Zmijozelská dívka [Dokončeno]

45. Kapitola

"Dracooooooo." Vykřikla jsem už poněkolikáté. Nechápu jak pořád může spát do očí mu svítí paprsky denního světla a on ne a ne vstávat. Sice dnes nemáme školu, ale když jsem prošvihla včerejšek, chci všem dát dárky které jsem jim dát nestihla a pak jít ven do sněhu. "Hmmm" zamumlal a já s ním zatřepala. "Vstávej!" Vykřikla jsem už naštvaná a Draco sebou cukl. "Jsi normální? Tos mě nemohla vzbudit normálně?" Zeptal se podrážděně. Musela jsem se nad tím pousmát protože tak rozespalý vypadal roztomile. "No ták. Vstávej." Řekla jsem a Draco pomalu vstal. "Kolik je hodin?" Zeptal se a já se postavila. "Je půl osmé." Řekla jsem a Draco si rychle přikryl hlavu. "Nech mě do osmi." Řekl a zakryl si hlavu. "Ne." Řekla jsem a celou jeho peřinu odhrnula a tím ho donutila vylézt. "Ah jo." Povzdechl si a šel se převléct, já se taky převlékla a čekala než Draco vyjde ven.

Nechtěla jsem něco moc extravagantního, přestože jen jdu pak ven a nějaký pěkný vánoční outfit si obléknu dnes večer. Ve velké síni se totiž v budou konat menší oslavy svátků, budou se zpívat koledy, bude tančit a taky se uskuteční velké hody. Za což jsem ráda včera jsem toho moc nesnědla. Možná protože jsem kvůli Dracovi nestihla večeři. Jakmile vyšel ven musela jsem se uchechtnout. "To nemyslíš vážně. Nejdeme na pohřeb." Řekla jsem a on si mě očima změřil. "Jediné co je na tobě světle je ta bunda. Jestli se tomu tak dá říkat." Řekl a přimhouřil oči. "Jen jsem si dělala srandu." Otočila jsem se a natáhla se po náhrdelníku co mi Draco dal.  "Pomůžeš mi prosím?" Poprosila jsem Draca když jsem v rukou svírala náhrdelník. Draco se ke mě přiblížil, náhrdelník chytil, obmotal mi ho okolo krku a zapnul ho. "Děkuji." Řekla jsem, otočila se a prohrábla jeho vlasy. "Hej! Teď jsem si je upravil." Řekl a já se zasmála. "Pořád vypadají stejně." Řekla jsem a letmo ho políbila. Pak jsem se rozešla k batohu s dárky ale Draco mě chytl za zápěstí a přitáhl mě zpět. "Tomu říkáš pusa?" Zeptal se a znovu mě políbil. Po chvíli jsem se odtáhla a šla k batohu. "Pojď." On jen protočil očima a potácel se za mnou. Jakmile jsem rozdala dárky Ginny a Luně, hledala jsem Harryho, Hermionu a Rona. Uviděla jsem je venku a tak jsem s Dracem v patách sešla schody a dopotácela se až k nim. "Ahoj." Řekla jsem a od všech se dočkala odpovědi. "Co děláte?" Zeptala jsem se když jsem uviděla, že mají vytáhlé hůlky. "Trénujeme odzbrojovací kouzla." Řekla Herm. "Můžu se přidat?" Zeptala jsem se a Herm přikývla. "Ale první." Dodala jsem a všem podala dárek i Dracovi. "Něco jsem stihla vykouzlit." Řekla jsem a podala mu prsten se zeleným hadem uprostřed. "Wow. Děkuji moc." Řekl a objal mě. "Díky Rachel. Jak si věděla že jsem ji chtěla?" Zeptala se mě Herm a já se usmála. "Mluvila si o ní pořád." Řekla jsem a Herm se usmála. "Rachel? Co to je? Nějak to září." Řekl Harry a já se usmála. "Kouzlo, když se ti něco stane, zjistím to a uvidím kde jsi. A takhle i naopak takže když se stane něco mě, uvidíš to ty." Řekla jsem a Harry se zaradoval. "děkuji moc Rachel." Řekl nakonec a taky mě objal. "Rone, vůbec jsem nevěděla co ti koupit. Myslela jsem že ti koupím plakát Viktora Kruma jenže vím, že si ho začal nenávidět." Řekla jsem a mrkla na Herm. "Nevadí. Děkuji moc. Nejlepší jsou čokoládové žabky. A těch tu je až až." Řekl a plnou pusou a Herm nad tím protočila oči. Usmála jsem se a Harry to ukončil. "Pojď, zkus si nějaké kouzlo." Řekl a já přikývla. "Mdloby na tebe!" Vykřikla jsem a Harry odletěl. "Hej!" Vykřikl a já se zasmála. Harry vstal a škodolibě se zasmál. "Mdloby na tebe!" Vykřikl a mě se nic nestalo. "Mdloby na tebe!" Vykřikl znovu a zase nic. "Co s tím je?" Vyjekl Harry a Herm to taky zkusila. Nic. Pomalu jsem se pootočila na Draca a ten se spokojeně usmíval. "Co jsi udělal?" Zeptala jsem se a on pokrčil rameny. "Já nic. To ten náhrdelník. Nevím jak silné zaklínadla to vydrží, každopádně, klasické určitě. Nejsem si jistý jestli i kouzla které se nepromíjí, ale ostatní by to mělo vydržet. Samozřejmě kouzla jako Aquamenti tě neubrání, pouze když budeš v ohrožení života. Což se stalo teď." "Co v tom je?" Zeptala se Hermiona. "Ochranné kouzlo, žádné kouzlo které by mohlo Rachel ublížit se jí nedotkne." Řekl jednoduše a usmál se. "Proč si mi to neřekl?" "Chtěl jsem vidět tvůj výraz když ti to nic neudělá." Řekl a já se zašklebila. "Hahaha. Vtipné." Draco i zbytek se začal smát a já tam stála jak debil.
Už teď mi přijde že se můj bratr a mí kamarádi spikli proti mě z mým přítelem který je do nedávná z celého srdce nenáviděl. Teda žádní kamarádi nejsou, ale aspoň se snesou když jsou okolo sebe.

Tvůrce: Ahoj! Díky moc za nápad od jedné holčiny co mi ho napsala. 🐍 Jestli i vy máte nějaký nápad nebo návrh, nezapomeňte napsat😊💚 a taky díky moc za tolik shlédnutí! Moc si toho vážím🐍💚 a ještě jednou díky za nápad!♥️💚

✨♥️✨