WHO I AM? Forgotten |2| (AVENGERS FF)

#9

Šli jsme už asi přes hodinu a mě meznul obličej. Náš cíl odsud byl asi ještě deset kilometrů což není moc nadlouho. Museli jsme jít dal i když nemůžeme.

,,Jsme tady!" Zvolal šťastný Clint a malém se roztrekl radostí.

,,Tady má být Wanda?" Ukázala Melanie na polozbořený Snowill.

,,Tady to znám." Řekla jsem když Natasha nevedela co říct.

,,Byla jsem tu, už hodně dávno." Řekla jsem a ukázala na jednu budovu a ihned se k ní vydala.

Zmáčkla jsem jedno tlačítko a přede mnou se objevila platforma s číselným kódem.

Namačkala jsem číselnou kombinaci 1730' a předemnou se začal otevírat vchod.

Koukla jsem na Natashu a ta měla pusu otevřenou do tvaru O. Dokonce i Clint a Mel.

Já ovšem tak šťastná nebyla. Stoupla jsem do výtahu a ostatní semnou.

,,Přístup zamítnut, maximální hmotnost 120 kg." Řekl robotický hlas.

,,Clinte počkej tady." Řekli jsme všichni na stejno a museli se tomu zasmát.

Nastoupili jsme do výtahu a ten nás úspěšně svezl dolů.

,,Bude tu hodně Agentů možná HYDRY." Špitla jsem a vydali jsme se tmavou chodbou.

,,Nat než umřeme chci ti říct že..." Snažila jsem se trošku zavtipkovat protože mi bylo nepříjemně.

,,Shipuju tě z Bannerem." Řekla jsem a Melanie vybouchla smíchy.

,,Kdo to je?" Zeptala se Natasha a zpražila Melanie pohledem.

,,Jednoho dne uvidíš." Řekli jsme skoro na stejno a šli dál.

,,Rozdělíme se." Řekla jsem protože mi to přišlo jakým nejvhodnější nápad.

Šla jsem chodbou rovně a Melanie s Nat si rozdělili pravou a levou. Baterkou jsem svítila před sebe a všude mířila zbraní. Bylo to jako ve filmu.Procházela jsem temnýma a známima chodbama.  Vše tu bylo poněkud klidně ale zaprášenější než obvykle. Mířila jsem přímo do nejobenější místnosti.

,,Ruce nahoru a lehněte si na zem!" Zařval známí hlas a já odhodila zbraň.

,,Wando." Řekla jsem a otočila se. Bylo to snad poprvé co vidím Wandu držet zbraň.

,,Arino." Řekla a já nahodila úšklebek ale celkem mi ublížilo to že si mě nepamatuje jako Melanie.

,,Nikdy jsem tě neviděla držet zbraň." Řekla jsem a ona nadzvedla obočí.

,,Londýn, Berlín, Washington?" Řekla a já si vzpomněla že jsme v jiné realitě.

Zakroutila jsem očima.

,,Co hledáš ve Snowillu?" Zeptala se a já si povzdychla.

,,Jsme v jiné realitě" Řekla Natasha která naštěstí přišla přímo na čas. V duchu jsem si oddychla.

,,Nat?" Zeptala se Wanda a mě už začínalo štvát že říká jména nás všech.

,,Nevěřím ji." Řekla Wanda a já musela prokroutit oči, jak nečekané.

,,Ale mě ano." Řekla Natasha a na její větu Wanda nic neřekla.!

,,Pravda." Usmála se Wanda. Já jsem se ani o úsměv nepokusila, ještě by mě zastrelila.

,,Musíme jít!" Zvolala Natasha která se právě koukla na hodinky na své ruce.

,,Tudy!" Zakřičela jsem a vydala se k výtahu.

,,Kde je Melanie?!" Řekla jsem se strachem, nebylo moc času.

,,Má čas." Řekla Natasha.

,,Nemá, když tu byla HYDRA dala jsem bombu na snímání nových příchodu, z odchodem HYDRY ale odnesli i vypínač." Řekla jsem a povzdychla si.

,,Někdo ji musí najít." Řekla Wanda která o tom nejspíš věděla ale došlo ji to až teď.

,,Půjdu já." Řekla Natasha a já kývla ale nemohla jsem ji nechat.

,,Promiň." Řekla jsem když chtěla vyjít a já ji podkopla nohy a hodila jí Wandě do náruče. Ona mi očima poděkovala a já rychle stiskla tlačítko aby mohli odjet.

,,Mám minutu a 24 vteřin"
Povzdychla jsem si a vydala se cestou kterou šla Mel. Běžela jsem ale už jsem to nestíhala.

,,tři vteřiny" řekla jsem si pro sebe a čekala až se to stane ale těsně před tím se přede mnou objevila Mel. Dala jsem ruce nad sebe a...