Vždyť upíři neexistují

34. kapitola

Jenův pohled

Zavřel jsem dveře a vrátil se k Renovi. Došel jsem k posteli a lehl si vedle něho. Nic se na něm nezměnilo. Vypadal stejně jako před rokem. Položil jsem si hlavu na polštář. Pomalu se mi začaly zavírat oči a po chvíli jsem usnul.

Vzbudil jsem se večer. Renjun stále spal ve stejné poloze. Protáhl jsem se a rozkoukal se. Sedl jsem si a zatřásl s Junem. Jun něco zamumlal a otočil se ke mně zády.

,,Junie, vstávej." zašeptal jsem a znovu s ním zatřásl. Renjun se vymrštil do sedu a podíval se na mě.

,,Co tu děláš? Kde to jsem?" zeptal se a rozhlédl se po pokoji.

,,Seš u mě doma. Jaemin tě sem přinesl. Prý z tebe chtěl tvůj otec vymítit ďábla. On ví, že jsi upír?" zeptal jsem se. Renjun se trochu uvolnil.

,,Ne. On myslel to, že jsem gay." odpověděl unaveně.

,,Počkej chvilku tady." řekl jsem a odešel do kuchyně. Vzal jsem z lednice jeden pytlík krve a skleničku. Vrátil jsem se zpátky a podal mu to.

,,Nevím, jestli to piješ z pytlíku nebo ze skleničky." řekl jsem a sledoval ho. Ren odtrhl roh a nalil si krev do skleničky. Celou ji vypil najednou. Spokojeně vydechl a nalil si druhou skleničku.

,,Jak si získal krev?" zeptal se nechápavě.

,,Donesl ji jeden z Jaeminových kámošů. Jak si se stal upírem?" zeptal jsem se.

,,No...to je dlouhý příběh. Ale jak si od nás odešel, když přišli moji rodiče, tak jsem se pohádal s tátou a utekl jsem. Ale někdo mě zatáhl do auta. Tam mě drželi ve sklepě, ale po nějaký době jsem přijal určitou nabídku a udělali ze mě upíra. Teď u nich bydlím. Už to tam je v pohodě. Řeší se tam nějaký problémy, ale to už by mělo být v pohodě. Už vím, co se stalo. Vím, že si mě hledal a že si s Jaeminem začal chodit až skoro po roce, co jsem zmizel. Chtěl jsem se ti omluvit, ale chytil mě otec a dál už to znáš." řekl Renjun a napil se ze své skleničky.

,,Už spolu nechodíme." řekl jsem potichu. Ren se na mě podíval.

,,Dneska jsme se rozešli." vysvětlil jsem.

,,To kvůli mně?" zeptal se Renjun a položil skleničku na noční stolek.

,,Ne. Kvůli tomu, že je upír. On je nesmrtelný a já zestárnu a umřu." odpověděl jsem.

,,Takže se mnou taky nebudeš." konstatoval Renjun smutně.

,,Promiň." odpověděl jsem. Renjun si sedl se svěšenými rameny.

,,Neboj se. Chápu to. Kdo by chtěl chodit s bestií, která pije krev a která tě chtěla zabít." 

,,Takhle to vůbec není. Já...prostě by to neklapalo. Ani s Jaeminem a ani s tebou kvůli vaší nesmrtelnosti. Říkal jsem to i předtím Jaeminovi. Mám vás pořád rád. Moc rád. Ale vážně by to nešlo." řekl jsem a chytil Renjuna za ruce. Renjun se na mě podíval a lehce se usmál.

,,Můžu poslední pusu?" zeptal se Renjun smutně. Nepatrně jsem přikývl a naklonil se k Renovi. Jednou rukou jsem si ho přitáhl za bradu a procítěně ho políbil. Ren mi obmotal ruce kolem krku a do polibku se okamžitě zapojil. Jemně jsem ho líbal. Cítil jsem z jeho rtů krev, ale i přes to jsem cítil jejich sladkost. Nevím, jak jsem jejich chuť mohl zapomenout. Na tu sladkost, do které jsem se hned při prvním polibku zamiloval. 

Pomalu jsem se odtáhl od jeho rtů. Zhluboka jsem dýchal a držel se, abych ho znovu nepolíbil. 

,,Chyběl jsi mi. A chuť tvých rtů taky." zašeptal jsem roztřeseným hlasem. 

,,A jak chutnají?" zeptal se Jun a lehce se odtáhl. Zhluboka jsem se nadechl, abych se uklidnil.

,,Jako třešně." odpověděl jsem.

,,A Jaeminovi?" Nechápavě jsem se na Rena podíval.

,,Jen...mě to zajímá." vysvětlil a pokrčil rameny.

,,Jako broskev." odpověděl jsem.

,,A...jak jste se dali dohromady?" zeptal se Renjun a opřel se rukama za zády.

,,Vážně chceš o tomhle mluvit?" zeptal jsem se překvapeně.

,,Proč ne. Zajímá mě, co se ti na něm líbí?"

,,No...já ani nevím. Asi úplně všechno. Jako na tobě. Víš, že by jste se k sobě docela hodili?" zeptal jsem se a sedl si do tureckého sedu.

,,Proč myslíš?"

,,Protože můžete spolu žít a nebát se smrti, nemusíte před sebou nic tajit a...já nevím, ale dokážu si vás představit spolu. Nechci, aby jste byli nešťastní kvůli mně."

,,Vážně mi tu právě Jaemina dohazuješ?" zeptal se se smíchem Renjun. Pokrčil jsem rameny.

,,Slušelo by vám to spolu. Já vím, že ho vůbec neznáš, ale myslím si, že se do něj zamiluješ stejně rychle jako já." 

,,To nemyslíš vážně, že ne? Dneska ses rozešel s Jaeminem a se mnou taky a už mi dohazuješ Jaemina? Tohle nech prosimtě na mně. Znám ho zatím jenom podle vidění a taky co o něm kolovalo u nás, ale to byla lež. Nejdřív bych ho musel poznat."

,,Já vím, že to je divný. Ale jen mě to tak napadlo." odpověděl jsem se smíchem.

,,To, že jsme oba upíři, neznamená, že spolu budeme automaticky chodit." řekl Renjun a dopil krev ze skleničky.

,,To samozřejmě vím, ale...mohli by jste to zkusit. Nebo se aspoň trochu poznat." řekl jsem.

,,Změňme téma, prosím. Sice jsme spolu jakoby nechodili přes rok, ale i tak mě bolí si uvědomit, že už spolu nejsme." poprosil mě Renjun se slzami v očích.

,,Jo jasně. Promiň."