90 dnů & 90 nocí /Adommy/ ✔️

9. kapitola

I když Adam ještě nebyl doma, první místo, kam Tommy zamířil po příchodu do jeho bytu, byl jeho malý skromný pokojíček.

Rychle ze sebe scházel všechno oblečení a hodil jej na hromadu špinavého prádla, které se chystal další den prát. Přitom se na kopici zadíval se znechuceným obličejem.

„Měl pravdu! Že prý se mi to zalíbí tak, že už nic jinýho nebudu chtít! Krucinál, proč musel mít pravdu?" vyjekl Tommy. Sám se divil své hysterii, to už se asi měnil na opravdového gaye, napadlo ho.

„Ne!" zasyčel. „Bylo to jen chvilkový selhání. Nenamočíš mě do stejných sraček, Adame! To ti nedovolím!"

Jen co Tommy dořekl poslední slovo, zaslechl z předsíně zvuky. Rychle se oblékl do tepláků a domácího trička a zalehl do postele k notebooku. Nechtěl, aby Adam zjistil, že byl taky venku. Pro jednou mu prostě bude věřit. Protože kdyby Adam věděl, co dnes večer udělal, vysmál by se mu.

Další charakteristické zvuky se začaly šířit bytem i do Tommyho uší. I kdyby se chtěl sebevíc soustředit na něco jiného, s tímhle to nešlo. O minutu později se ozvalo klepání na dveře a následně vstoupil Adam.

„Hlásím, že jsem doma," oznámil mu a opět z pokoje vycouval. „Dobrou noc," pozdravil ještě. Tommymu se to nezdálo.

„Užil sis večer?" zeptal se rychle. Adam se zastavil a otočil zpátky.

„Jo. Bylo to fajn. Akorát jsem nepotkal moc známých. Příště jim budu muset zavolat dopředu," uvažoval.

„Co Cosmo, dal sis?" vyzvídal Tommy. Adam se pousmál.

„Měl jsem vědět, že bude po návratu domů následovat výslech. Ano, měl jsem jeden Cosmopolitan a pak džus s vodkou. Nešukal jsem, nekouřil, dokonce jsem ani netancoval..."

„A cos tam teda dělal?"

„Díval jsem se. Napadlo mě, že bych teď neměl přitahovat pozornost. Někomu by určitě došlo, že se něco děje." Pokrčil Adam rameny. Tommy mu dal v duchu za pravdu. Adam byl sice skvělý umělec, zpěvák i herec, ale občas nezvládl své proměny nálad ani on sám a nejhorší bylo, když se to stalo na veřejnosti. Dokázal se sice krotit, ale stejně se vždycky našel nějaký rýpal, co měl poznámky typu: Podívejte se na Lamberta, ten smutek v očích... Copak se asi stalo?

„Jasný," přikývl Tommy. Adam si vložil ruce do kapes a rozhlédl se po pokoji.

„Tys nikde nebyl?" zajímal se.

„Copak? Máš strach, jestli jsem tě sledoval?" přivřel Tommy oči podezřením. Adam kývl k posteli.

„Máš na sobě tepláky a... ehm... tričko naruby..."

„Cože?" Tommy se začal ihned prohlížet. Bohužel měl Adam pravdu. Na bocích si nahmatal švy a za krkem cedulku.

„Sprchoval jsem se," vyhrkl. Nic originálnějšího ho prostě nenapadlo. A v podstatě nelhal. Jen si sprchu dával ještě v lázních.

„Tak jo, dobrou noc," zvedl Adam ruku na pozdrav a odešel. Tommy se uvolněním svalil zpátky na postel a konečně si vydechl. Celou dobu byl napnutý jak struna.

I Adam zamířil rovnou do své ložnice. Když se svlékl, odkráčel do koupelny, kde se postavil proti zrcadlu. Potřeboval se tomu podvodníkovi podívat do očí...

Flashback

„Cože jsi vyrazil ven takhle v týdnu?" Barman jménem George, který v klubu Koloseum sloužil už nějaký ten rok a mimochodem byl i Adamův dobrý známý, se zeptal hned při první Adamově objednávce. Byl to člověk na svém místě, znal všechny stálé hosty a od každého už slyšel minimálně jeden životní příběh. A hlavně si je všechny pamatoval. Co se týkalo Adama, ten do klubu přes týden moc nechodil, proto to George překvapilo.