Prokleti Osudem [✔️]

XLIX.

Starlight měla pravdu.

Iciriny jim nechtěla věřit. Ale na její obranu, nebyla v tom jediná. Celá smečka se na Moona a Starlight dívali, jako kdyby snad právě spadli ze samotné Luny a očividně zvažovali, jestli mají v hlavách všechno v pořádku.

„To je šílenost," zhodnotila Auária, jakmile domluvili.

„My víme," ujistil ji Moon.

Mistrál se zamračil. „Přece po ní nemůžete chtít, ab –"

„Kdyby to nebyla jediná možnost, nechtěli bychom to," uťala ho Strážkyně s překvapivou nesmlouvavostí. Alfa pootevřel tlamu a pak ji pevně zavřel. Nečekal, že by s ním někdo kromě jeho družky mluvil takovým tónem, ale moudře věděl, že teď není čas připomínat smečková postavení.

Když už se jednou rozhodli Guawali věřit, nesměli zpochybňovat jejich moc a rozhodnutí. Jako Alfa nesměl dát Mistrál najevo, že jejich rozhodnutí nepodporuje, protože kdyby se proti Strážcům začal stavět on, přidala by se i smečka.

Něco takového si nesměl dovolit. Ne když se na vlastní oči přesvědčil, že jejich schopnosti jsou skutečné, stejně jako jejich vědomosti.

A přesto – to, co navrhovali...

„Ohrozíte ji tím," kníkla Lara.

Prokletá se lehoulince usmála, neboť pysky kvůli bolavým šrámům dále neroztáhla. „Děkuji za starosti, ale v nebezpečí žiju celý svůj život. Tohle nic nezmění."

„A co když to nevyjde?" přidala se Hvězda, pohled upřený na trojici vlků s nadpřirozenou silou. „Co když se vám to nepovede?"

„Pak budou všechny dohady o tom, jak ničiví s Firclaerem jsme, zbytečné. Stejně jako Proroctví," utrousila Ledová suše.

Škubla sebou, když Tasty vyděšeně vyjekla a zabořila hlavu do hrudi svého druha. Iciriny provinile stáhla ocas mezi nohy. Nedošlo jí, že ne každý se se smrtí vypořádává humorem, a naznačit, že by oba Prokletí mohli snadno skončit mrtví před rodiči Ohnivého... „Omlouvám se, Tasty," zamumlala. „I tobě Dawne."

„V pořádku," odvětila vlčice rozechvěle. „Jen jsem to... nečekala."

Iciriny jenom kývla, ale neodpustila si postranní pohled ke Starlight, která naopak jenom protočila očima. Jako Strážkyně věděla, že dva z jejích tří nejoblíbenějších vlků mohou snadno zemřít, a ačkoli se s tím nikdy nemohla smířit, přijala tu skutečnost, jak byla, a namísto bědování s ní pracovala.

„Takže souhlasíš?" zeptal se Moon.

Vlastně nemusela ani přemýšlet, než přikývla. „Sice je to jedna z nejšílenějších věcí, co jsem kdy slyšela – a to říkám já –, ale ano. Souhlasím."

Ale upřímně? Začínala litovat, že doopravdy souhlasila.

Nevěděla, jak dlouho bezcílně probíhala horami, ale už ji to přestávalo bavit. Po Firclaerovi ani vidu, ani slechu, nesešlo na tom, kolikrát vyslala do okolí svou magii nebo kolikrát zatáhla za pouta mezi nimi.

„Musím vypadat jako hlupák," zavrčela si sama pro sebe, jen aby proťala to nepříjemné ticho kolem ní.

Je to jediná možnost, jako by jí Starlight v duchu připomněla. A upřímně, asi by se ani nedivila, kdyby to doopravdy byla ona. Pořád netušila, kam až její a Moonovy schopnosti sahají – a jestli Strážcům jejich plán vyjde, pochybovala, že by to chtěla vědět.