Vždyť upíři neexistují

43. kapitola

Markův pohled

Sledoval jsem Haechana, jak odchází z pokoje. Opřel jsem se o stůl a zhluboka vydechl. Jsem debil. Proč jsem ho nechal odejít? Měl bych se mu omluvit. Odstrčil jsem se od stolu a vyšel z pokoje. Věděl jsem, kam šel.

Sešel jsem po schodech a chtěl jít na terasu, ale viděl jsem, jak tam šel Jaemin.

,,Můžu si přisednout?" zeptal se. Tiše jsem vešel do kuchyně, schoval se za linku a poslouchal je.

Vytřeštil jsem oči, když mluvil Haechan o své minulosti. Složil jsem hlavu do dlaní. Proto se mnou nechce spát. On si prožil takovou hrůzu a já jsem ho zatím podváděl a uvažoval nad rozchodem. Jsem fakt idiot. Nevím, jak dlouho jsem si tu nadával, ale najednou se zavřeli dveře od terasy a kluci šli nahoru po schodech.

,,Hlavně řekni Markovi, co se stalo. Buď to pochopí nebo ne. Zase zůstávat ve vztahu, který neklape, je na nic pro oba dva." řekl tiše Jaemin.

,,Máš pravdu. Nebudu ho držet, pokud se mnou není šťastný a nedokážu mu dát to, co chce a potřebuje." přitakal smutně Haechan.

,,Dobrou." řekl Chan a zavřel dveře od našeho pokoje. Zvedl jsem se a šel nahoru. Nakoukl jsem na chodbu, abych zjistil, jestli je už Jaemin taky v pokoji. Na chodbě nikdo nebyl. Otevřel jsem potichu dveře a vešel do našeho pokoje.

,,Haechane? Spíš?" zašeptal jsem.

,,Ne. Připravuju se na svůj pohřeb." odpověděl Haechan a otočil se ke mně zády.

,,Musíme si promluvit." řekl jsem už normálně. Oblékl jsem si pyžamo a lehl si do naší postele. Chan se na mě otočil.

,,Byl jsem se teď projít a nechal si všechno uležet v hlavě. Chtěl bych začít od znova. Zapomene na všechno, co se mezi námi stalo a začneme od začátku. Co myslíš?" zeptal jsem se.

,,Že to je skvělej nápad. Já...taky ti musím něco říct." začal Haechan. Vyprávěl mi to se svým otcem a útěkem z domova. Celou dobu jsem ho poslouchal a snažil se, aby na mně nepoznal, že jsem to věděl.

,,To je hrozný. Já...moc se omlouvám. Za všechno." řekl jsem a chytil Chana za ruku. Propletl jsem si s ním prsty. Ani jsem si neuvědomoval, jak mi to chybělo. Haechan se usmál a natáhl se pro polibek. Usmál jsem se a šel mu vstříc. Po třech měsících jsme konečně spojili naše rty. Po chvilce jsme se odtáhli. Oba jsme se usmívali.

,,Asi bychom měli jít spát." řekl Haechan a víc se ke mně přisunul. 

,,Jo. Zítra je ta oslava, co?" zeptal jsem se. Chan mi přikývl na souhlas.

,,Tak jo. Doboru noc." zamumlal jsem a obejmul ho. Haechan se usmál a také mě obejmul.

Jaeminův pohled

,,Tae! Tady straší! Spal jsem na gauči a v noci se nějaká příšera schovávala za linkou a pak odešla nahoru!" zakřičel Lucas.

,,Co to meleš? Jediná příšera, která tady straší, jseš ty." zakřičel zpátky Tae. Protáhl jsem se a protřel oči. Zvedl jsem se z postele a šel rovnou do koupelny. Vzal jsem si i nějaký oblečení na převlečení. Dal jsem si rychlou sprchu, upravil si vlasy, vyčistil si zuby a šel dolů. Všude vládl chaos. Taeyong lítal z jedné strany na druhou a furt něco přenášel a upravoval. Jaehyun stál u linky a něco vařil. Ostatní uklízeli nebo dělali dekoraci.

,,Dobré ráno." řekl jsem a sedl si na barovou židli.

,,Dobré ráno? Vždyť je dopoledne. Kluci přijdou za necelý dvě hodiny." vyhrkl Tae a běžel za Jaehyunem do kuchyně.