90 dnů & 90 nocí /Adommy/ ✔️

20. kapitola

Noc byla pro Tommyho krušná. Nezamhouřil oka ani na vteřinu. S myšlenkami, co se mu honily hlavou, to prostě nešlo.

Udělal to Adam schválně?

Nebo nic neudělal a jen si to vymyslel?

Líbilo se mu to?

Opravdu mu to chtěl říct?

Proč zrovna s Hemishem? Už podle obrázků to byl aktiv jako poleno a Adam přece taky. Nenechal by se jen tak někým šukat. No, ale možná Raul Hemish není v Adamových očích jen tak někdo, blesklo mu několikrát hlavou. Možná hrabě pro Adama znamená něco víc.

Ve skutečnosti chtěl Tommy odejít ještě ten večer, jenže když si uvědomil, jak je v dočasném pokoji rozkramařený se svými věcmi, nechal to až na ráno. Možná čekal, že se něco stane. Že Adam přijde a řekne: tadá, všechno to byla sranda, nic jsem s tím chlapem neměl.

Ne, na tom mu přece nezáleželo. Proč by ho mělo zajímat, že se Adam vyspal s nějakým sexy skoro padesátníkem, co má palác na Manhattanu a může si dovolit každýho chlapa, na kterýho si ukáže?

Byl přece na Adama naštvaný, protože ho podvedl. Hrozně mu to chtěl vpálit do obličeje, ale když se uviděli po jeho příjezdu v obýváku a pak mu domácí oznámil to s Hemishem, veškerá chuť, podnikat něco dalšího, byla ta tam.

Ráno se snažil Adamovi vyhnout. Snídani úplně vynechal, dal si akorát sprchu (ještě že v Adamově bytě byly dvě koupelny) a pustil se do balení svých věcí. Hotový byl asi za půl hodiny. Pořád měl ještě trochu času do Adamova probuzení - běžně vstával chvilku po sedmé - tak si šel udělat aspoň čaj.

Když z hrnku pomalu usrkával asi po třetí, ozvala se ta myšlenka znovu...

Čekáš na něj. Chceš, aby se něco stalo. Aby ti řekl, že to byla lež, že tě chtěl jen potrápit. Pak se k tomu přidala i Cassiina slova: Nikdy jsem nepotkala většího sobce. Myslíš jenom na sebe, ve všem...

Tommy odložil hrnek na ostrůvek a podíval se na hodiny nad dveřmi. Pak zabořil obličej do dlaní. V tuhle dobu už býval Adam většinou vzhůru. Vlastně v tuhle dobu už snídal svůj druhý toust, nebo croissant. Čas hrozně rychle utíkal, ani si toho nevšiml. Napřímil se a natočil ke dveřím. S očima doširoka otevřenýma čekal.

„Teď," zašeptal si pro sebe. Jenže se nic nestalo. Na jeho povel se měl ve dveřích objevit Adam, ale neobjevil.

„Tak teď," zkusil to Tommy znovu. Zase nic. „Kruci!" zaklel a rozešel se rázně do obýváku. Pak zamířil rovnou ke dveřím Adamovy ložnice.

Nejdřív zaklepal, uvnitř bylo ale ticho, tak vzal opatrně za kliku a otevřel. Když nakoukl dovnitř, zjistil, že Adam v posteli už neleží, zato z koupelny byl slyšet zvuk tekoucí vody. Tommy vstoupil do ložnice a na okamžik se přitiskl zády ke zdi. Tvář natočenou ke koupelně. Dveře byly pootevřené, neexistovalo nic jednoduššího, než k nim dojít a škvírou nakouknout dovnitř. Netušil, proč má tohle nutkání, prostě jen nechal své tělo, aby jednalo za něj. Nohy se daly do pohybu, srdce přidalo na úderech. Úzkost z toho, že se chová jako šmírák, propustila do jeho krve trochu toho adrenalinu navíc. Bylo ho tak akorát, aby si svůj záměr nerozmyslel a neodešel.

U dveří se zastavil a zadržel dech. Pak vložil svůj obličej do škvíry a oči zaměřil na jediné místo, které ho momentálně zajímalo. Byl to sprchový kout a v něm nahý Adam, v tu chvíli kompletně namydlený sprchovým gelem. Tommy se lekl, jako kdyby ve sprše Adama nečekal... Ale bylo to samozřejmě něčím jiným. Vyděsila ho vlastní zvědavost. Nutnost podívat se na svého nejlepšího kamaráda nahého, i když už ho nahého viděl tolikrát. Poslední dva měsíce skoro každý den.