Zmijozelská dívka [Dokončeno]

39. Kapitola

Hned po tom co se stalo to co se stát nemělo. Jsme jen tak leželi a oddychovali. "To se stát nemělo." Řekl Draco a já souhlasně přikývla. "Promiň." Řekla jsme a ještě víc se přikryla peřinou. "Za co?" Zeptal se mě. "Vyprovokovala jsem tě." Sklopila jsem hlavu a pod peřinou se oblékla. Draco nic neříkal a taky se rychle převlékl. "Nelituji toho." Řekl a posadil se. "Co?" "Říkám že toho nelituji. Ty snad jo?" Zeptal se mě a já se na něj podívala. "Ne. Nelituji. Jen je to divné." Řekla jsem a on přikývl. "Jsi naštvaná?" "Jsi normální? Kdybych nechtěla nebo by mi to má mysl zakázala, shodila bych tě z postele. V realitě... Se mi to dost líbilo. Navíc jsem tě k tomu navedla já, takže by to byla moje chyba." Řekla jsem a posadila se vedle sedícího Draca. Byl celý smutný z toho co udělal. "Ty jsi to ještě nikdy...." Nenechala jsem ho dokončit a řekla jsem že ne. "promiň." Řekl a sklopil pohled. "Za co zase?" Zeptala jsem se. "Za to že jsem tě připravil o panenství." Já se začala smát nad jeho omluvou. "Draco..." Začala jsem a sedla si na jeho klín abych mu viděla do očí. "Ty bys mě o to stejně připravil. Nedokázala bych si představit tohle dělat s někým jiným. A to co se stalo dnes, by se stoprocentně stalo někdy jindy. V to věřím. Já bych si nepředstavila políbit jiného než tebe, natož udělat tohle šílenství. Nelituji toho. A nikdy nebudu. A ani by mi nevadilo si to někdy zopakovat." Řekla jsem a prohrábla jeho vlasy. "Jsi šílená." Řekl a pohladil mě po tváři. "Nevím kdo mě to naučil." Řekla jsem a usmívajícího Draca políbila. Hned potom jsem se mu podívala do očí a usmála se. "Nemůžeš tohle dopustit." "Co?" Vůbec nevím o čem kecá. "Nemůžeš mě nechat udělat ti vše. Můžeš toho pak litovat." Řekl a já se nechápavě podívala. "Ty mě necháš se tě choulostivě dotknout, dát ti pusu, dokonce tě líbat, říkat ti princezno, objímat tě a teď dokonce i tohle. Provedl jsem ti hroznou věc." Vysvětlil a po tváři mu stekla slza. "A mám toho dost. Teď už chci definitivně starého Draca zpět." Řekla jsem a on stále brečel. "Draco... Ne. Nebreč. Pamatuješ si co jsem ti řekla?" Zeptala jsem se a on přikývl. "Řekla jsem ti že tě neopustím, nikdy, ani kdyby jsi chtěl. Líbí se mi na tebe každá část tvého těla, tvá upřímnost, tvé chování, i když mě někdy štve že ze mě děláš nemocnou, tvůj úsměv, tvá vůně, tvůj styl, tvůj strach ze všeho, tvá bláznivost, drzost, arogance i smysl pro humor. Draco Luciusi Malfoyi. Miluji tě. A je mi jedno co se stalo. Chci abys věděl že jsem si to užila, bylo to úžasné. A nevadí že bychom neměli. Komu to vadí? Mě teda ne. Věř mi, že kdybych nechtěla, nenechala bych tě tohle udělat." Jakmile jsem dořekla svůj proslov utřela jsem mu slzu a jemně, z největším citem a něžností ho políbila. "Taky tě miluji." Řekl mi když jsme přerušili pusu a objal mě. Pak si nic nepamatuju, kolíbal mě a já usnula. Jak se mu vždy může podařit mě uspat? Je to jako uspávací prášek. Vím že spát nechci, ale když mě drží v náručí, chce se mi strašně spát.

Tvůrce: Ahoojjj. Snad se líbí, brzy bude i nějaké to drama.🤔 Vše nemůže být je růžové😅

✨❤️✨