90 dnů & 90 nocí /Adommy/ ✔️

21. kapitola

O dva týdny později...

„Chceš mi říct, že už dva týdny nevyšel z bytu?" zeptal se Adam nevěřícně. Cassie na jeho zděšený hlas v telefonu zareagovala mírným úsměvem. Občas prostě musela Adamovi zavolat a zjistit, jak je na tom. Samozřejmě vyzvídala i ohledně Raula, jak se věci pohnuly tady. Důležité ale pro ni bylo, jestli Tommy Adama stále ještě drží. Někdy stačilo opravdu málo, aby se všechno změnilo.

„Mám o něj starost, tak jsem si jeho chování trochu ohlídala. Když nejsem doma, sleduje jeho pohyb moje sousedka a opravdu ještě nevyšel z bytu. Pokud jde o jídlo, tak to si nechává dovážet. Viděla jsem na chodbě poslíčka, ale bohužel už odcházel. Klepala jsem na něj, ale neotevřel mi. Kdyby se na mě díval kukátkem, určitě bych to poznala, takže tam má asi zabudovanou takovou tu malou kamerku, aby viděl, kdo je za dveřmi..."

„Cass," přerušil ji Adam.

„No?"

„Je to jeho rozhodnutí," řekl.

„Co?" vyjekla Cass. Adam se tiše zasmál.

„Nemysli si, že jsem nepoznal tvůj záměr, ale tentokrát se happy end konat nebude. Oba se s tím vyrovnáváme po svým. On se zavřel doma, já..."

„Ty máš milence s modrou krví," doplnila ho Cassie. V první chvíli to znělo skoro vyčítavě, jako kdyby chtěla místo toho říct - ty máš svoje kurvení. Adam její tón přešel, prostě to hodně prožívala.

„Raul není můj milenec a byl bych rád, kdyby sis svoje postřehy nechala pro sebe," doporučil jí chladně.

„Já o tom nikde nevyprávím, Adame!" ohradila se Cass. „Ale tobě je jedno, že je Tommy zavřený doma a s nikým nekomunikuje?" vrátila se k předchozímu tématu. Zavolala Adamovi přece hlavně kvůli tomu.

„Vadí mi to, je to můj kamarád, ale já nejsem vhodný kandidát na to, abych mu radil, co má dělat..."

„A kdo jiný? Je tam zavřený kvůli tobě!" rozčílila se Cassie. Adam si povzdychl.

„Je tam zavřený kvůli sobě, Cass. To on má problém, ne já."

„Právě jsi řekl, že jsi jeho kamarád, tak bys mu měl domluvit. Kdyby ses opravdu považoval za jeho kamaráda, tak na všechno, co se stalo, zapomeneš a pomůžeš mu," dorážela Cassie.

„Promiň, ale budu muset končit," řekl Adam lhostejně. „Měj se hezky, Cassie..."

„Adame!" zvolala, bohužel pozdě. Ani nestihla doříct jeho jméno, když zavěsil. Vzteky hodila mobil na pohovku a několikrát přešla po svém obýváku sem a tam.

„Mám já tohle zapotřebí? Jsou horší jak dvě ženský," brblala si pro sebe. Pak se vydala ke dveřím a prudce je otevřela.

K Tommyho bytu to byly dva kroky. S nataženou rukou se Cassie proti dveřím rozběhla a zabušila na ně. Zkoušela to už několikrát, během posledních čtrnácti dnů, ale pokaždé bezvýsledně.

„Tommy, ihned otevři, nebo ty dveře nechám vyrazit," zavrčela a znovu zabouchala. „Vím, že mě slyšíš, ty zbabělče jeden. To jsi chlap? Chceš, abych to tu rozváděla? Aby každej věděl, co jsi za sraba? Koukej mi otevřít, nebo za sebe neručím!" zkusila vydírání. Ne, ani to nezabralo, dveře se prostě nepohnuly. S nepořízenou se Cassie vrátila do svého bytu. Nikdy by o Tommyho a Adamově komplikovaném vztahu nemluvila s nikým dalším, jen už nevěděla, co má na Tommyho použít. A on jí evidentně věřil natolik, že nezabralo ani tohle.

*

Adam odložil telefon na stolek a zadíval se na monitor svého notebooku, kde zrovna probíhal na skype jeho rozhovor s Raulem. Poslední týden si psali ob den. Bylo to skvělé odreagování. Raul nešetřil lichotkami, ale všechno co napsal, bylo střízlivé a snesitelné. Adam už zažil pár začínajících vztahů, které kvůli přílišnému tlaku nakonec vzdal, dřív než se stačily rozvinout. Raul byl jiný, byl to skutečný džentlmen. Nepotřeboval si nic dokazovat a svět mu ležel u nohou.