WHO I AM? Forgotten |2| (AVENGERS FF)

#1

Vešla jsem do kuchyně. Jsem nejspíš někde dál od Toweru. Jestli vůbec ještě existuje tak jak ho znám. Bože tohle je ujetý. Musím najít svůj občanský průkaz nebo něco takového. Možná se ani nejmenuji tak jak bych měla, protože v podstatě je tohle jiná realita takže nejsem... teda jsem dcera Tonyho Starka ale nejspíš to neví protože bych určitě nežila tady.. Jako nic proti ale smrdí to tu jak výkal.

Hele! Asi jsem někam šla. Tohle vypadá jako nějakej batoh. No tak co by to asi mohlo být že? Chvíli jsem se přehrabávala a vyndavala nesmyslný věci až nakonec jsem vytáhla peněženku. Vypadlo z ní pár dolarů ale jinak nic moc. Vytáhla jsem průkazku a neuvěřila jsem svým očím. Není tam SHIELD... je tam HYDRA...

"Elisabeth Arina Blue.

15/7/1998

HYDRA"

Ano uhodli jste správně, měla jsem na průkazce znak SHIELDu. Zfalšovala jsem si doklady? Kde bych vzala jinak jméno ruského původu. Jo, Blue je celkem pěkný ale Arina? Elisabeth? Ty jména jsou mi cizí.

Vzala jsem si jablko a kousla do něj, existuji vůbec ještě jako Blood Rain? Jo, na tomhle mi teď moc nezáleží. Kde je asi Nat? Asi nebudu moct jít najít Petera že? Půjdu se projít! Možná mě nikdo pozná!

Vyšla jsem ze dveří a mířila si to ke škole. Počkat.. Nemůžu být o moc mladší... Je stejné datum jako když jsem sem přišla. Možná mám neplatný kalendář! To mi došlo až když jsem se koukla do výlohy a tam bylo stejné datum jako než jsem se vzbudila... teda alespoň myslím.

Všechno to tu bylo tak zbořené.. Tak bez života. Musí tu být nějaký únik. Musí. Prostě musí... Nikoho jsem po cestě nepotkala, teda ne nikoho známého. Došla jsem ke škole. Studenti si začali něco špitat. Já jen prokroutila oči a vyhlížela Petera. Však ani po hodině jsem nikoho neuviděla. Až když vyšla ze školy celkem známá tvář, asi mě nezná takže si musím zachovat roli Elisabeth Ariny Blue.

Došla jsem k MJ a dívala se na ní. Ona se zastavila pohledem na zemi a své oči taktéž sklopila. Já se tvářila odvážně ač mi jí bylo líto. Co se tady stalo?

,,Kde je Peter Parker?" Zeptala jsem se a ona se na mě nedůvěřivě podívala. Já jen povýšeně dívala. Cítím se jak pořádná svině. Doufám že to zabere... No tak. 

,,Promiňte slečno Blue." Řekla a znovu sklopila zrak já se na ni tázavě podívala. Sakra, cítím se jak pořádná svině. Rychle jsem uhla pohledem na děti které se tvářili dost podobně jako MJ.

,,Odpověz na mou otázku." Řekla jsem a rozlížela se na studenty. Ona opět její zrak přesměrovala na mou maličkost.

,,Už jsem o něm dlouho neslyšela, šel na nějakou stáž k samotnému Mistrovy Starkovi." Odpověděla a já se zděsila. Jiná realita, Zlí Tony, Nevím jaký Peter a jedna stáž? Sakra! Z toho nevznikne nic moc dobrého.

,,Kdy šel na určitou stáž?" Optala jsem se a ona se na mě nevěřícně podívala. Že mě neprokoukla.

,,Neměla by jste to vědět když pomáháte tomu teroristovy?" Řekla drze a k ní se rozeběhli stráže a začali jí mlátit jakým si obuškem.

,,Nechte toho." Odpověděla jsem bez citů. Ach tak ráda bych je zabila. Ale nemůžu.

Oni na mě jenom kývli a odešli. Ona mi asi nepomůže. Sedla jsem si do auta které mi otevřela stráž. Rozjelo se a já pozorovala každou tvář. Každý kus prachu který kolem mě provlál.

,,Jsme tady slečno Blue." Řekl jeden ze stráží a já elegantě vystoupila z auta. Podívala jsem se na budovu a zatajil se mi dech... HYDRA. Už to není SHIELD.. Na to si nezvyknu.

