Prokleti Osudem [✔️]

XLVIII.

Proč je kapitola tak brzy po té předchozí? Protože je mi jasné, že mě za tu další zabijete. Asi.

„Co se tady stalo?" vydechla Lara zděšeně.

V celé smečce se nenašel nikdo, kdo by s touhle jedinou větou nesouhlasil.

V napjatém tichu opatrně našlapovali zničenou krajinou. Pod tlapkami jim křupal sníh, některé ohořelé stromy stále ještě doutnaly a vycházející Sluneční kotouč nad jejich hlavami jim halil mrak dýmu.

„Jak se tohle stalo?" špitla Tasty.

Starlight se zachmuřila, hlavu sklopenou k zemi. „Prokletí," potvrdila, co si ostatní mysleli, ale báli se vyslovit nahlas.

Přes vlky jako by se přehnala vlna chladu, která se jim zahryzla hluboko pod kožíšky a rozproudila jim krev po těle. „Tohle?" zavrčela Alfa. „Tohle udělali Prokletí? Firclaer a Iciriny, naši vlci?"

Oba Guawali svorně přikývli.

Dawn roztřeseně vydechl. „Věděli jsme, že jsou mocní, ale až tak..."

Moon se uchechtl, a když se na něj upřely oči všech členů smečky, švihl ocasem. „A tohle je pouhý zlomek jejich síly. S každým dalším dnem, kdy Osud nedosáhne svého, budou stále silnější a silnější."

„Vždyť tahle spoušť se táhne, kam jen oko dohlédne!" zhrozila se Hvězda.

„A přesto to není dost," vzdychl. „Mají přetvořit celou širou zemi. V porovnání s tím není tohle nic."

Nastalo mrtvolné, tíživé ticho. „To je děsivé," špitla Omega. „Velmi. Jestliže už teď dokáží tohle... nechci být u toho, až budou v plné síle."

Musel se kousnout do jazyka, aby neřekl, že by to patrně ani neviděla. Dokud si neuvědomovali, jak moc jsou jejich životy ohrožené, měli všechno plně pod kontrolou. Kdyby však začali panikařit a kvůli strachu z Prokletých odmítali spolupracovat...

Nechtěl na to ani pomyslet.

Alfa přistoupil blíž k němu. „Jak daleko to ještě je?" zeptal se, aby odvedl pozornost.

„Měli bychom se blížit." Očima těkal kolem sebe, pach spálenin je všechny štípal v nozdrách. „Přeci jen teď to tady vypadá poněkud... jinak než předtím. Ale vím, že je Iciriny blízko."

„Díky těm svým divným strážcovským schopnostem?" Beta zněla trochu nejistě, jako kdyby nechtěla překročit nějaké neviditelné hranice.

A nebo se jich bála. To byla taky možnost, kterou si však Moon odmítal připouštět. „Přesně díky nim," přikývl.

Starlight nespokojeně zafuněla a natočila k němu hlavu. Oči jí střídavě problikávaly mezi modrou a stříbrnou, stejně jako jemu mezi stříbrnou a žlutou. „Je slabá," zamumlala, „a zároveň silná. Vím, že je blízko, ale nemůžu... nedaří se mi přijít na to, kde! Její moc je všude kolem, ale žádná neukazuje na jeden středobod, v němž by měla být."

Moon jí konejšivě olízl ucho. „Cítím se úplně stejně," ujistil ji. Pak zvedl hlas, aby si byl jistý, že jeho slova uslyší celá smečka: „Proto se všichni musíme pozorně dívat okolo. Jestli uvidíte něco nepřirozeného –" když přejel krajinu pohledem, na chviličku zakolísal – „nepřirozenějšího, pak hlaste, ano?"

Souhlasně zavrčeli a pokračovali dopředu. Samovolně se jim ježily kožichy a oba Guawali měli co dělat, aby nezačali zoufale výt. Vnímali magii ve vzduchu, říkala jim, že došlo ke střetnutí Prokletých, a to, že nemohli ani jednoho najít, se jim nelíbilo.