WHO I AM? Forgotten |2| (AVENGERS FF)

#19

Nalívala jsem si svojí raní kávu, prostě raní káva je moje rutina. Za chvíli začíná škola, musím tam být včas, hlavně nepřjít pozdě. Řekla jsem si v hlavě a povzdychla si, vůbec se mi tam nechce. cítím se tam tak slabá zranitelná.

Hrneček jsem hodila do myčky a vzala si na rameno tašku, otevřela jsem dveře a vyšla z bytovky a šla ke školnímu autobusu. Bylo tu pár lidí, mezi ně patřil i Peter. Hned jsem mu zamávala.

,,Ahoj." Řekla jsem mu a on mě objal, tohle jsem moc nečekala. Srdce mi začlo tlouct radostí a můj dech jako by se zastavil. byla jsem tak ráda že mě objal. Stihla jsem se vzpamatovat a objetí mu oplatila.

,,Jsem rád že si v pohodě." Řekl a já s úsměvěm kývla. Kéž by si mne pamatoval. Kéž by jsme teď byli v Avengers Toweru a vymýšleli kraviny.

Zrovna když chtěl Peter něco říct tak přijel autobus, okamžitě jsem do něj nastoupila a sedla si do zadu. Peter si ke mě s Nedem přisedl.

,,Tohle je Ned." Řekl Peter a já mu podala ruku. Nedovi jsem jí podala samozdřejmě ne Peterovi. On se na mě jen usmál a je se probudila z transu.

,,Van- Elizabeth ale říkej mi El." Řekla jsem a nuceně se na něj usmála, on mi úsměv opětoval a posadil se vedle Petera.

Celou cestu jsme řešili dnešní písemku z fyziky. Nechápu jak hned můžeme psát písemku ale to je jedno. Autobus zastavil a my z něj vystoupili. Rozešli jsme se do vnitř, naštěstí nám nikdo nedaroval žádnou pozornost.

Došla jsem ke své skříňce a vyndala z ní učebnice. Hned na to jsem jí zavřela a rozešla se do třídy. Naneštěstí jsem do někoho narazila a spadla jsem k zemi. Ten někdo byl samozdřejmě Peter.

,,O-omlouvám se, nechtěla jsem." Řekla jsem a omluvila se mu, on se jen mile.

,,To já nedával pozor, promiň." Prolomil ticho a daroval mi úsměv, já cítila jak my tváře nabírají červenou barvu a snažila jsem se zakrýt.

,,Co máš teď za hodinu?" Zeptal se a nezapomněl na mě ukázat své lesklé bílé zuby, co mám vlastně teď za hodinu?

,,Matiku." Vzpomněla jsem si a on kývl a chvíli jsme na sebe jen tak koukali, já se musela pousmát a nadzvedla jsem obočí.

,,Já mám Chemii a pak...." Řekl. ,,Fyziku." Promluvila jsme ve stejnou dobu a stále se smáli, z obličeje mi úsměv nechcěl zmizet až když jsem si uvědomila že teď musím vypadat postiženě. Rychle jsem se rozešla do třídy protože už zazvonilo, sedla jsem si do zadní lavice a poslouchala učitelku která před chvíli přišla do třídy.

*****
Před chvíli jsem došla domů, Melanie je vyšší ročník takže má ještě odpoledku a je po škole. Proč má ona vždy problémi?

Uslyšela jsem zvonek, hned jsem zpozorněla. Kdo by mohl na mě zvonit, nikdo neví že tu bydlím. Do ruky jsem si vzala nově koupenou zbraň a dala si ji za kalhoty pod trikem. Normální chůzí jsem došla před dveře a otevřela je.

,,Emmm, si slečna Lawersová?" Zeptal se Anthony Stark a snažil se o úsměv. Já jen udiveně kývla. On se pousmál a podal mi můj mobil.

,,Kde jste ho našel?" Zeptala jsem se, vím že asi vezl Petera domů. Mám pocit že jsem si ho nechala v nemocnici.

,,Já ne, Peter." Odpověděl a opřel se o futra. Já jen chápavě kývla.

,,Včera, jsem se procházel okolo jednoho klubu." Řekl a já se bála co bude následovat. Tahle konverzace nebude dobrá.

,,Jo?" Zeptala jsem se a snažila se pousmát. Vypadalo to však strašně nervózně.

Ruku co měl za zády na mě namířil jeho železnou rukavicí, já hned polkla.

,,Pracuješ pro někoho?" Řekl a já dala ruce nahoru v obraném gestu.

,,Ne." Odpověděla jsem a on se jen zamračil a připravoval se vystřelit, já jen hledala únikovou cestu.

,,Lžeš!" Zařval a vystřelil, já stihla rychle skočit z okna což je docela vysoko ale co. Padala jsem a těsně u země se zabrzdila. Několik lidí okolo na mě začalo dívat a někteří i utekli. Melanie se bude zlobit. Proč si myslí že pro někoho pracuju?

Začala jsem utíkat po ulicích někam směrem pryč z Quensu. Rychle jsem probíhala ulicemi a zpozorovala svojí únikovou cestu, hned jsem zahodila mobil a všechnu elektroniku, ještě že jsem si ze školy vzala peníze...