Po nádherně stráveném večeru jsem doprovázel svého přítele domů. Cestou jsme si vyprávěli vtipné historky z dětství. Vcházeli jsme do tmavé uličky, která byla zkratkou k jeho domu. Najednou se za námi ozvaly kroky, a tak jsme oba zrychlili. Byli jsme ale nuceni zastavit, jelikož se před námi objevila postava.
,,Podívejte se, kohopak to tady máme. Naše slavná buzerantská dvojka. Jeno a Renjun." řekl nám velmi povědomý hlas, který patřil našemu úhlavnímu nepříteli... Krisovi.
Chtěli jsme se otočit a odejít stejnou cestou, jakou jsme přišli, ale tam už stála jeho parta. Podíval jsem se na Renjuna a viděl v jeho očích strach, chytil jsem ho za ruku a pomalu jsme začali couvat zpátky ke Krisovi.
,,Copak, copak. Něco se vám nelíbí." ozval se znovu Kris. Pomalu jsem se otočil zpátky ke Krisovi a přitáhl si k sobě Renjuna.
,,Co chceš?!" vyštěknul jsem.
,,Chci se jen pobavit." řekl Kris provokativním hlasem a plácnul Renjuna přes zadek. Netuším, kde se to ve mě vzalo, ale čapl jsem Krise za tričko. Začala se k nám přibližovat jeho parta, ale uličkou se rozlehl Krisův hlas, který je zase zastavil.
,,Dám ti vybrat. Buď nám půjčíš Renjuna a my tě necháme být nebo si ho vezmeme sami a ty budeš muset poslouchat, jak vzdychá moje jméno." nabídl mi Kris. To jsem už nevydržel a jednu mu vrazil. Kris spadl na zem a chytil se za bolavé místo. Mezitím jeden z jeho kamarádů chytl Juna a další dva chytili mě a odtáhli mě ke zdi. Snažil jsem se utéct, ale dostal jsem kopanec do břicha.
To už stál Kris na nohou a mířil k Junovi. Chytil ho zezadu za vlasy a zaklonil mu hlavu.
,,Okamžitě mě pusť!" zakřičel Renjun a snažil se vytrhnout z Krisova sevření. Ten ho však úplně ignoroval, otočil se ke mně a řekl:
,,Vybral sis tedy druhou možnost." Začal se pomalu obličejem přibližovat k mému příteli.
,,Ty sráči! Okamžitě ho pusť!" zařval jsem na něj. Za to jsem si ale vysloužil od jednoho z těch, co mě drželi, další kopanec. V tu chvíli jsem na chvíli vypnul. Probralo mě až Krisovo zaskučení. Zvedl jsem hlavu a uviděl Krise, jak má přiloženou ruku ke rtu. Najednou Kris vlepil Renjunovi facku.
,,Chtěl jsem, aby sis to užil, ale za tohle budeš trpět." Kris serval z Renjuna tričko a začal se věnovat rozepínání jeho pásku. Ren se vzmohl jen na tiché vzlyky. Zoufalostí jsem začal také tiše vzlykat. Mou nadějí se stala osoba, která se objevila v uličce.
Kris nejspíš ucítil pohled na svých zádech, otočil se a odstoupil od polonahého Renjuna.
,,Hleď si svého a vypadni." řekl Kris, ale tajemná osoba se ani nehla.
,,Neslyšels! Vypadni!" tentokrát na něj Kris zařval, ale s ním to ani nehlo.
,,Vyřiďte to s ním." Zbytek party se k němu začal přibližovat a připravovali si kovové tyče. Tomu, co jsem poté uviděl, jsem nemohl uvěřit. Kluk pozvedl hlavu tak, že se ukázaly jeho červené oči. Krisovi kámoši se lekli, pustili tyče a začali utíkat. Ti, co mě drželi, začali utíkat také. Kris nechápal, co se děje, a tak se podíval na kluka s krvavýma očima a začal také utíkat.
Přiběhl jsem k Junovi a obejmul ho.
,,Už to je dobrý. Jsem u tebe. Všechno je už v pořádku." utěšoval jsem ho, pohladil jsem ho po zádech a dal jsem mu svoji mikinu, jelikož jeho tričko bylo na dva kusy. Znova jsem Juna obejmul a chtěl poděkovat klukovi, který ty idioty zahnal, ale už tam nebyl. Nechal jsem to být, zvedl Juna a odvedl ho domů.
Cestou domů jsem zahlédl postavu na protější budově. Vsadil bych se o co chcete, že to byl ten kluk, co nás dneska zachránil. Raději jsem zrychlil krok a snažil se být co nejrychleji doma.
Doma jsem se osprchoval a šel rovnou spát. Zajímalo by mě, kdo byl ten kluk s červenýma očima.
ČTEŠ
Vždyť upíři neexistují
FanfictionJeno s Renjunem žijí celkem normální život. Vše se náhle ale změní, když v noci potkají spolužáka Krise. Od té doby se jim dějí prapodivné věci. Poznávají prapodivné lidi. Postupem času zjišťují, že existují tajemství, o kterých lidstvo neví. A to t...