Zmijozelská dívka [Dokončeno]

17.Kapitola

"No, třeba pravda nebo úkol?" Zeptal se mě. "Jak chceš." Řekla jsem. "Tak začnu." Řekl. "Pravda úkol?" Zeptala jsem se ho. "Začnu pravdou." Řekl a čekal na co se ho zeptám. "Miloval jsi nebo miluješ někoho?" Zeptala jsem se. "Ne." Řekl jednoduše. Co jsem taky čekala. "Pravda nebo úkol?" Zeptal se. "taky pravdu." Řekla jsem. Ne že bych si nevěřila na úkol, ale obávám se co za úkol by mi dal. "Dobře...... Před tím než jsi zjistila že Potter je tvůj brácha, měla jsi s ním něco?" Zeptal se zvědavě. "Panebože ne! Vždyť on ani není pěkný." Řekla jsem a Draco se začal smát. "Co?" Zeptala jsem se. "Moje slova." Řekl. "Pravda nebo úkol?" Zeptala jsem se nakonec. "Úkol, samozřejmě." Řekl. "Aquamenti." Řekla jsem a Draca celého namočila. "Co děláš?" "Chtěla jsem ti dát úkol ať se postříkáš vodou, ale ty to kouzlo asi neznáš. Tak jsem to udělala za tebe." Řekla jsem a zasmála se. "Pravda úkol?" Řekl naštvaně. "Úkol." Odpověděla jsem a lépe se usadila. Draco se usmál, přiblížil se a začal mě líbat, začala jsem spolupracovat a Draco si mě posadil na jeho stehna. Po chvíli jsem se odtáhla."a co toto mělo být?" Zeptala jsem se. "Za prvé. Hele líbilo se ti to tak nekecej a za druhé by ti trvalo dlouho než bys to udělala tak jsem to udělal za tebe." Řekl a mrkl. Samozřejmě že mi došlo že to udělal kvůli té vodě. Pořád jsem mu seděla na klíně a dívala se mu do očí. "Máš krásné modré oči." Řekla jsem nakonec. Ještě víc jsem se mu vpila do jeho bouřkových očí a pomalu ho políbila. Bylo to strašně příjemné a cítila jsem se v bezpečí, jako bychom byli jenom my dva. Pak jsme se oba odtáhli a já ho pevně objala. Ani nevím co dělám. 

Dracův pohled:
Cítím se divně. Ten první polibek jsem bral jen jako odplatu, ale pak, jak mě pomalu políbila. Nevím co se to se mnou děje. Vždyť jsem Malfoy! A Malfoyové nedělají věci jako tyhle.......ale v tuto chvíli mi to je jedno. Odtáhli jsme se a ona mě pevně objala. Dokázal bych ji držet v náručí celý život......tedy ne.......já nevím co dělám!

Zpátky u mě:
Draco mě pořád držel a nepouštěl mě. Jsem ráda že mě nepustil protože si myslím že jsem teď strašně vyměkla  že kdyby mě pustil, nejspíš bych spadla na zem. Po dlouhé chvíli někdo zaklepal na dveře a já se rychle zvedla. "Dále." Řekl nakonec Draco a do pokoje vkročil domácí skřítek. "Pane, vaše matka vám vzkazuje že za dvě hodiny bude večeře." Řekl skřítek. "Dobře." Řekl Draco. "Jak se jmenuješ?" Zeptala jsem se a klekla si ke skřítkovi. "Jsem Winky slečno." Řekl skřítek (Winky v realitě sloužila Bartymu Skrkovi, ale to nevadí). "Jsem Rachel." Řekla jsem a podala jí ruku. "To nemohu přijmout." Řekla. "Ale můžeš a prosím tykej mi." Řekla jsem. "Děkuji. Znamená to pro mě hodně. Tak mocný a čistokrevný kouzelník mi projevuje tak velkou vlídnost." Řekla a potřásla si mou rukou. "Ale prosím tě, to bylo nic a navíc, nejsem úplně čistokrevná." Řekla jsem. "I tak je to pro mne velká čest." Řekla. "Už budu muset. Nashledanou pane Malfoyi, ahoj krásná slečno Evansová." Řekla. "Ahoj." Řekla jsem a vstala. "Líbí se mi. Je strašně hodná." Řekla jsem. "hm." Řekl Draco. Chtěla jsem se posadit na postel, ale Draco mě zastavil a posadil si mě na klín, podívala jsem se na něj a usmála se, hlavu si položila na jeho rameno, nos přitiskla k jeho krku a snažila jsem se pořádně vcítit jeho specifickou vůni. Nemusela jsem se ani snažit, voněl krásně a nešlo to necítit. Nakonec jsem mu ruky omotala okolo krku a radši jsem nic neříkala, nechtěla jsem to tím zkazit.