Zmijozelská dívka [Dokončeno]

56. Kapitola

Hned jak jsem si dodělala domácí úkoly a naučila se na zítřejší test z lektvarů, vydala jsem se k Nebelvírské koleji. Heslo vím, přestože jen jsem něco jako Nebelvír. Když jsem stoupila do společenky, uviděla jsem tam sedět Rona, Harryho a Hermionu. "Harry? Můžu s tebou mluvit?" "Chceš mi ukázat znamení zla? Nebo se chceš pochlubit, že ses setkala s Voldemortem?" Vykřikl. "Můžeš se uklidnit? Můžeš na mě být naštvaný, ale nevylívej si to na ostatních! I kdybych byla smrtijed, nechovala bych se takhle ke svým kamarádům! Hermiona a Ron jsou vždy po tvém boku a ty toho využíváš!" Vykřikla jsem a Harry nic neřekl. "Promiň Rone, věděla jsem, že to takhle dopadne, Harry takový prostě je." Řekla jsem a odešla. Když jsem scházela schody do podzemí cítila jsem slzy na mých líčkách. Samozřejmě, že brečím, musím
Harrymu lhát a ještě k tomu mě i tak podezřívá. Doběhla jsem do pokoje a tam si jen lehla do postele. "Rachel? Jsi vpoho?" Zeptal se mě Draco, když vyšel ze sprchy. "Jo, jen Harry. Podezřívá mě, že jsem smrtijed a je strašně moc naštvaný." "Počkej on ví, že jsi smrtijed?" Zašeptal. "Ne, jen si to myslí, ale i tak je to hrozné." Řekla jsem a Draco přikývl. "Neboj. On se zklidní." Řekl Draco a objal mě. "ještě jsem to nikomu nedal, ale zítra půjdu do Prasinek, mám v plánu to tam někomu dát, nechci ať to je moc nápadné když to dám v Bradavicích." "Dobře." Řekla jsem a objala ho zpět. "Jdu se osprchovat. A pak půjdeme na večeři." Řekla jsem a Draco přikývl. "Počkám." Řekl a ja zmizela v koupelně. Vyslékla jsem se, vlezla do sprchy, pustila vodu a cítila jsem dopadat horké kapky vody dopadat na mé tělo. V tu chvíli jsem začala brečet. Je toho na mě moc a co teprve Draco? To on musí zabít Brumbála. Vše jsme měli pod kontrolou až doteď, naše životy, naše láska, naše vzpomínky jsou teď na pospas osudu. Právě teď, nemůžeme říct, co se stane a abych řekla pravdu, ani to radši vědět nechci. Vše bylo dokonalé, byli jsme šťastní, užívali jsme si každou minutu kdy jsme byli spolu, i když to někdy trochu zaskřípalo, vždy jsme to spravili a ještě vylepšili.

Po chvíli jsem ze sprchy vylezla a oblékla se do hábitu. Nakonec jsme vyšla z koupelny a Draco seděl na posteli a díval se do blba. "Jdeme?" "Umm jo." Řekl a vstal. "Je ti dobře? Jsi bledý." "Jo, jen jsem si vzpomněl, že musím pozítří naposledy zajít do komnaty nejvyšší potřeby k rozplývavé skříní." Řekl smutně. "Půjdu s tebou, a teď pojď." Řekla jsem, podala mu ruku a usmála se. Společně jsme se vydali do velké síně a tam se najedli.