,,Klid, můžeme to vyřešit i jinak." Řekla jsem a okem spozorovala Natashu která na mě mířila. Plácli si. Takže to byla past?
,,Kdo by tě chtěl naživu?" Zeptala se Natasha a usmála se. Tohle vážně není ta Natasha kterou já znám.
,,Vím že tě to láká ale nemůžeš mě jen tak zabít.." Řekla jsem a namířila ruce že se vzdávám.
,,Když tě mužů zabít teď, proč to odkládat na potom?" Zeptala se a já si povzdychla. Mám ji to říct nebo ne?
,,V realitě jsme kamarádky..." řekla jsem a ona se rozesmála jak.. opilej Tony.
,,My?" Řekla a smála se ,,My dvě?" Dopověděla a neustále se smála. Je postižená?
,,Prosím věř mi." Řekla jsem a naléhavě na ní dívala. Viděla jsem v Melanie soucit a to že už měla blízko tomu aby sklopila zbraň.
,,Věřit? A tobě? Dobrej vtip! Vyvraždila si mi rodinu!" Zakřičela a mě jakoby srdce vynechalo jeden úder. Já? Dokázala bych to?
,,Cože?" Řekla jsem a sklopila hlavu. Nemohla jsem uvěřit. Byla jsem monstrum už v naši realitě ale i tady?
,,Ani to už si nepamatuješ?" Řekla a Melanie sklopila zbraň. Nevěděla jsem co odpovědět. Myslela jsem si že jsem tak silná...
,,Ne.." Šeptla jsem protože si nemůžu pamatovat něco co nevím. Co bych já nikdy neprovedla. Asi...
,,Nebyla jsem to já." Řekla jsem a zvedla hlavu. Uviděla jsem Melanie jak ke mě jde. Ale na jediný pohyb jsem se nezmohla.
Objala mě. Ona mě objala.
,,Vzpomínám si." Řekla a stále mě objimala. Mě z oka ukápla neposlušná slza. Jak dramatické.
,,Vážně?" Řekla jsem a ona mi na souhlas víc primackla tělo k sobě.
,,Ehmm, Melanie?" Zeptala se Natasha a dala dolů zbraň. Já se od Melanie okamžitě odtáhla.
,,Nat, musíš mi věřit prosím..." Řekla jsem a čekala jak bude Natasha reagovat, ona však stála s kameným výrazem a opět na mě mířila zbraní.
,,Hydra, Já, Dokonce i můj o-teda Tony Stark." Řekla jsem a zpomaleně jsem dýchalaY
,,To v naši realitě není." Pokračovala jsem a odhodila svojí zbraň a nůž. Zvedla jsem ruce nad hlavu.
,,Nevěřím ti, musím tě prověřit." Řekla a kývla, já nadzvedla obočí ale hned jak jsem ucítila bolest na mém krku pochopila jsem že se už Clint probudil a střelil mi do krku uspávací šipku.
,,Si děláš pr..d..e..l." Říkala jsem víc a víc potichu až jsem spadla na zem.
Všechno jsem cítila, všechno jsem vnímala ale jakobych se nemohla hýbat. Byla jsem úplně mimo.
Cítila jsem jak si mě nikdo vzal přes rameno, slyšela jsem jak si povídají. Nakonec jsem uslyšela pouze střelbu.
Výkřiky...
,,Melanie!" Zakřičela Natasha.
,,Střelili jí!" Zařvala opět.
To už mě trochu popostrčilo. Snažila jsem se otevřít oči. Uviděla jsem zamlžené postavy. Vypadalo to jako vojáci HYDRY.
,,Promiň Clinte." Řekla jsem když už jsem viděla trochu líp. Kopla jsem ho do břicha což způsobilo můj tvrdý dopad na zem.
Hned jsem se samozdřejmě zvedla a promnula si oči. Spozorovala jsem ještě postřelenou Melanie s Natashou jak se vzdávají.
Ku*wa jakej debil mi dal pouta?
,,Ehmm." Řekla jsem a koukala na ty vojáky.
Je jich celkem dost. Hodila by se mi pomoc.
Otočila jsem se a dva se mi povedlo odrazit moji telekinezí.
Ostatní zjistili že jsem proti nim a rozeběhli se proti mě. Co teď když mám pouta?!
Proč po mě nestřílejí? Asi nesmí? Jasně jsem v podstatě jeden z nejdůležitějších lidí na světě... Hydro-Světě.
Hele to jakože já myslela že Hydrosféra je nejakej obal země a ne svět HYDRY..?
Otočila jsem se zády k nim a jednoho odrazila, jednoho kopla do jeho slabiny a jednoho do hlavy, ještě těžší bylo s poutama uhýbat jejich manévrům.
Teda dokaď jsem nespadla na zem a nemusela se válet po zemi jak vysavač.
Nakonec jsem zbývající dva odrazila a rychle si rozepla pouta.. proč jsem to neudělala dřív?
ČTEŠ
WHO I AM? Forgotten |2| (AVENGERS FF)
Action|What if we forget?| Vanessa Stark, její jméno je jenom část jejího života. Ještě když jste v jiné realitě a všichni má vás zapomněli. Ještě když vaše jméno je teď váš jediný problém. |Avengers FF|
