Jeno s Renjunem žijí celkem normální život. Vše se náhle ale změní, když v noci potkají spolužáka Krise. Od té doby se jim dějí prapodivné věci. Poznávají prapodivné lidi. Postupem času zjišťují, že existují tajemství, o kterých lidstvo neví. A to t...
Probudil jsem se. Stále jsem měl na hlavě ten pytel. Chtěl jsem si ho sundat, ale měl jsem svázané ruce za zády.
,,H-haló? Je tu někdo?" zeptal jsem se roztřeseným hlasem. Slyšel jsem, jak se někdo zvedl a vydal se ke mně. Zastavil se přede mnou a strhnul mi z hlavy pytel. Dezorientovaně jsem se rozhlédl po místnosti. Vypadalo to tu jako u nás ve sklepě. Nějaký harampádí, vlhko a tma. Podíval jsem se na osobu, která stála přede mnou.
Byl to kluk podobně vysoký jako já. Tmavé vlasy mu splývaly s tmou. Měl užší oči, ostré rysy a velmi světlou pleť. Byl oblečený v tmavě modré košili a černých upnutých džínech s řetězem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Koukám, že už ses probral. Jak je?" zeptal se...mile? Jak může být milý?! Chvilku jsem na něj nevěřícně koukal. Ten pošuk mi začal mávat rukou před obličejem.
,,Halooo? Umíš mluvit?"
,,Okamžitě mě pusť! Kde to jsem?! Pomooooooc! Pusť-" Má slova byla utlumena jeho rukou.
,,Možná bylo lepší, když jsi neuměl mluvit. Teď dám tu ruku pryč a ty budeš potichu, jinak přijde Yeosang a uvidíš to čoromoro." Pro potvrzení kývnul hlavou. Pomalu sundal ruku z mých úst.
,,Kde to jsem? Co jsi zač a proč jsem tady?" řekl jsem potichu.
,,Takže...seš ve sklepě, já jsem San a proč jsi tady nemám nejmenší tušení...WOOYOUNGU!" Málem jsem ohluchl. Ale po chvíli do místnosti přišel nejspíš zmiňovaný Wooyoung.
,,Co chceš? Proč tu je zhasnuto?" zeptal se podrážděně a rozsvítil. Vypadal úplně jinak než San. Měl blonďaté vlasy vyčesané na jednu stranu, košili s leopardím vzorem a černé upnuté džíny.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Teď si to zkazil." řekl San a protočil oči. Wooyoung přišel k Sanovi a podíval se na mě.
,,Aaaa. Šípková Růženka se nám probudila. Doufám, že si ho nelíbal." řekl Wooyoung zhnuseně a otočil se zase na Sana.
,,Na co si myslíš, že jsem tu měl tu tmu." odpověděl San vážně. Wtf? O čem to mluví? Wooyoung byl chvilku zaseknutý.
,,To si vyřídíme potom. Co jsi chtěl?"
,,Proč tu je?" zeptal se San a ukázal na mě. Wooyoung si povzdechl, naklonil se k Sanovi a pošeptal mu něco do ucha. San vyjeveně vytřeštil oči. Wooyoung se odtáhl od jeho ucha a změřil si mě nezaujatým pohledem.
,,A m-"
,,Ne. Nemůžeš." přerušil Wooyoung Sana.
,,Proč jsem sakra tady?! Já chci domů!" zavrčel jsem a přeskakoval pohledem mezi těma dvěma.
,,To se brzo dozvíš." odpověděl Wooyoung a měl se na odchodu. Mezi dveřmi se zastavil a otočil se na Sana. Povzdechl si, došel zpátky k Sanovi, chytil ho za ruku a odtáhl pryč. Za nimi se zavřely dveře a cvakl zámek.
Bezradně jsem se koukal na dveře a doufal, že se vrátí San. Bez Wooyounga. Jde z něj strach.