Vydala jsem se dovnitř. Sakra nevím kam mám jít. Co mám dělat? Vstoupila jsem a všimla si obrovské recepce která se rozjímala po polovině chodby. Chvíli jsem se rozhlížela a pak jsem se koukla na hodiny.

10:36

Zamávala na mě nějaká dívka. Já se na ni podívala a vydala se k ní. Ona na mě dívala celkem chladným pohledem.

,,Už jsem myslela že se ti něco stalo." Řekla neznámá a já se co nejvíc chladně pousmála.

,,Doprovodíš mě?" Zeptala jsem se a ona kývla, výborně přemýšlíš Vaness... teda Arino.. Elisabeth. Musím si vybrat jméno, jak mi asi říkají ostatní když ne zrovna slečno Blue.

,,Nedáme kávu?" Zeptala se když se zastavila u automatu s kávou. Já na ní lehce kývla a dala si bílou kávu. Pomalu jsem se posadila a usrkávala.

,,Tak povídej kde si byla?" Zeptala se, kdybych byla v jiné realitě tak bych řekla že jsme byli kamarádky. Ale ani moc teď ne.

,,To je tajné." Odpověděla jsem a tajemně se usmála a přitom jsem mrkla. Ach tato namyšlená role mě moc extrémě teda nebaví.

,,Samozdřejmě." Odpověděla a mě odpadla nervozita. Bála jsem se že se bude vyptávat dál ale naštěstí nic takového nenastalo. Takže štěstí pro mě.

,,Měli by jsme jít, mám tě tam dovést." Řekla. Kam mě má asi dovést? Rychle jsem kývla a vyhodila plastový kelímek do koše. Vydali jsme se k výtahu. Zmáčkla patro 32.

Pomalu jsme vyjížděli a nervozita stoupala. Sakra co mám dělat? Hrála jsem si s prsty protože už jsem to nemohla vydržet. Když už konečně cinkl výtah a u toho se zastavil. My vystoupili a vydali se dlouhými chodbami. Zastavili jsme u velkých dveří a bylo tam napsáno "Hail Hydra"  Hmm kdo by měl na dveřích napsaný zrovna tohle.

,,Hodně štěstí El." Řekla a poplácala mě po rameni. Já se jen nervózně usmála. Takže mi říkají El! Dobré vědět. Zaklepala jsem na dveře a ozvalo se dále. Já vstoupila a naskytl se mi pohled na obrovskou kancelář a otočenou židli k oknu. Dotyčnému nešlo pořádně vidět ani na hlavu.

,,Slečna Elisabeth Arina Blue." Řekl celkem známý hlas, sakra od kud ho jenom znám? Jen jsem se podezřívavě dívala na židli a pomalými krůčky si to mířila blíž ale když se ozval jeho hlas tak jsem se zastavila.

,,Očekával jsem vás." Řekl a já jen prokroutila oči, ještě že mě nemůže vidět. Myslíš že mám nějaký problém?

,,To mi bylo řečeno." Řekla jsem chladně a rozhlížela se po prostorné a tmavé místnosti. Člověk  by tu nechtěl být ještě víc dlouho.

,,Co jste dělala v té škole Arino? Víte že vás nerad trestám tak mi nelžete." Řekl hlas a mě zamrazilo, asi mu neřeknu že je to tajné, že?

,,Vlastně jsem scháněla užitečné informace." Odpověděla jsem a v hlavě si zanadávala, co teď řeknu?

,,Jaképak?" Zeptal se a já znervózněla ještě víc a to jsem myslela že už to ani víc nejde.

,,Steve Rogers." Řekla jsem první myšlenku co mě napadla. Nechci aby se mu něco stalo ale jak mu můžu pomoct pod zámkem?

,,Co s ním." Zeptal se odrzle a ten hlas mi stále někoho přípomínal.

,,Nebyl sám." Odpověděla jsem a to křeslo se na mě otočilo. Mě se zatajil dech. Nemohla jsem nic říct ale navenek jsem se tvářila stále stejně chladně.

,,Nic jiného z něho nedostaneme, už jsme toho zkoušeli až moc a ještě ho potřebujeme." Odpověděl... Tony Stark, můj otec a v této realitě nějakej velitel HYDRY.