Jeno s Renjunem žijí celkem normální život. Vše se náhle ale změní, když v noci potkají spolužáka Krise. Od té doby se jim dějí prapodivné věci. Poznávají prapodivné lidi. Postupem času zjišťují, že existují tajemství, o kterých lidstvo neví. A to t...
Vyšel jsem s Jaeminem z domu s rukama plnýma papírů.
,,Tak jo. Tak já budu ty plakáty vyvěšovat v ulici Hyoja-ru a ty půjdeš do parku?" zeptal jsem se Jaemina. Jaemin přikývl, rozloučil se a odešel do parku.
Vydal jsem se pomalu ulicí a začal vyvěšovat plakáty s Renjunovou fotkou. Několik lidí se na mě dívalo zvláštně, někteří si něco šuškali, někdo se na mě podíval se soucitem v očích a někdo si mě ani nevšiml.
Vyvěsil jsem všechny plakáty až na jeden. Došel jsem k jedné paní, která zrovna čekala na autobus.
,,Dobrý den. Omlouvám se, jestli vás ruším, ale neviděla jste tohohle kluka?" zeptal jsem se a ukázal jí plakát. Prohlédla si fotku a zakroutila hlavou v nesouhlas.
,,Děkuju. Na shledanou." Odešel jsem ze zastávky a ptal se dalších lidí. Po třech hodinách jsem to vzdal a šel domů.
Jaemin tu ještě nebyl. Došel jsem do svého pokoje a začal tisknout další plakáty.
Jaeminův pohled
Vydal jsem se do parku a rychle všechny plakáty vyvěsil. Jeden jsem si složil a dal do kapsy. Došel jsem na zastávku a čekal na autobus. Naštěstí přijel za chvilku. Vystoupil jsem na čtvrté zastávce a vyrazil k bílému domu s černou střechou a bazénem na zahradě.
Vešel jsem na zahradu a šel rovnou na terasu. Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř. Do nosu mě hned praštila vůně čistících prostředků.
,,Je tu někdo?" zařval jsem na celý dům. Najednou bylo ticho přerušeno dusotem po schodech a Haechanovým křikem. Vyběhl zpoza rohu a skočil mi kolem krku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ahoj! Strašně rád tě vidím!" Ještě víc mě zmáčkl ve svém objetí.
,,Já tebe taky." odpověděl jsem. Nějakou dobu jsme takhle stáli, když najednou mi Haechan vrazil kolenem do břicha. Ohnul jsem se v pase a držel se za břicho.
,,To máš za to, že jsi zmizel, nic neřekl a za celou dobu ses neozval." vysvětlil Haechan a odešel pryč. Snažil jsem se bolest nevnímat, ale moc se mi to nedařilo. Když jsem zvedl hlavu, stál přede mnou Taeyong. Usmíval se na mě a přišel ke mně. Narovnal jsem se, abych ho mohl obejmout. Taeyong mi vrazil takovou facku, že se mi hlava otočila do strany, a následně mě objal.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Já se tady o tebe starala, když si utekl od rodičů před tou fuchtlí, prala jsem ti, krmila tě, dala ti střechu nad hlavou a ty si potom jednoho krásnýho dne zmizíš! Bez vzkazu, aniž bys někomu něco řekl! Já tady umírám strachy, jestli žiješ celej rok! A teď se vrátíš a čekáš ode mě jako co?! No ale jako chyběl jsi mi." dodal už klidným hlasem Taeyong.
,,Promiň, mami." omluvil jsem se potichu. Taeyong se odtáhl, došel k lince a vytáhl pánev.
,,Ještě mě ser! Neříkej mi mami!" pohrozil mi pánví.
,,Vařečky už nevedeš?" zeptal jsem se s úsměvem.
,,Ty jsem zlomil o Haechana. Což mi připomíná, že Jaehyun žádný nekoupil...Jaehyune! Pojď sem!" zařval Taeyong stále s pánví v ruce. Musel jsem se zasmát. Nic se nezměnilo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Co se děje, zlato? Proč máš v ruce tu pánev? To je kvůli tomu, že jsem rozbil tu vázu po tvojí babičce?" zeptal se vyděšeně Jaehyun. Taeyong zčervenal zlostí a tu pánev po Jaehyunovi hodil. Pánev prosvištěla vzduchem, ale Jaehyun ji naštěstí chytil, jinak by to byl přímý zásah do hlavy. Už mají asi praxi.
,,Zlato, neboj, já to zpravím." řekl klidně Jaehyun a vrátil Taeyongovi pánev. Taeyong si ji vzal a vrátil do skříně. Jaehyun si mezitím stoupnul za něj a líbal ho na krku. Taeyong se úplně zasekl v pohybu.
,,Vrátilo se nám dítě, jestli sis nevšiml." řekl Taeyong podrážděně. Jaehyun se na mě podíval, odtáhl se od svého přítele a šel mě obejmout.
,,Ty si taky vždycky vybereš dobrou chvíli. Ale jsem rád, že jsi zpátky." zašeptal mi do ucha.
,,Čemu vděčíme za tak vzácnou návštěvu?" zeptal se už klidně Taeyong. Odtáhl jsem se od Jaehyuna a sedl si na barovou židličku k lince.
,,Chtěl jsem se na něco zeptat. Vím, že máte hodně kontaktů a přátel, a tak mě napadlo, jestli byste mi nemohli pomoct." Vytáhl jsem z kapsy složený plakát, rozložil ho a podal ho klukům.
,,Potřeboval bych ho najít." Taeyong s Jaehyunem si Renjuna pořádně prohlédli.
,,Ty se ukážeš po roce a chceš od nás pomoct? Až po obědě. Všechno nám vysvětlíš, řekneš, co jsi celou dobu dělal, kde si byl a tak. A žádný odmlouvání."
,,Je to s ním těžký. Ale furt ho miluju. A je to tvoje matka."
,,Neříkej mi mami!" zařval Taeyong a zase šahal po pánvičce.
