90 dnů & 90 nocí /Adommy/ ✔️

24. kapitola

Adam se unaveně, přesto spokojeně usmál na Briana a ten mu úsměv oplatil. Muži se navzájem poplácali po zádech.

„Pořád tam mám slabý místa," postěžoval si Adam. Šedovlasý kytarista jen mávl rukou. „Lidi neustále mluví o dokonalosti, ale nakonec jsou rádi, že je jejich idol taky jenom člověk," ušklíbl se Brian. „Mimo to, znám ty písničky nazpaměť a ničeho zvláštního jsem si nevšiml. Až na to, že je zpívá naprosto excelentní zpěvák," mrkl na Adama, který se okamžitě začal červenat. Brian ho chválil neustále, pořád si na to ještě nezvykl.

„Je mi ctí!" poklonil se, jako kdyby před ním stál skutečný král, no, v Adamových očích on a také Roger králové byli.

„Měl bych jít spát, jsem hrozně utahanej," povzdychl si Adam. Věděl, že Brian, Roger a také ostatní chtějí jít po koncertu ještě někam zapařit a poklábosit o tom, co je čeká, ale věřil, že těch příležitostí bude ještě hodně a mimo to byl opravdu unavený.

„Pojedeš ještě domů, než definitivně vyrazíme?" zeptal se Brian, než se rozloučili. Adam se zamyslel.

„Uvidím, s jakou náladou se probudím. Rozhodnu se podle toho," pokrčil rameny.

„Tak fajn," usmál se Brian, poplácal Adama po rameni a opustil ho. Zpěvák si sbalil těch pár věcí, které měl sebou na koncertu a vyrazil do hotelu, kam ho odvezl najatý řidič od iHeart rádia.

I když byl unavený, vzpomněl si na Raula, který už by měl být touhle dobou zpět v New Yorku. Nebylo nic snazšího, než mu zavolat a sejít se, ale to jak se naposledy rozešli, hovořilo jasně o charakteru jejich příštího setkání, pokud by se ovšem uskutečnilo. Adam zaplašil vzpomínky na hraběte symbolickým mávnutím ruky a raději se zadíval z auta ven. Miloval noční New York, byl tak živý, tak náročný, krutý, veselý, odhodlaný... Jak tak v poslední době pendloval mezi dvěma velkými městy, mohl je krásně posoudit. Dokázal by si zvyknout tady žít, nebyl žádná domácí puťka a pořád se ještě rád bavil. V LA bylo samozřejmě spoustu možností, ale New York vší té zábavě jakoby dával nový rozměr.

Nad touhle myšlenkou se pousmál, možná ty tři měsíce cestování využije k tomu, že přehodnotí svůj dosavadní život a zařídí si ho jinak.

Automaticky vytáhl z kapsy mobil, aby ho zaktivoval. Před koncertem ho vypnul, protože to po nich v rádiu chtěli technici. Jakmile naběhly všechny aplikace, telefon začal v pravidelných intervalech oznamovat zmeškané hovory, zprávy a upozornění na sociálních sítích. Těch bylo asi nejvíc, týkaly se ohlasů na koncert. Adam všechno zběžně projel, napsal na Twitter, že všem děkuje za krásný večer a pustil se do prohlížení zpráv a hovorů. K jeho překvapení se mezi nimi vyloupl i jeden od Tommyho. Chvíli telefon nerozhodně převracel v prstech a pak dal volat. Vlastně nad tím ani moc neuvažoval, nejspíš mu chtěl Tommy jenom popřát šťastnou cestu, když se v LA nerozloučili. Bohužel bylo číslo nedostupné.

Adam pokrčil rameny a schoval mobil zpátky do kapsy. Rozhodl se, že to zkusí na hotelu znovu.

Nejdřív si dal sprchu a pak si nechal na pokoj donést několik vegetariánských sendvičů. Při koncertu mu vždycky pořádně vyhládlo. Věděl, že by to měl zaspat, ale jeho občasná rozežranost byla prostě silnější. Po večeři si vlezl do postele s notebookem. Chtěl vidět, jestli už jsou na youtube nějaká fanouškovská videa z jejich vystoupení.

Na Tommyho si vzpomněl až po shlédnutí pěti záznamů, z nichž jeden mu připomněl chyby, které v písničce udělal. Byl z toho rozmrzelý, takže doufal, že ho telefonát s Tommym rozptýlí, i když asi ne příjemným způsobem. Číslo bylo ovšem stále nedostupné, což Adamovi začalo vrtat hlavou. Projel celý svůj telefonní seznam od shora dolů a zpátky a zastavil se na jméně Cassie. Nikdo teď neměl k Tommymu blíž, než ona. Určitě věděla, proč mu Tommy volal a teď má telefon vypnutý.