Vždyť upíři neexistují

39. kapitola

Renjunův pohled

Ten Haechan je idiot. Jak si může dovolit říkat Jaeminovi takový věci? Nechápu to. Vždyť Jaemin je tak milý a hodný. Proč to vůbec tak řeším? A proč se o něj tak starám? Proč mě to tak vytočilo a proč jsem se musel Mina zastat? Proč jsem ho chtěl obejmout a už nepustit? Co to se mnou je? Vždyť chodil s Jenem, když jsem tu nebyl. Měl bych ho nenávidět.

Úlevně jsem si sedl na postel. Nohy mě bolely, ale nebylo to takový jako včera. Vytáhl jsem mobil z kapsy a zavolal Sanovi.

,,Zdravím. Copak potřebuješ? Nebo si chceš se mnou jenom popovídat?" zeptal se San.

,,Klidně si popovídám, ale spíš volám kvůli tomu, že tu nemám oblečení. Tak jestli bys mi nějaký nedonesl."

,,Jo ták. Jasně, že něco donesu. S klukama za chvíli nějak příjdeme. Tak zatím." rozloučil se San. Ještě jsem to nezavěsil, protože jsem slyšel nějaký hlasy.

,,Ne Woo. Teď ne. Půjdeme za Juniem, takže si ty svoje choutky nech na večer. Přestaň mi rozepínat tu košili."

,,A proč tam musíme teď? Co třeba za hodinu nebo dvě?"

,,Protože nás Renjun potřebuje." 

,,To já tě taky teď potřebuju." kňournul Wooyoung.

,,Tak klidně za ty dvě hodiny." řekl jsem se smíchem.

,,Slyšíš. Stačí za dvě hodiny. Tak zatím. Čau." vyhrkl Woo a nejspíš to i vytípl. Zasmál jsem se a odložil mobil na noční stolek. Lehl jsem si na postel a přikryl se peřinou. Nehodlal jsem jít dolů, protože bych se tam s někým akorát pohádal. Po chvíli se mi začaly zavírat oči a já usnul.

,,Junie? Vstávej." zašeptal někdo a jemně se mnou zatřásl. Protáhl jsem se a pomalu otevřel oči. Vedle postele seděl Jaemin. 

,,Co se děje?" zeptal jsem se rozespale. 

,,Přišli za tebou kámoši. A donesli ti oblečení."  odpověděl s úsměvem.

,,Jak dlouho jsem spal?" Posadil jsem se a protřel si oči.

,,Něco přes dvě hodiny." Vykulil jsem překvapeně oči a vymrštil se rychle na nohy. Ostrá bolest mi projela oběma koleny, která se poté podlomila. Jaemin mi pohotově chytil kolem pasu. Ruce jsem mu obmotal kolem krku. Koukali jsme si vzájemně do očí. Když jsem našel ve svých nohách oporu, tak jsem se odtáhl.

,,D-děkuju." Nejistými kroky jsem se vydal ke schodům.

,,Počkej. Já jim řeknu, ať ti to donesou nahoru, aby si nemusel chodit pak zase nahoru a dolu." řekl Jaemin a seběhl dolu po schodech. Snažil jsem se nevzpomínat na jeho ruce, které mě objímaly, na jeho vůni a na ten jeho pohled. Po celém těle mi naskočila husina. 

,,Jsi v pořádku?" Z mého přemýšlení mě vyrušil Jongho.

,,J-jo. Proč?" 

,,Protože vůbec nevnímáš." odpověděl s úsměvem.

,,Ty si něco říkal?" zeptal jsem se.

,,Ne, ale San tady celou dobu něco mlel." odpověděl Jongho a vešel do mého pokoje. 

,,Je tu všechno v pohodě? Nic ti neudělali?" zeptal se starostlivě Seonghwa.

,,Ne. Jsou na mě milí."odpověděl jsem a spolu jsme vešli do mého pokoje. Yunho s Mingim mi dávali oblečení do skříně.

,,Co máme dělat s tím, co je ve skříni? Máme ho vyhodit?" zeptal se Yunho.

,,Ne! Teda...nechte ho tam. To je Jaemina." vyhrkl jsem. Odvrátil jsem od nich svůj pohled, protože jsem cítil, jak mi červenají tváře.

,,Ale co to vidím? Otoč se." řekl škodolibě San. Vydechl jsem a otočil se na ně. 

,,Tady se nám někdo líbí." zasmál se Woo.

,,Nemáš náhodou Jena a Jeno Jaemina? Nebo jak to mezi vámi je?" zeptal se Mingi.

