Jeno s Renjunem žijí celkem normální život. Vše se náhle ale změní, když v noci potkají spolužáka Krise. Od té doby se jim dějí prapodivné věci. Poznávají prapodivné lidi. Postupem času zjišťují, že existují tajemství, o kterých lidstvo neví. A to t...
Probudilo mě jemné zatřesení. Omámeně jsem zvedl hlavu. Přede mnou klečel kluk s černými vlasy, modrýma očima a proužkovaným červenočerným svetrem. Nechápavě jsem ho pozoroval, jak mi rozvazoval provazy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Než se pokusíš utýct, tak si vzpomeň na Sana. A navíc jsem zavřel dveře zevnitř." oznámil mi a došel ke stolu. Vrátil se s hadříkem v ruce.
,,Kdo seš a co tu děláš?" zeptal jsem se vyčerpaně.
,,Ne že bych ti musel odpovídat, ale jmenuju se Seonghwa, chci ti ošetřit rány a donesl jsem ti oblečení." odpověděl Seonghwa nezaujatě.
,,Poslal tě Yeosang?" zeptal jsem se ho se zvědavostí v hlase.
,,Ne. Neříkej nikomu, že jsem tu byl. Sice jim dojde, že tě někdo ošetřil a dal oblečení, ale neříkej kdo." odpověděl Seonghwa a dal pryč zbytek mého trička.
,,Zvládneš se umýt sám?" zeptal se a podíval se na mě.
,,Snad jo." odpověděl jsem a převzal si hadřík. Seonghwa se zvedl a donesl mi mísu s vodou.
,,Přijdu za deset minut." oznámil mi a pak odešel pryč z místnosti a zavřel za sebou. Umyl jsem se od zaschlé krve. Oblékl jsem se do oblečení, které mi sem donesl. Ani jsem se nenadál a Seonghwa přišel zpátky. Zase za sebou zavřel.
,,Jak si věděl moji velikost?" zeptal jsem se.
,,Tipnul jsem si." odpověděl a vzal mísu s vodou a hadřík.
,,Proč jsi to udělal?" zeptal jsem se a nechápavě ho sledoval.
,,Bylo mi tě líto. Trpíš kvůli osobě, kterou miluješ." odpověděl, zatímco vyléval krvavou vodu do umyvadla.
,,Být tebou, tak tu dohodu příjmu." Překvapeně jsem se na něj otočil.
,,Jak o ní víš?"
,,Stejnou měl San a spousta dalších lidí. Takhle budeš trpět ty, tvůj přítel a pak tě stejně zabije." řekl Seonghwa.
,,Ale v tom bude nějakej háček, ne?"
,,To zjistíš. Není to tak strašný, jak to vypadá." odpověděl, došel ke mně, přivázal k židli a odešel.
Po asi hodině přišel Yeosang s Hongjoongem a kufříkem. Sledoval jsem je s nenávistí v očích.
,,Jak ses rozhodl?" zeptal se Yeosang a pozvedl obočí. Sklopil jsem hlavu.
,,Přijímám." odpověděl jsem potichu. Yeosang se usmál a otočil na Hongjoonga.
,,Víš, co máš dělat." Zachvátila mě panika. Snad už nebude pokračovat s mučením. Hongjoong se vydal ke mně s nožem v ruce. Došel ke mně a klekl si. Podíval se na nůž, zasmál se tím svým smíchem a odhodil ho.
,,Trochu to zabolí." řekl. Nestihl jsem nijak zareagovat. Hongjoong se rychlostí blesku vrhl k mému krku a zakousl se. Vykřikl jsem, ale to bylo všechno. Před očima se mi začaly objevovat mžitky. Poslední věc, kterou jsem viděl, byl usmívající se Hongjoong.
