Zmijozelská dívka [Dokončeno]

2. Kapitola

Seděli jsme tam v tichosti. Nikdo nic neříkal a nakonec jsme zastavili u hradu. Tedy ne u hradu, ale pod hradem. Kočár tam zastavuje vždy a my pak musíme vyjít ty strašně vysoké schody.

                                 ***

"A teď když už jsou všichni žáci zařazení ve svých kolejích. Chtěl bych říct že se v pátek uskuteční večírek jako každý školní rok. Vy, dámy se budete moci zkrášlit a vy, pánové dámy můžete pozvat. Tento večírek je povinný pro: 3, 4 a 5 ročníky. Pokud budete chtít jít sami. Můžete, ale věřte mi nebo ne, sami to bude nic moc." Řekl Brumbál. No to si nemyslím já jsem sama už 2 roky, a teď to bude 3. A vidíte? Nevadí mi to. "A teď už....." Luskl prsty a na stolech se objevilo jídlo. "Dobrou chuť." Dodal a všichni se hrnuli k jídlu jako by nejedli měsíce. Já si na talíř naložila kousek kuřete a brambory. "No aby ses nepřejedla." Rýpl do mě blonďák.
Dnes ne. Kašli na něho. Jen tě provokuje. Řeklo mi moje podvědomí. Byla jsem potichu a strčila do pusy kus kuřete. Neměla jsem chuť s ním mluvit a už vůbec ne se s ním hádat. Dojedla jsem a vydala jsem se na svou kolej.

Došla jsem na kolej osprchovala jsem se a pak jsem si šla číst. Pokoj jako každý rok sdílím s Pansy Parkinsnovou a dvěma jinými snobkami. Ani nevím jejich jméno. Hned jak Pansy a spol přišla, tak jsem zavřela knihu a zhasla lampu. Nemám chuť se s nimi dohadovat o tom kde budou spát. Prostě jsem si vybrala kde budu spát já a tak to bude.

                                   ***

Ráno jsem se vzbudila. Samozřejmě jako první, protože ty tři holky nejsou úplně ranní typy. Šla jsem do koupelny, učesala jsem se, vyčistila si zuby, udělala si culík a vešla jsem ven. Nachystala jsem si věci a vydala se na snídani. Vešla jsem do velké síně a posadila jsem se ke zmijozelskému stolu. Na talíř jsem si dala lívanečky a začala jsem jíst. Velká síň se pomalu začínala plnit. Jakmile jsem dojedla, vzala jsem si batoh s učebnicemi který jsem měla na pokoji a dorazila jsem do učebny lektvarů. Moje první hodina. Sedla jsem si dopředu a začala jsem si pročítat učebnici. "Vidím že jste zde vždy první a vždy připravená." Řekl profesor Snape a tím mi zvýšil ego. "Děkuji pane profesore." Řekla jsem a pokračovala v četbě. Jakmile tu ostatní dorazili, zavřela jsem učebnici a dávala pozor. "Teď vás všechny rozdělím do dvojicí a budete pracovat na doušku živé smrti." Řekl. "Pan Malfoy se slečnou Parkinsnovou." Uffff oba dva mám teď z krku. Už mi je celkem jedno s kým budu. "Grangerová a Potter." Jeho jméno řekl s takovou nechutí v hlase. "Davidsonová a Zabini." Přijde mi to nebo mé jméno řekl mile? Asi mi jen hrabe. Zabini se posadil vedle mě. Celou hodinu jsme nic neříkali až skoro na konci řekl: "Co je ta poslední přísada?" Zeptal se mě. "Fazolky dřímalky. Je to v učebnici." Řekla jsem a protočila oči. "Dobře." Řekl a neochotně je začal krájet. "Počkej!..... Četla jsem si že se první mají nadrtit." Dodala jsem a on je začal drtit. Profesor Snape se na mě pousmál a odešel. Všichni jsme už měli hotovo a profesor zkoušel účinnost lektvarů. Nakonec řekl. "Nejlepší lektvar má slečna Davidsonová a pan Zabini. Deset bodů pro Zmijozel." Usmála jsem se. Byl konec hodiny a já zamířila na další hodinu.