Zmijozelská dívka [Dokončeno]

26. Kapitola

Jsem strašně zmatená, všichni se okolo mě chovají divné a můj 'bratr' jse se mnou nebaví. Nevím proč, kéž bych věděla co se sakra stalo. Dnes večer vybírají tři kouzelníky do nějakého turnaje o kterém vím velké hovno - jako o všem ostatním - a já právě jdu na hodinu lektvarů. Vešla jsem dovnitř a posadila se zhruba doprostřed a otevřela si učebnici. "ehm. To je mé místo, co si myslíš že děláš?" Vypískla na mě nějaká holka. "a ty jsi kdo?" Zeptala jsem se. "Jsem Pansy Parkinsnová a teď bych se tu ráda posadila s mým přítelem." Vypískla. "Tak teda promiň že si nepamatuji kde sedím.", Odpověděla jsem. "sedíš úplně vepředu před učitelem." Řekl blonďák neboli její přítel. "Dík." Řekla jsem, postavila se a přesunula se do první lavice. Hodina začala a ten učitel který ani nevím jak se jmenuje vpadl do dveří a rychlým krokem došel k tabuli. "Dnes se nebudeme věnovat výrobě lektvarů, ale řekněme si něco o paměťových kouzlech. Přibližně se dnes budeme učit o kouzlu Oblivate." Řekl a já ztuhla. Právě kvůli tomuhle kouzlu si nepamatuji nic. "Po minulém vymazání paměti slečny Evansové, se profesor Brumbál rozhodl že bude nejlepší zjistit kdo to byl, přesto že jen se mohlo slečně Evansové něco špatného stát a nebo si nepamatuje důležitou věc která by mohla být pro všechny nebezpečná. Pro tuto chvíli si nejsme jisti zda je v Bradavicích bezpečno." Řekl a všichni se zhrozili. "Pane profesore, vy si myslíte že by ji někdo proklel?" Zeptala se Hermiona. "Ano slečno Grangerová, je to možné." Řekl. "A teď. Poslouchejte." Dodal a začal říkat výklad a psal ho na tabuli. Po této hodině jsem se vydala na hodinu jasnovidectví. Doufám že to bude lepší než Lektvary, i když si od toho moc nemyslím. A ještě jedna věc, dnes jsem se rozhodla že se pokusím dostat do famfrpálového týmu, nevím jak mě to napadlo, ale někde musím začít.

***

Už je po všech hodinách a já vešla na famfrpálové hřiště. Málem bych zapomněla dodat, koště mi včera koupil Brumbál. Došla jsem až k zástupu lidí a stoupla si vedle nějakého tmavovlasého kluka. "Dobře, už jsme asi všichni." Řekl Marcus Flint - kapitán famfrpálového týmu -. "Teď mi ukažte co dokážete, půjdeme hrát a uvidí se kdo bude v týmu a kdo ne." Řekl a sedl si na koště. Kývla jsem a vzlétla. Usiluji o místo střelce. Chvíli hráli a pak jsem byla na řadě já. Všichni se na mě dívali jako bych měla z koštěte spadnout nebo co. Vzlétla jsem až před brankáře a oddálila se doprostřed hřiště. Někdo vyhodil míč do vzduchu a já ho chytla, trochu jsem se prolétla a pak jsem se vydala před tří branky a za letu uvažovala do jaké to střelím, rozhodla jsem se že to střelím do té před kterou stojí brankář a tak jsem naznačila že to budu házet do dolní a nakonec to hodila do které jsem chtěla, všichni začali tleskat. Pak jsem se asi ještě 15 trefila a všichni byli podiveni. Ani já nevím kde se to ve mě vzalo. Do famfrpálového týmu jsem se dostala a jsem za to dost ráda.