Vždyť upíři neexistují

48. kapitola

Renjunův pohled

Nervózně jsem stál s klukama před dveřmi domu, kde jsem žil jeden rok.

,,Junie, jestli tam nechceš, tak tam nemusíme jít." řekl Jeno a chytil mě za ruku.

,,Ne. Půjdeme tam. Ať to vědí. Kdyžtak můžeme kdykoli odejít." řekl jsem a zaťukal na dveře. Po chvilce se dveře otevřely. San se usmál a vtáhl mě do objetí.

,,No konečně! Proč ses tak dlouho neozval? Víš, jak jsme se báli?" vyhrkl.

,,Ehm ehm." San se ode mě odtáhl a otočil se dozadu. Já se otočil na kluky. Jeno s Jaeminem Sana provrtávali pohledem a Woo provrtával pohledem mě.

,,Woo. Je to Renjun. Na toho žárlit nemusíš." řekl San a políbil Wooa na tvář.

,,Jo...ahoj. Co tu dělají oni?" zeptal se Wooyoung, když se podíval za mě, a přitáhl si Sana za pas k sobě.

,,Jsou tu se mnou. Já...potřeboval bych vám něco říct. Tak jestli můžeme dovnitř." řekl jsem a usmál se.

,,Jo. Proč ne. Teď když to je s Yeosangovou ségrou vyřešený." řekl San a pustil nás dovnitř.

,,Boty si nesundávejte. Jen až půjdete do nějakýho pokoje." řekl jsem Jenovi a Jaeminovi.

,,Tak asi běžte do obýváku a my seženeme ostatní." řekl Wooyoung a se Sanem odešel pryč.

,,To se asi nepovedlo, co?" zeptal se Jaemin a otočil se na mě.

,,To je v pohodě. San je naprosto splachovací a pokud nebudete Sana balit nebo na něj nějak moc šahat, tak vás Wooyoung nebude řešit." odpověděl jsem a šel s nimi do obýváku. Sedli jsme si na gauč a čekali. Po chvíli sem všichni přišli. Pozdravili jsme se a pak nastalo hrobové ticho.

,,Tak co si nám chtěl říct?" zeptal se mile Seonghwa.

,,No...prostě jsem si někoho našel." řekl jsem nervózně.

,,A kdo to je?" zeptal se San s úsměvem. Zhluboka jsem vydechl.

,,Chodím s Jenem i Jaeminem." vyhrkl jsem a koukal na jejich reakci. Nastalo hrobové ticho.

,,A kdo to říkal? Já to říkal. Takže dvacku všichni." vykřikl San a nastavil ruku na peníze.

,,Jdi do prdele, Sane." zavrčel Hongjoong a dal mu do ruky dvacet tisíc wonů. Šokovaně jsem zíral, jak mu kluci dávají do ruky peníze.

,,Wooyoungu. Ty taky." drkl San Wooa loktem.

,,Vždyť jsem tvůj přítel." řekl Wooyoung a otočil se na Sana.

,,To je fakt. Ty třicet tisíc." řekl San s úsměvem. Wooyoung vytřeštil oči.

,,To si večer vyřídíme." zavrčel tiše Woo, vytáhl peněženku a dal Sanovi třicet tisíc wonů. San se vítězně usmál.

,,S vámi se skvěle spolupracuje. Dáme další sázku?" zeptal se San s úsměvem a dal si peníze do kapsy. Všichni se na něj naštvaně otočili.

,,Jestli si za to pak koupíš roubík, tak klidně." řekl Mingi.

,,Proč roubík?" zeptal se nechápavě San.

,,Aby si už držel hubu. A ne jen teď, ale i až ti bude Wooyoung něco večer vysvětlovat." vysvětlil podrážděně Mingi.

,,Nasrat." řekl s úsměvem San.

,,Tak to teda ne. My už toho máme plný zuby! Dost nám to vadí!" zavrčel Yunho a otočil se na Sana.

,,Tak si kupte špunty do uší." odpověděl Wooyoung v klidu a obejmul Sana kolem ramen. Nechápavě jsem je sledoval, jak se pomalu ale jistě začínají hádat.