Vždyť upíři neexistují

24. kapitola

Renjunův pohled

Už bylo poledne a já stále ležel v posteli s bolestí břicha. Byl jsem unavený a do toho jsem stále přemýšlel nad Jenem. Chybím mu? Hledá mě? Nenašel si už někoho jiného? Podobné otázky mi stále kolovaly hlavou.

,,Renjune? Spíš?" ozval se San za dveřmi. Zvedl jsem se namáhavě z postele a šel mu otevřít.

,,Nesu ti jídlo." řekl nadšeně San a ukázal mi sáček s krví.

,,Sane, kolikrát jsem ti říkal, že si ten hnus do pusy nevezmu?" zeptal jsem se mezitím, co mi San vešel do pokoje.

,,Hodně krát, ale nemůžeš přece umřít hlady." Otevřel sáček s krví a nalil mi trochu krve do skleničky. Když jsem ucítil vůni krve, dostal jsem ještě větší hlad.

,,No tak, Junie. Napij se. Musíš mít už strašnej hlad." říkal San, zatímco kroužil krví ve skleničce. Krev ve skleničce jsem hypnotizoval svým pohledem. Už jsem se pro ni natahoval, ale stihl jsem se zarazit a vrátit svou ruku do klína.

,,Já si dojdu pro jablko do kuchyně." řekl jsem a už se zvedal.

,,Dobře. Plán B. Wooyoungu!" zavolal San a do místnosti okamžitě vešel Wooyoung. Odhodil mě do postele, klekl si tak, že mě uvěznil mezi jeho nohama, a přitiskl mé ruce k posteli nad hlavou.

,,Co to děláte? Pusť mě!" Začal jsem se vzpírat, ale Wooyoung mě nepustil. San mi dal pod hlavu polštář a pak ke mně přišel i s tou skleničkou.

,,Když to nejde po dobrým, tak to půjde po zlým." San mi otevřel pusu a nalil do ní trochu krve. Skleničku rychle odložil na stůl, zakryl mi pusu rukou a druhou mě chytil nos. Bylo mi jasné, že s tím nic neudělám a budu muset polknout. Zavřel jsem poraženě oči a polkl. Bylo to jakoby mnou projela elektřina. Překvapeně jsem otevřel oči.

,,Je to dobrý, co? Budeš už pít sám nebo ti to mám takhle lít do pusy?" zeptal se Sana a dal pryč ruku z mých úst.

,,Fajn. Dej mi tu skleničku a ty ze mě slez." řekl jsem.

,,No konečně." řekl Seonghwa ve dveřích. Wooyoung ze mě slezl a oprášil ze sebe imaginární prach. Doslova jsem vytrhl Sanovi skleničku z ruky a vypil ji na ex. San mi skleničku ihned doplnil a s úsměvem mě pozoroval, jak jsem ji celou vypil.

,,Jak se cítíš?" zeptal se Seonghwa a vešel do mýho pokoje.

,,Už je to lepší. Už mi není špatně a vrací se mi energie." odpověděl jsem.

,,Upír musí vypít aspoň jeden sáček týdně, aby mu nebylo špatně. Dej si ještě, ať se srovnáš." řekl Seonghwa a podal mi ještě jeden sáček. S úsměvem jsem si ho vzal, ustřihl roh a pil to rovnou ze sáčku. Když jsem odložil prázdný sáček, tak mě kluci pobaveně pozorovali.

,,Před pěti minutama to nechtěl ani ze skleničky a teď to pije z pytlíku." řekl San a uraženě se rozvalil na mý posteli.

,,Že to není tak hrozný, být upírem?" zeptal se Seonghwa. Nesměle jsem přikývl.

,,Aspoň, že jsi svou první krev získal ze skleničky a ne z pusy se slinama." řekl naštvaně San a podíval se na Wooyounga.

,,Ale teď ti to nevadí." obhajoval se Wooyoung.

,,Byla jiná doba, Woo." řekl San naštvaně. Se Seonghwou jsme je pobaveně sledovali.

,,Co se stalo?" zeptal jsem se zvědavě.

,,No ten debil na mě klečel tak jako na tobě a neměl jak držet tu skleničku. Tak si krev nalil do pusy a dal mi ji do pusy...z jeho pusy. A od tý doby spolu chodíme." zakončil San a poslal Wooyoungovi vzdušnou pusu.

,,Já si říkal, že se chováte nějak divně." řekl jsem a přitom přikyvoval.

,,Jak jako divně?" zeptal se San.

,, No nejdřív by tě zabil za tu Šípkovou Růženku, pak chtěl zabít mě, když jsi se mnou byl, pak jak se ze mě zvedl, tak šel rychle k tobě a teď tě probodává pohledem, protože ležíš na mý posteli." řekl jsem své poznatky.

,,Asi nejsme tak nenápadný, jak jsme si mysleli." řekl Wooyoung a zasmál se.

,,Já nenápadnej jsem. Já se chovám ke všem stejně." řekl San a víc se uvelebil na mý posteli. Wooyoung přišel k němu a zalehl ho.

,,Slez ze mě ty úchyle! Tohle není naše postel." zapištěl San a snažil se ze sebe Wooyounga shodit, ten se ale držel jako klíště (měla ale výdrž, svině) a jejich konečná poloha vypadala tak, že San byl v polovičním sedu opřený o zeď a Wooyoung mu ležel v náručí. San jednou rukou prohraboval Wooyoungovi vlasy a druhou mu přejížděl nehty po zádech.

,,Aby nám tu Woo nezačal ještě vrnět." rýpnul si Seonghwa a dál je sledoval.

,,Nemám od toho daleko." zamumlal Wooyoung Sanovi do hrudi.

Najednou se otevřeli dveře a do pokoje vešel Yeosang.

,,Renjune. Potřebuju ti něco ukázat."