Zmijozelská dívka [Dokončeno]

42. Kapitola

Ráno jsem se probudila v mé posteli. Nevím jak je to možné. Za prvé si pamatuji že jsem usnula v Dracově náručí a za druhé jsem čekala že se probudím vedle něj v jeho posteli. Každopádně mi to nevadí. Když jsem se posadila a rozhlédla se, uviděla jsem všechny mé věci před mou postelí. Vstala jsem, převlékla se do hábitu, udělala si svou denní rutinu a vyšla do společenky. Draco tam stál s Blaisem a Goylem. Nevím kde má Crabba, ale mi to ukradené. Přišla jsem k němu a pozdravila ho. Neodpověděl. "Draco? Co se děje?" Zeptala jsem se ho. "Myslím, že bychom se měli rozejít. Je to jen chvilkové chození a už mě to nebaví." Řekl. Cítila jsem jak se mi srdce rozervalo na milión části. "To nemyslíš vážně." Řekla jsem abych se ujistila zda si mně nedělá srandu po minulé noci. "Myslím." Řekl chladně. Byl z něho zase stejně chladný, zlý a arogantní Malfoy. Cítila jsem jak mi teplé slzy stékají po obličeji a dopadají na můj hábit. "Slíbil si, že mě neopustíš. Přísahal si! J-j-á. Měl si pravdu. Neměla jsem tě nechat na mě sáhnout. Věděl si že toho budu litovat. Měla jsem tě poslechnout a neposlouchat mé srdce které říkalo jinak. Sakra!" Vykřikla jsem se slzami a praštila do stolu. "Já si myslela že mě miluješ! Ale jo, nevíš co je to láska! Nejspíš si nikdy nemiloval žádnou dívku a jen jim ubližoval! To si chtěl? Ať se do tebe zamiluji, začnu být na tobě natolik závislá abys mi pak mohl ublížit tím nejhorším způsobem? Asi jo. Máš pravdu je to láska která nebude dlouho trvat." Řekla jsem a utekla z koleje. Běžela jsem a nevěděla kam, brečela jsem a i tak nezpomalovala. "Rachel?" Zeptal se mě chlapecký hlas a já se otočila. Stál tam Harry a já se k němu rozběhla a objala ho. "rozešel se se mnou." Řekla jsem a stále brečela. "To bude dobrý. On za to nestojí. Ty si zasloužíš každého kluka, ale žádný kluk si nezaslouží tebe." Řekl a pořádně mě stiskl. "jdeme na hodinu?" Zeptal se mě a já se na něj podívala. "Dnes prošvihnu. Neboj se o mě, zvládnu to" řekla jsem a on přikývl. Došla jsem k jezeru a jen tak přemýšlela. Musel k tomu mít důvod. I když, možná ne, třeba to fakt jen hrál a v realitě mě nesnáší. Seděla jsem tam skoro celý den až jsem nakonec došla zpět na kolej, nikoho jsem tam nepotkala, za což jsem ráda a vešla do pokoje. Lehla jsem si na postel a dívala se do blba.

Tvůrce: Ahoj! Za tohle mě teď asi budete nesnášet i já bych byla naštvaná, ale nebojte se, pokud se zaštěstí v 44 kapitole by mohlo vše být vpohodě 😁 tedaaa asi😬. Nechci vše udělat jednoduše ani složitě. Takže si myslím že to odloučení trochu prodloužím, nebojte se, vše dopadne dobře. 😀

PS:nebudu nic prozrazovat, ale právě jsem začala přemýšlet o nové knize, kterou bych mohla začít psát jakmile budu u konce tohoto příběhu a musím říct, celkem se mi líbí. Pořád se to bude týkat Draca, takže kdybyste tohle dočetli, můžete čekat něco nového. 🤭❤️
Nebojte, budu vás informovat jak to vše bude. 😊

✨❤️✨