,,Jeno nechal mě i Jaemina. Takže nikdo není s nikým." odpověděl jsem. Všichni se na mě překvapeně otočili.

,,Počkej. Proč se s Jaeminem rozešel?" zeptal se Jongho.

,,To bylo ještě předtím, než se z něj stal upír. Nechtěl s námi chodit kvůli naší nesmrtelnosti."

,,Takže teď bude zase chodit s obouma?" zeptal se Hongjoong.

,,Ne. To ne. Já...nevím, jak to bude. Ale...nevím, co to se mnou je. Dneska jsem se pohádal s klukem, kterýho vůbec neznám, kvůli Jaeminovi." sedl jsem si na postel a podíval se na Seonghwu. Seonghwa mi pohled oplatil s nadzvednutým obočím.

,,Tak ty nevíš, jo? To jsem si taky říkal, než jsem začal chodit se Sanem. To bylo výmluv, proč na něj myslím." řekl se smíchem Wooyoung.

,,Si děláš prdel?!" vyhrkl San a podíval se na Wooa.

,,No co. Předtím jsem to musel tajit. Teď už to skrývat nemusím."

,,No to je fakt, že to neskrýváš. Ahh! Sane!" napodobil Hongjoong Wooyoungovi vzdechy.

,,A to si neslyšel Sana." řekl Mingi a založil si ruce na hrudi.

,,Hej. Můžete přestat řešit náš intimní život? Myslím, že vám do toho nic není." řekl San vážně.

,,Pokud by nám váš intimní život nelezl do našeho života, tak to řešit nebudeme." řekl Mingi naštvaně.

,,Přesně." přitakal Yunho.

,,Hele, vraťme se k Renjunovi. Tady stejně nic nevyřešíte." vyhrkl Jongho, aby přerušil Wooyoungův proslov.

,,Souhlasím." řekl Seonghwa.

,,Musíš o tom přemýšlet. Někdy se to zdá jako ta největší blbost, ale srdce ví svoje a hlava mu do toho nedokáže nic říct. Prostě...jdi za srdcem. Já vím. Zní to kýčovitě, ale fakt to funguje."

,,To mluvíš z vlastní zkušenosti?" zeptal jsem se zvědavě. Seonghwa se podíval z okna a lehce přikývl. Už jsem chtěl dál vyzvídat, ale do pokoje nakoukl Jaemin. Rozhlédl se po místnosti.

,,Pardon. Jen jsem se chtěl převlíknout, protože na mě Haechan vylil pití. Tak já si vezmu tričko a půjdu do koupel-"

,,Ne ne ne. Klidně pojď sem. My stejně odcházíme." vyhrkl San a rošťácky se pousmál.

,,Jojo. My už půjdeme. Měl se Renjune. My se zase někdy stavíme nebo ty u nás. Čau." Pořádně jsem nestihl ani zareagovat a už byli pryč. Nechápavě jsem zíral na dveře.

,,Nevyhnal jsem je? Nebo jsem přišel v nevhod?" zeptal se Jaemin a vlezl do pokoje.

,,Ne. Nechápu, proč tak rychle odešli. Ale klidně se převlíkni tady. Jak se povedlo Haechanovi na tebe vylít pití?"

,,Je to Haechan. Jiný vysvětlení není." řekl Jaemin se smíchem a svlékl si tričko. Ještě, že jsem seděl na posteli, jinak bych se skácel k zemi. Zíral jsem na Jaeminovo dokonalé tělo. 

,,Jsi v pořádku?" zeptal se Jaemin a přišel ke mně. Rychle jsem odtrhl oči od jeho těla a podíval se mu do očí.

,,J-jo. Jsem v pohodě. Jen jsem se zasekl." odpověděl jsem.

,,Dobře. Já jen, že si koukal furt do jednoho místa." řekl Jaemin a vrátil se zpátky ke skříni. Z ní vytáhl nějaké tričko a oblékl si ho. 

,,Tak já půjdu ještě dolů. Ty zůstaneš tady nebo půjdeš se mnou?"

,,Asi zůstanu tady." odpověděl jsem .

,,Dobře. Kdyby si něco potřeboval, tak stačí říct." nabídl mi Jaemin a vyšel ven. Svalil jsem se do postele a přikryl si rukama obličej. 

,,Sakra." ulevil jsem si. Proč jsem tak přehnaně reagoval na to, že se tu Jaemin převlíkal? Vždyť mně se líbí Jeno. Chci být s Jenem. Ne s Jaeminem. Seonghwova slova jsem naprosto ignoroval.