Zmijozelská dívka [Dokončeno]

30. Kapitola

Zpátky u mě:
"Rachel!" Vykřikl Harry za mnou. "Harry?" Řekla jsem abych se ujistila že se baví se mnou. "Promiň že jsem tě odkopl, už vím kdo ti vymazal paměť." Řekl zpět a já se na něj podívala. "Kdo?" Zeptala jsem se. "Malfoy." Řekl udýchaným hlasem. "A teď musíme k Brumbálovi." Dodal, chytl mě za ruku a rozběhl se k Brumbálovi. On je jak děcko. Jakmile jsme doběhli k Brumbálovi, zaklepali jsme na dveře a otevřeli je. "Posaďte se." Řekl Brumbál a ukázal na místo vedle Draca. Já si sedla vedle Draca protože mi bylo jasné že Harry by to nevydržel a Harry si sedl vedle mě. "Pane Malfoyi, proč jste vymazal paměť slečny Evansové?" Zeptal se Brumbál. "Chtěl jsem aby na mě zapomněla." "Proč?" Zeptal se Brumbál a sedl si. "Protože pro ní nejsem dost dobrý a vím že kdybych ji vymazal paměť, neopustila by mě. To by nebyla ona...... Ale nevěděl jsem že to kouzlo bude tak silné." Řekl, sklopil hlavu a já měla pocit že se rozbrečí. Nakonec jsem se odvážila a chytla mu ruku. "Ahjo. Mladá láska, někdy hloupá svými skutky, ale i tak se jí nikdo nevyhne." Řekl. "Můžete jít." Řekl a my všichni odešli. Harry se asi naštval jak jsem chytila Dracovu ruku a tak odešel, takže jsme tam byli jenom my dva. "Promiň." Řekl a já zavrtěla hlavou. "tohle ještě neznamená že jsem ti odpustila. Myslím si že jsi měl pravdu, měli bychom na sebe zapomenout a chovat se normálně." Řekla jsem a uviděla záblesk smutku v jeho očích. "jo, máš pravdu." Řekl a rychle odešel. Bylo mi ho líto, ale i tak jsem mu neprominula co udělal. Možná jak si vzpomenu bude to jiné, ale teď čerpám jen z okolí a z krátkých vzpomínek a jedna z nich je naše hádka. Zabini mi řekl že jsme měli hodně hádek. Myslím si že náš 'vztah' byl spíš toxický. Jakmile jsem došla na můj pokoj, udělala jsem si úkoly, osprchovala se a usnula s knihou v rukách.