Vždyť upíři neexistují

50. kapitola

Renjunův pohled

,,Tak pojďte do obýváku. Nebudeme tu stát na chodbě." řekl Seonghwa. 

,,Konečně. Mi asi odumřou nohy za chvilku. Rok nás neviděj a pak nás ani neposaděj. Fakt hrozný s nima. Co je k jídlu? A co aloe?" vyhrkla Sooji a podívala se s úsměvem na Seonghwu.

,,Lednice víš, kde je. Kam dáváme pití taky víš." odpověděl Seonghwa aniž by se na ni podíval.

,,Přijde po roce, je tu pět minut a už nám vyžírá ledničku." řekl Hongjoong a rozhodil rukama. 

,,Máš nějakej problém?! My byly celej rok v Český republice. Mně tam ty jídla už nechutnaly. Samý knedlík, omáčka, maso a pivo. Chápeš to? Oni tam furt žerou a chlastaj! Chodí v ponožkách v sandálech! Jak nám to chybělo, tak jsme si do vyhledávače zadaly korejský restaurace. Těch to moc nenašlo, tak jsme daly čínský. To už bylo lepší, ale...ta restaurace se jmenuje Sakura, což je japonský, vaří ti to Vietnamec ze surovin z Kauflandu, což je německý, a prodává ti to Češka. No chápeš to?! Já ne. Pak jsme se byly podívat v Praze. Všichni tam chodili na nějakej most, tak jsme šly taky. Vůbec nechápu, co na něm viděli. Vždyť i babička Susu je starší než ten most. A chodí se na ni někdo dívat? Ne. A pak jsme se byly podívat na nejvyšší horu, Sněžku, a každej druhej puberťák se nás ptal, koho šukáme. Co to má bejt?! Někdo by tu mládež měl usměrnit. No a pak jsme šly dolů do nějaký restaurace a daly si kyselo. To bylo asi jediný jídlo, co mi pořádně chutnalo. Teda nevím jak těm dvoum." vyprávěla Sooji. Všichni jsme ji poslouchali.

,,To byli Poláci, Sooji. U nich šukat znamená hledat. Kolikrát ti to mám ještě říkat." řekla Susu a otráveně se na ni otočila.

,,Vypadaly jsme snad, že někoho hledáme? Ne. Tak co to maj co říkat." 

,,Doprdele, Sooji."

,,Neřvi na mě!" zaječela Sooji a přitiskla se k Jonghovi.

,,Já tě bránit nebudu." vyhrkl Jongho a odstrkoval ji od sebe. Sooji už chtěla něco odseknout, ale přerušil ji zvonek.

,,Dojdu otevřít." řekl rychle Jongho a utekl z místnosti.

,,Hej. Já jsem neskončila!" zakřičela Sooji a vyběhla za ním.

,,A tohle dělala furt." řekla Jae a koukala na dveře.

,,Kámo! On si přivedl boyfrienda! A je tu ještě jeden kluk." zakřičela Sooji z chodby, doběhla do obýváku a sedla si k holkám.

,,To není můj kluk!" řekl s červenými tvářemi Jongho. Vševědoucně jsem se pousmál a podíval se na holky. Ty se na sebe podívaly a taky se usmály.

,,To ti tak budem věřit."

,,My ale spolu opravdu nechodíme." řekl kluk vedle Jongha. Okamžitě jsem ho poznal. Byl to ten kluk z Jonghova mobilu.

,,No jo prosimtě. Stejně od toho nemáte daleko." řekla Susu a opřela se o gauč.

,,Ahoj. Nejdu nevhod?" zeptal se právě příchozí Kai.

,,Ahoj. Vůbec ne. Konečně někdo normální tady." řekl Hongjoong s úsměvem, došel ke Kaiovi a políbil ho.

,,Pepepepepedofil! Pepepepepedofil!" křičela Sooji přes celý obývák.

,,Ty seš strašná! Aby si věděla, tak Kaiovi už bylo sedmnáct!" zakřičel Hongjoong a obejmul Kaie kolem pasu.

,,No jo prosimtě. Aby ses neposral."

,,Sooji. Už drž hubu." řekla Susu. 

,,A...já vím, že začnu mluvit o něčem jiným, ale jak jsi, Jae, reagovala na to, že je San upír?" zeptal jsem se. Tahle otázka mi kolovala hlavou celou dobu, co tu sedíme. Jongho si spokojeně oddechl a s tím klukem se posadil na gauč.

,,No...nejdřív jsem vyšilovala, pak jsem se nějak uklidnila a promluvili jsme si o tom v klidu. Jenže jsme narazili na problém. Sanova nesmrtelnost. Jakože...my nejsme úplně typičtí sourozenci. My si ve všem rozumíme a ten druhý je pro nás strašně důležitý. Nedokázali jsme si představit, že tu San zůstane navždy a já umřu. Takže...ze mě San udělal upíra." řekla Jae a usmála se.

,,Aha. Já myslel, že jsi normálně člověk. A co vy holky?" zeptal jsem se dál.

,,Susu se narodila upírkou a mě kousnul Hongjoong. Chtěla jsem se stát upírem, protože jsem chtěla být s holkama a pak i s Hongjoongem. Jakože s Hongjoongem mnohem míň, ale kdo by zapomněl, jak jsem ho majzla hrabičkama v dětství na písku." zasnila se Sooji.

,,Jo...takhle jsem tě poznal. Flákla mě hrabičkama po hlavě." řekl naštvaně Hongjoong a opřel se o Kaie, se kterým si sedl na gauč.

,,Neměl jsi mi zašlápnout tu bábovičku." zašeptala naštvaně Sooji. Susu se najednou naklonila k Sooji a přitiskla jí dlaň k puse.

,,Drž hubu. Ještě se tu pohádáte."

,,Tady se vážně nenudíte." řekl překvapený Jeno.