4. kapitola

338 31 2
                                    

Adam vstoupil do kuchyně a opřel se o kuchyňskou linku. Tommy už seděl u stolu a snídal. Tedy pokud se kombinace kávy a pytlíku chipsů dala nazývat snídaní.

„Vstal jsi brzy," zkonstatoval a založil si ruce na prsou. Tommy na něj natočil obličej.

„Vstal bych o něco později, ale nebylo by to bezpečný," utrousil. Adam zvedl obočí a přešel ke stolu. Ještě jednou zhodnotil, co leželo před Tommym, pak to všechno vzal a hodil do dřezu.

„Vysvětli mi to," pobídl Tommyho. Aniž by se zmínil o špatném stravování, postavil vodu na čaj a otevřel skříňku nad dřezem, kde byl ještě nenačatý toustový chléb. Postupně vyndal z ledničky máslo, džem a nějaké tavené sýry a naskládal to na stůl. Nakonec před Tommyho postavil hrnek s horkým čajem.

„Mám ti to vysvětlit?" podivil se Tommy. „Copak ty nevíš, co děláš, když spíš?" zamračil se.

„A ty to víš?" ušklíbl se Adam. Tommy se nafoukl jako balon.

„Ještě si ze mě utahuj. Jsem celej omlácenej. Pořád jsi mě třískal rukama a jednou jsi mě dokonce kopnul, podívej, mám tu modřinu!" Tommy se postavil a vyhrnul svůj župan až do poloviny stehna, kde se nacházel drobný modrý flíček. Ještě viditelný pouze při dobrém světle.

„Hm, pěkný stehna," neodpustil si Adam a okatě si shlédl svou návštěvu od hlavy k patě. Tommy zakroutil očima a vrátil se ke stolu.

„Víš, jak divně to zní?"

„Nevím, řekni mi to," usmál se Adam a posadil se ke stolu naproti. Tommy se nadechl k odpovědi, ale nakonec nic neřekl. Usoudil, že to nemá smysl.

„Odešel jsi z ložnice dřív. Nepodezíráš mě, že jsem si ho tam právě vyhonil?" zajímal se Adam. Jakoby nic si vzal chléb a namazal ho máslem. Navrch přidal marmeládu a s chutí se zakousl.

„I kdybych tě podezíral, jak ti to dokážu?"

„Jak? Ještě jsem se nesprchoval, stačí si sáhnout," přivřel Adam oči. Tommy nespokojeně mlaskl.

„To mě budeš pořád takhle provokovat?" rozčílil se. Adam zavrtěl hlavou.

„Ne, promiň. Jen mi úžasně nahráváš a je to... legrace. Dovol mi, abych ti dneska ve městě koupil detektor spermatu. Bude to pro tebe pohodlnější."

„Detektor? Cože?" zhrozil se Tommy.

„No takový ten skener, co dokáže díky ultrafialovému světlu ukázat zbytky semene. Posvítíš si tím na postel, nebo na mě a hned budeš vědět, jestli jsem podváděl. Třeba by to šlo použít místo kamer," navrhl Adam.

„Aha," vytřeštil Tommy oči. „Ale ve sprše se to použít nedá, když to ze sebe můžeš hned smýt," hádal.

„Jestli to považujete za nevyhnutelný, tak si tam tu kameru dejte," povzdychl si Adam utrápeně. Tommy si toho tónu všiml a moc se mu nelíbil. Kdyby byl na Adamově místě, asi by taky protestoval. Ale jednou se na té sázce dohodli a do konce zbývalo ještě osmdesát devět dnů. Záleželo jen na nich, jak moc si to zkomplikují.

„Promluvím s Neilem. Ten skener nezní špatně. Jak starý to sperma může být, aby to bylo pod tím světlem vidět?"

„Netuším. Pak se podíváme na internet," navrhl Adam. Tommy přikývl a konečně se natáhl pro chléb a marmeládu. Sám musel uznat, že káva a chipsy nejsou adekvátní snídaní. Vlastně se musel pro sebe usmát, když si vzpomněl na Adama, jak to všechno hodil do dřezu, aniž by řekl půl slova. Nezapřel se v něm dominantní a zodpovědný duch.

90 dnů & 90 nocí /Adommy/ ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat