocit. Mít ho u sebe. V tu chvíli jsem byla ten nejšťastnější člověk na světě.

„Miluju tě," usmál se na mě, když jsem se odtáhla.

Chci se hrozně omluvit, že tak dlouho nic nevyšlo, ale prostě jsem neměla nápady. Tak snad se kapitola po sto letech líbí a snad jsem alespoň někomu zvedla v těchto těžkých chvílích náladu.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča