,,Co se děje? Si neustále nervózní. Takhle se nedá pracovat!" křičel po mně.
,,Bojím se! Bojím se, chápeš to? Jeden blbý krok a můžeme být oba v prdeli." vyjekla jsem také. Nemám náladu na ty jeho opakované hádky, odbruslila jsem k mantinelu.
,,Hej. Nemusíš se bát. Ty víš, že tě nepustím. Nepustím tě, nikdy." chytl mě za ruku.
,,Ale co když-"
,,Není žádné co když. Prostě tě nepustím."
ČTEŠ
Hope
Teen FictionByla jsem malá holčička s velkými sny. Život ale nejspíše nechtěl, abych si je splnila... A nebo mi do cesty musel nastavit tolik překážek, o kterých si myslím, že je nedokážu zdolat. Omyl. Není to v rukou ani v nohách, či někde jinde. Je to v hlavě...
