Hope

5

PROSÍM O VOTES(HVĚZDIČKY, HLASY) ČI KOMENTÁŘ! DĚKUJI.♥

,,Val?" oslovila jsem svou nejlepší kamarádku v šatně. Zrovna jsme se převlékali a od té doby, co jsem ji od sebe odehnala mezi námi panuje nepříjemné dusno. Čekala jsem cokoliv, ale ona kolem mne beze slova prošla a zamířila ke dveřím. 

,,Val prosím. Já chápu, že jsi na mě naštvaná a omlouvám se, dobře?" zvýšila jsem hlas, čímž jsem ji zarazila. 

,,Nezachovala jsem se k tobě správně, chápu to a mrzí mě to. Jen se se mnou začni zase bavit, sžírá mě to. Prosím?" přešla jsem k ní blíž. 

,,Já na tebe nejsem naštvané Ange, měla si blbý den. Jen jsem tě chtěla trochu podusit, ale když vidím, jak se trápíš, tak..." nechala větu vyznít do ztracena a šibalsky se usmála. 

,,Seš hrozná. Víš jak jsem se bála, že se mnou nebudeš mluvit?" uchechtla jsem se. 

,,Ale ježišky, pojď sem." zašišlala a objala mě. 

,,Tak jak to jde s panem bručounem?" zasmála se. 

,,Mám tušení, že by to možná mohlo být v pohodě. Včera jsme se docela bavili, tak uvidíme." odpověděla jsem jí s jemným úsměvem. 

,,Tak se nám do něj hlavně nezamiluj, když o něm tady tak básníš." rýpla si do mě.

,,Hahaha, to je nesmysl a ty to víš." zamračila jsem se na ni. 

,,Tak pojď ty nesmysle, máme skoro deset minut zpoždění." chytla mě kolem ramen a společně jsme odešli na led. 

,,No to je dost, že jste nás  dámy také poctili svou přítomností." křikla na nás místo pozdravu Maria. 

,,Omlouváme se." řekla Val a já jen přikývla. 

,,Jděte se rozehřát." popohnala nás. Rozhlédla jsem se po ploše a hledala jednu jedinou osobu, která se zde však nenacházela. 

,,Moment! Kde je Tobias?" podívala jsem se s otázkou v očích na Mariu. 

,,Ještě nedorazil. Než přijde, stihneš si zajet sólo, tak honem." pokrčila rameny a popohnala nás. 

,,Asi mu došlo, že s tebou nemá žádnou šanci." pronesla kousavě Bethany. 

,,Drž hubu Beth." okřikla ji Val, já pouze zakroutila hlavou a jela si objet pár koleček. 

Je to už téměř půl hodina a on stále nedorazil. Mísí se ve mě pocity naštvanosti a strachu. Strach proto, že i když si to nerada přiznávám, po tom včerejšku na něj nahlížím trošku jinak. No a zlost proto, že nasliboval věcí a teď není schopný přijít včas. Rozzlobeně dobruslím k Markovi. 

,,Ahoj krásko." zakření se na mě. 

,,Nech si toho Marku, neviděl si Tobiase? Nebyl třeba v šatně?" zeptala jsem se ho. 

,,Když jsem odcházel tak tam byl. Jestli  tam je i teď, nemám tušení." odpověděl mi. S rychlým díky jsem se sebrala, ignorovala zběsilé volání všech okolo a mířila si to přímo do pánské šatny. 

Zběsile jsem bušila na dveře a když vylezl polonahý Tobias s otráveným výrazem, který se ještě prohloubil, když zjistil, že za dveřmi stojím já, musela jsem se držet, abych mu jednu nevrazila.

,,Co je?" zeptal se nepřítomně, jako by se nic nedělo. 

,,Co je?! Trénink je!" vyjekla jsem.