Cesta vlakem byla klidná. Cítila jsem pořad stejnou teplotou mého těla. Už všude sněželo a z okna vidět nešlo. Celkem se divím že tu ten vlak jezdí.
Najednou proběhla jedna holka co po vlaku před 23 minutami rozdávala pití a jídlo.
Vlak prudce zastavil a já spadla Melanie přímo do klínu, chtěla jsem se zvednout ale narazila jsem do její brady.
,,Au!" Zasyčela a já se vrátila na své původní místo. Já a Natasha jsme si vyměnili pohled. Vypadalo jsme jak čtveřice nějakých velkých kamarádů. Měli jsme už i civilní oblečení ale pod tím jsem měla svůj úbor.
,,Vystupovat!" Zakřičel nejspíš řidič a další dva lidi včetně nás se zvedli. Všichni si to namířili k východu ale já se prorvala k tmavovlasému pánovi kterému mohlo být něco kolem 40.
,,Co se stalo, ještě tam nejsme." Řekla jsem a držela se tyče kdyby se náhodou něco stalo.
,,Koleje jsou zasypané, vlak dál nepojede. Odsud je menší vesnička. Asi tři kilometry. Po cestě najdete určitě nějaké značky které vás do Icewillu dovedou" Řekl a lehce se na mě usmál. Já mu úsměv oplatila a rozešla jsme se k východu.
,,Asi dvacet minut odsud by měla být vesnice Icewill.(Ajsvill)" Řekla jsem a ukázala já značku kde byl název vesnice napsaný. Všichni na mě kývli a mi se tím směrem vydali.
,,Kde si ji naposledy viděla?" Zeptala jsem se Natashi.
,,Snowill, odsud je to asi třicet kilometrů, vídáme se ráno už se stmívá" řekla a já kývla.
Došli jsme do nějaké vesnice. No ne do nejake ale do icewillu.
,,Támhle je hotel." Ukázal Clint na trošku víc zbořenou budovu ale nám nic jinýho nezubývalo. Možná mi nebyla zima na tělo ale na obličej jo a z tý zimi mě bolela hlava.
Okamžitě jsme se tam vydali a vešli jsme dovnitř. Bylo to tu menší a takové starodávné ale voňelo to tu po skořici.
Natasha se vydala k recepční a my jsme stali opodál a rozhlíželi se.
,,Kdo všechno nám ještě chybý?" Zeptal se Clint a já si povzdychla nad myšlenkou kde musí být ostatní.
,,Steve Rogers, Wanda Maximoff, Peter Parker, Bruce Banner, Anthony Stark, a Thor ale ten se asi nedostaví." Řekla jsem a podívala se na Nat která se blížila k nám.
,,Máme pokoj všichni dohromady." Řekla a ukázala klíče s vysačkou na které bylo číslo 213.
Vydali jsme se hledat tedy pokoj 213. Nezabralo to moc dlouho protože pokoje začínali od čísla 200.
Hned ve třetím patře Natasha otočila klíčem v zámku a nám se naskytl pohled na menší pokoj s dvěma palandama a nejspíš WC.
Lehla jsem si dolů stejně jako Natasha a Clint si lehl nad ní tudíž Mel ležela nademnou.
,,Jestli najdeme Wandu, koho budeme hledat jako dalšího?" Zeptala se Melanie a já se otočila na bok.
,,Potřebujeme Steva." Řekla jsem a zavřela oči protože mě přepadal spánek.
****
Ráno jsem se probudila asi hned jako první. Vstala jsem a šla do koupelny. Vlezla jsem do sprchy a pustila na sebe studenou vodu.
Oblékla jsem se a vydala se
Do pokoje. Už byli všichni vzhůru. A oblečeni.
,,Mám hlad." Řekl Clint a my se začali smát. Já neměla na jídlo mi pomyšlení.
,,Clinte musíme jít." Řekla mu Natasha a tahala ho z pokoje. Já si s Melanie vyměnila krátký pohled.
Hned jsme ale šli za nima protože musíme se do Snowillu dostat co nejdřív.
Vyšli jsme z hotelu a hned nás zavalil mráz.
,,Je tu zima." Řekl Clint a svým dechem si zahříval ruce.
,,Jsme na Antarktidě Clinte." Řekla jsem mu
,,Je jich šest! To dáme." Zařvala Natasha a já kývla. Hned jsem se rozeběhla proti prvnímu a jedním kopem do hlavy jsem ho sundala. Clint začal střílet a jednoho střelil. Ale mě jeden z nich střelil do ramene.
,,Ahhh." Zasyčela jsem a odrazila ho ke stromu a on se napíchl na větev. Už to byli všichni.
Všichni ke mě hned přiběhli.
,,Musíme ji to vytáhnout. Řekla Natasha a já kývla. Ale šíp jsem si z ramene vytáhla sama.
,,Vytéká ji moc krve." Zakřičela Melanie která byla na pokraji zoufalství.
,,Melanie." Zachraptěla jsem. Ona my hned koukla do oči.
,,Dokážeš mě vyléčit. I ty máš schopnosti." Řekla jsem potichu a ona se na mě vystrašeně podívala.
,,Jen se soustřeď jak z tebe jde energie." Řekla jsem a ona ke mě dala ruku a zavřela oči.
,,Představ si že si obklopena silou." Řekla jsem a z její ruky začala proudit zelená hmota.
Rána se hojila dokud z ji nezbyl jen strup.
,, Já to dokázala!" Řekla a objala mě.
,,Jo, dokázala." Řekla jsem a usmála se.
,,Tak jo musíme jít" řekla jsem a Melanie souhlasně kývla. Vydali jsme se tedy dál.
***
ČTEŠ
WHO I AM? Forgotten |2| (AVENGERS FF)
Action|What if we forget?| Vanessa Stark, její jméno je jenom část jejího života. Ještě když jste v jiné realitě a všichni má vás zapomněli. Ještě když vaše jméno je teď váš jediný problém. |Avengers FF|
