Jeno s Renjunem žijí celkem normální život. Vše se náhle ale změní, když v noci potkají spolužáka Krise. Od té doby se jim dějí prapodivné věci. Poznávají prapodivné lidi. Postupem času zjišťují, že existují tajemství, o kterých lidstvo neví. A to t...
,,Halooo? Je tam někdo?" zařval jsem už po několikáté. Konečně se ozvaly něčí kroky za dveřmi. Otevřely se dveře a v nich se objevila Sanova hlava.
,,Co si nepochopil na tom, že máš být potichu? Uslyší tě Yeosang a-"
,,Ale potřebuju na záchod." přerušil jsem Sana a podíval se na něj prosebně.
,,No...tak pojď." řekl San a pootevřel víc dveře.
,,Mám svázaný ruce a nohy." Nadzvedl jsem jedno obočí.
,,Aaa. No jo." San s úsměvem došel ke mně a snažil se rozvázat ten provaz.
,,Kterej debil to vázal? Vlastně já..."
Tak jo. Musím toho zkusit využít.
Nakonec mě nějak rozvázal, chytil mi ruce za zády a vedl pryč z toho sklepa. Vyšli jsme pár schodů a vydali se rovnou chodbou. San zastavil u jedněch dveří, otevřel je a pustil moje ruce. Využil jsem příležitosti, odstrčil ho a začal utíkat. San se ale rychle vzpamatoval a běžel za mnou. Nechápal jsem jak, ale už mě doháněl. Rychle jsem vběhl do nějaký místnosti a zavřel dveře. V zámku byl klíč, tak jsem je zamkl.
,,Jeno, otevři ty dveře. Pokud to zjistí Yeosang, tak z toho budeme mít problém oba dva. Tohle mi děláš za to, že jsem s tebou hrál poker, člověče nezlob se, povídal si s tebou, pouštěl tě na záchod a donášel ti jídlo a pítí. To si jako chceš hrát na babu nebo co?" Nechápavě jsem se díval na dveře.
,,Já nejsem Jeno. A co máš furt s tím Yeosangem? Já chci zpátky domů!"
,,Nehraj tady ty komedie a otevři než nás uvidí Yeosang!" zavrčel zpoza dveří.
,,Ehm ehm." ozvalo se za mými zády. Vylekaně jsem se otočil a uviděl kluka s hnědými vlasy a brýlemi na nose. Měl na sobě černý svetr a bílé džíny. Koukal se na mě jako by mě chtěl zabít. Rychle jsem se otočil a otevřel dveře. San mě okamžitě chytil a zatřásl se mnou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,No konečně si dostal rozum. Teď pojď na ten záchod, ale rychle, ať nás nikdo nepotká."
,,Pozdě." odpověděl jsem. San se na mě divně podíval.
,,Ty si to už pustil?" zeptal se. Podíval se za mě do místnosti a zděsil se.
,,Yeo-Yeosangu. Já ti to vysvětlím." řekl San potichu a sklopil hlavu.
,,Mám pocit, že jsem slyšel dost." řekl Yeosang, vytáhl mobil a někomu zavolal. Podíval jsem se nechápavě na Sana. Byl bledší ještě víc než předtím a stále koukal do země. Po chvilce přišel Wooyoung. Nechápavě si nás všechny prohlédl.
,,Odveď...proč jsi říkal, že nejsi Jeno?" zeptal se Yeosang.
,,Protože nejsem." odpověděl jsem vyděšeně.
,,Tak kdo jsi?"
,,Huang Renjun. J-jeno je můj přítel." Yeosang se na mě překvapeně podíval. Znovu vytáhl mobil a někomu volal. Zavěsil a otočil se k nám.
,,Wooyungu, odveď Renjuna zpátky. Já si tady se Sanem ještě něco vyřídím." Wooyoung nepatrně přikývl, pevně mě chytil za zápěstí a začal táhnout z místnosti. Podíval jsem se ještě do místnosti.
Yeosang sundal ze zdi černý bič, přišel k Sanovi, roztrhl mu na zádech triko a šlehl bičem. Sanův křik se rozlehl přes celou chodbu a na jeho zádech se objevil hluboký krvavý šrám. Wooyoung mě začal táhnout rychleji. Celou dobu jsme slyšeli šlehání biče a Sanovy výkřiky. Takhle z dálky to trochu znělo, jako když skučí pes, ale my věděli svoje.
Wooyoung otevřel dveře od sklepa a hodil se mnou o zem. Syknul jsem bolestí.
,,Tak tebe to bolí, jo?! Jak si myslíš, že to teď bolí Sana?! On ho teď bičuje kvůli tobě a bude ho bičovat ještě pěkně dlouho. Ten idiot se snažil, aby ses tu cítil líp? Kdyby to bylo na komkoli jiném, tak tu teď ležíš se svázanými končetinami, hladovej a ve svých výkalech! A ty mu ještě utíkáš!" řval na mě.
,,Já nechtěl, aby mu ublížil! Já chci jen zpátky domů k Jenovi!"
,,San se chtěl taky vrátit k rodině, ale pak už nemohl a zvyknul si. Teď už by domů ani nechtěl." řekl Wooyoung.
,,A proč tady musel zůstat?" zeptal jsem se nechápavě. Wooyoung se na mě vážně podíval.
,,Protože z něj Yeosang udělal upíra."
,,Vždyť upíři neexistují." odpověděl jsem.
,,Neboj, to uvidíš." Wooyoung už chtěl odejít. Jedna otázka mi vrtala hlavou celou dobu.
,,Proč si byl tak naštvaný, že Sana bičoval, když si byl na něj předtím nepříjemnej?" Wooyoung se zastavil ve dveřích.
,,Do toho ti nic není." odsekl a prásknul dveřma za sebou.
Po půl hodině, při které jsem litoval Sana, se otevřely dveře a do místnosti vešlo pět lidí. Mezi nima jsem poznal jen Yeosanga. Přinesli stůl, židli a počítač. Ten nejvyšší z nich mě dotáhl k židli a přivázal k ní.
,,Co je se Sanem?" zeptal jsem se. Yeosang se na mě otočil a bez změny výrazu mi odpověděl:
,,Pár dní se neprobere." Zděšeně jsem vykulil oči a mlčel.
