Vždyť upíři neexistují

22. kapitola

Jenův pohled

Na zahradě jsem šel podle zvuku sekajícího dřeva. Došel jsem ke kůlničce, kde jsem také našel Jaehyuna. Bez trička. Hned, jak si mě všiml, položil sekeru a došel ke mně.

,,Co mi to neseš za balíček?" zeptal se pobaveně a vzal mi ho z rukou. Z očí mi začaly téct slzy a vypustil jsem hlasitý vzlyk. Jaehyun se na mě vyděšeně podíval.

,,Jeno, já to tak nemyslel. Co se děje?" Nic jsem mu na to neodpověděl a otevřel krabici. Jaehyun zalapal po dechu a zíral dovnitř.

,,T-to je Re-novo o-oblečení." řekl jsem a propukl v hlasitý pláč. Jaehyun si mě přitáhl do objetí.

,,Najdeme ho. Neboj se." utěšoval mě. 

,,Teď se vrátíme zpátky a řekneš přesně, co se stalo." Odvedl mě zpátky do domu, kde už všichni seděli v kuchyni. Překvapeně jsem se podíval na Taeyonga, který měl pleťovou masku.

,,Za chvilku z vás budu mít vrásky." řekl Taeyong na vysvětlení své masky.

,,Jinak Jaemin nám už řekl, co se stalo. Chenle, doveď prosím Jena do koupelny." Taeyong přesměroval svůj pohled zpátky na mě.

,,Dej si uklidňující sprchu. Ta vždycky pomůže. Budeš se cítit líp. Aspoň trochu." řekl mile Taeyong. Pokýval jsem hlavou na souhlas a odešel za Chenlem.

,,Tady máš ručník, se sprchou asi umíš. Chceš půjčit oblečení?" zeptal se Chenle.

,,Jestli by nevadilo to oblečení." Mé oblečení sice nebylo špinavé, ale strašně mi připomínalo Renjuna. Vonělo po něm, obzvlášť mikina, kterou mi furt kradl.

,,Oki. Tak chvilku počkej." Chenle odešel z koupelny a donesl mi nové oblečení.

,,Mělo by ti být, protože máte s Jaeminem podobnou postavu. Kdyby ne, tak dojdu pro Jaehyunovo." řekl Chenle a zavřel za sebou dveře, když odcházel.

Sundal jsem ze sebe oblečení a vlezl si do sprchy.

Jaeminův pohled

Když Jeno odešel s Chenlem, tak mi Taeyong vrazil do ruky další pytlík krve. Otevřel jsem ho a tentokrát už pomaleji ho vypil. Po dvou pytlíkách krve jsem se už cítil dobře.

,,Jak si dovoluješ být v domácnosti, kde není ani jeden pytlík krve?! Jak dlouho si byl bez jídla?" vyštěknul na mě Taeyong.

,,Asi tak dva týdny." odpověděl jsem.

,,Já se z tebe poseru. Jak dlouho sis myslel, že vydržíš bez jídla? Pak by se mohlo stát, že by ses zakousl do Jena." řekl naštvaně Tae. Povzdechl jsem si.

,,Já vím, že to byla blbost, ale...Jeno to o mě ani o vás neví. Neví, že upíři existujou. Nemůžu tam mít krev."

,,Tak budeš chodit sem nebo ti ji donesu." řekl Taeyong. Nasadil tón, při kterém dává najevo, že nemá cenu se hádat. Přikývl jsem zrovna když se k nám vrátil Chenle.

,,Dal jsem mu tvoje oblečení." oznámil mi a sedl si ke stolu. Znovu jsem přikývl a podíval se na Jaehyuna, který držel v rukou Renjunovo oblečení. Přičichl k němu a zamračil se. Oblečení podal Taeyongovi, který ho napodobil.

,,To je-"

,,To je ten psychopat z krevní banky!" zamumlal Taeyong, protože ta jeho maska nejspíš začala usychat.

,,Počkat. Cože?" zeptal jsem se. Všechny pohledy se stočili na Jaehyuna a Taeho.

,,No prostě chodíme do krevní banky aka nemocnice. Šli jsme z nemocnice s pytlíky krve a potkali ho u vchodu. Nejspíš poznal pro co jsme tam byli, zasmál se tak, že jsem málem dostal infarkt. ,,Taky si jdete pro véču?" řekl a odešel do nemocnice." dovyprávěl Taeyong a začal si sloupávat masku.

,,A víte kde bydlí nebo aspoň jak se jmenuje?" zeptal jsem se s nadějí v hlase.

,,Bohužel ne, ale Jisung se může zkusit nabourat do kamer na parkovišti u nemocnice" řekl Jaehyun a podíval se na Jisunga. Jisung přikývl a odešel si pro notebook.