90 dnů & 90 nocí /Adommy/ ✔️

22. kapitola

Adam se proplétal mezi stolky, sem tam věnoval falešný úsměv, pokud ho někdo pozdravil, v hlavě jediná věta... Tommy se to nikdy nesmí dozvědět!

Ať se stane cokoliv, Tommy se nesmí dozvědět, že se prodal za jeho kytaru. Adam věděl, ano byl o tom přesvědčený do morku kostí, že by u Tommyho klesl na nejnižší možnou úroveň.

Pokud se mají nadobro rozejít, tak ať jim zůstane aspoň úcta.

„Ahoj," přistoupil k vysokému pultíku, u kterého stál zmatený manažer.

„Tento pán vás hledá, pane Lamberte," oznámil mu. Adam se donutil ještě k jednomu úsměvu, ale to už byl opravdu poslední. Dnes měl vybráno na týden dopředu.

„Já vím, děkuji," sklonil hlavu. Pak chytil Tommyho za loket a otočil ho ke dveřím.

„Vedle je klidný bar, půjdeme tam," zašeptal u jeho tváře. Blondýn nenamítal. Rozešel se ven, s Adamem za zády a na chodníku hned zahnul do leva. Už si toho baru všiml, když přicházel.

Zapadli dovnitř a ihned si pro sebe zabrali jeden z odlehlejších boxů, kde bylo přívětivě tlumené světlo a soukromí. Adam chtěl začít mluvit, ale vstoupila mu do toho číšnice. Rychle si u ní objednal, pivo byla klasická nenápadná volba a jen co odešla, naklonil se přes stolek k Tommymu.

„Cassie říkala, že jsi nevyšel pár týdnů ze svýho bytu."

„Přemýšlel jsem," přiznal Tommy. Adam položil na desku stolu předloktí jako prvňáček a přivřel oči.

„Asi jsi mi přišel výsledek svýho přemýšlení oznámit," zkonstatoval. Tommy se nadechl k odpovědi, jenže nakonec si to rozmyslel.

„Chtěl jsem ho vidět..." vydechl.

Ve stejný okamžik u nich zakotvila číšnice a postavila na stůl dvě lahve piva. Adam poděkoval a jen co žena zmizela, odsunul svou láhev stranou. V restauraci měl rozpitý Cosmopolitan, nechtěl ho míchat s pivem.

„Myslíš Raula?"

„Nedělej blbýho," zamračil se Tommy. Adam se odtáhl a složil ruce do klína.

„Budeme spolu mluvit jako staří přátelé? Ale to my přece už nějakou dobu nejsme," zavrtěl hlavou. V hnědých duhovkách se zablýsklo. Tommy si prohrábl své čerstvé umyté vlasy a pak ještě prsty zavadil o hladce oholenou tvář. Jen aby sám sebe ujistil, že je všechno v pořádku. Trvalo mu skoro hodinu, než ze sebe udělal zase člověka. I na oblečení si dal záležet, protože Háčko, jak se říkalo restauraci Heaven Inn, navštěvovala především losangelská smetánka. Možná byl zoufalý, ale rozhodně ne nesoudný. Nepotřeboval negativní publicitu, kterou by se svým vzhledem posledních několika týdnů určitě vyvolal.

„Ty sis chtěl dát pauzu... a já taky," ohradil se. Přece to všechno nenechá na sobě. Adam se napřímil a sevřel pod stolem ruce do pěstí.

„Co chceš, Tommy? Vedle na mě čekají přátelé, takže kdybys..."

„Jasně, vyměnil jsi mě za ně," zabručel Tommy. Adamovi chybělo málo, aby se hystericky nerozesmál. Věděl, že to s Tommym nebude lehké, proto ho ani v poslední době nevyhledával, ale tohle prostě překonávalo všechno. Neporadil by si s ním ani policejní vyjednavač.

„Takže takový je teď Tommy Joe Ratliff? Vztahovačný, sobecký, ufňukaný..."

„Co se to stalo, Adame?" vyhrkl Tommy. Výčet nepěkných povahových vlastností raději přeslechl, koneckonců už to několikrát slyšel od Cassie.

„A s čím, Tommy?" pozvedl Adam obočí.

„S námi. Neříkej mi, že za to může ta sázka, to přece..."