90 dnů & 90 nocí /Adommy/ ✔️

32. kapitola

Snídaně byla nejprve zdrženlivá a rozpačitá. Tommy měl pocit, že na něm Leila vidí všechno. I to, jak se probudil v Adamově náruči maximálně vzrušený a jak mu to Adam udělal pusou pod peřinou. Neustále se kvůli tomu červenal, takže měl skoro pořád obličej souběžně s deskou stolu. Adam ho občas napomenul, ať se narovná, i Leila to udělala, ale to by se Tommy nesměl tak moc stydět. Vždyť tahle žena se prakticky ze dne na den změnila v jeho tchýni. Co když měla s Adamem jiné plány? Tedy, do Leily by to asi neřekl, ale jak by jí mohl vidět do hlavy? Co když se dodnes nemůže smířit s tím, že se její syn rozešel se Saulim?

„Tommy?" oslovila ho osoba, jíž měl právě plnou hlavu.

„Jo?" vyvalil na ni oči.

„Co tvoje mamka?" zeptala se. Tommy pozvedl obočí. Jak to jako myslela?

„Vím, že se nevídáte moc často, ale už ví, že je její třicetiletý syn gay? Neměla o tobě náhodou trochu jiné mínění?" přimhouřila Leila oči. I Adam už se tvářil vyděšeně. On k paní Ratliffové nechodil tak často jako Tommy k jeho mámě, takže nedokázal odhadnout, jak to asi přijme. Od Tommyho věděl, že se moc nezajímá o bulvár. Tehdy se nějaké fotky z pohřbu jejího manžela dostaly na veřejnost, tak se zatvrdila a odmítla mít s tiskem cokoliv společného. O polibcích svého syna a Adama Lamberta při prvním turné nevěděla vůbec nic.

Vlastně se spoléhala pouze na to, co jí řekl Tommy. Byl to její syn a věřila mu, proč by měla poslouchat bulvár.

„Ne-není tak moderní jako ty," vyhrkl Tommy.

„To znamená, žes jí to ještě neřekl?" podivila se Leila. Tommy se podíval nejprve na Adama, pak zpátky na ni a zavrtěl hlavou.

„No páni, takže tebe čeká coming out," rozzářila se Leila. Adam si povzdychl, což Tommy nechápal.

„Co je?" dloubl do něj.

„Je nadšená, protože se mnou to bylo prej takový hrozně obyčejný, když už to tušila dopředu," povzdychl si, pak se ovšem podíval na matku vyčítavě. „To je zvláštní. Tommymu nevynadáš za to, že to mámě neřekl, ale kvůli mně tu v noci ztropíš povyk."

„Na Tommyho mámu budete muset jít opatrněji, nedivím se, že jí to Tommy ještě neřekl, chce to čas a rozvahu," vysvětlila synovi. Pak se znovu otočila na druhého muže. „Jestli s tím chceš pomoct, tak..." nabídla se. Tommy ale zavrtěl hlavou.

„Musím doufat, že se na starý kolena nezačala učit na internetu. Tohle ji nikdy moc nebavilo, takže asi ještě nic neví a hlavně, co umřel táta..."

„Chápu," přerušila ho Leila soucitně. Věděla, že se o tom Tommymu špatně mluví.

„Kdy za ní pojedeme?" zeptal se Adam. Tommy znejistěl.

„My?"

„Ano my, jsme v tom spolu, vzpomínáš? Pojedu s tebou, ať se ti to líbí nebo ne," trval si Adam na svém. Tommy sám nevěděl, co chce. Kdyby to šlo, tak matce neříká vůbec nic. Vlastně by to šlo, jenže dřív nebo později by ho začaly trápit výčitky svědomí.

„Tak dobře," přikývl nakonec slabě. „Odpoledne jí zavolám, že zítra přijedeme," navrhl. Adam se pousmál.

„To zvládneš, lásko, budu s tebou celou dobu," slíbil a při tom mu ještě stiskl ruku. Leila si jen dojatě povzdychla.

*

Z domu paní Lambertové odcházeli po obědě. Po cestě do Adamova bytu ještě nakoupili nějaké potraviny, protože Tommy se před odjezdem do Bostonu zbavil většiny netrvanlivých věcí a lednička zela prázdnotou, pak zavolali Cassie, že už jsou doma a nakonec si Tommy nechal svou matku.