Hope

7

PROSÍM O VOTES(HVĚZDIČKY, HLASY) ČI KOMENTÁŘ, DĚKUJU!

V rychlosti popadnu černý pletený svetr, batoh a vběhnu do kuchyně. Dnes je pondělí, včera jsem se celý den válela v posteli, učila se a relaxovala. Tátu jsem skoro dva dny už neviděla, ale myslím, že právě dostanu vysvětlení. Mamka sedí u stolu, hlavu má složenou v dlaních a jsou slyšet pouze její tlumené vzlyky. Nesnáším když je mamka smutná, automaticky se mi vždycky obrátí nálada.

,,Co se stalo?" rychle jsem k ní přispěchala a objala ji.

,,Nic Ange, nezatěžuj se s tím." vykoktala mezi návaly dalšího pláče.

,,No tak mami, řekni mi co se stalo, uleví se ti." utěšovala jsem ji.

,,Tvůj... tvůj otec mě podvádí. Už asi půl roku." odmlčela se, vzápětí se zase naplno rozplakala. Tahle věta mi vyrazila dech, nechápala jsem to. Vypadali tak šťastně, zamilovaně.

,,Jak to víš? Je to jistý?" zajímala jsem se. Horlivě přikyvovala.

,,Našla jsem je v ložnici. U nás! Přitom ta holka by mohla být jeho dcera! Nechápu jak jsem ho mohla milovat! Je to neskutečný hajzl, lituji každé chvilky co jsem s ním strávila. Kdo ví s kým vším něco měl!" teď už křičela. Křičela, vybíjela si zlost.

,,Víš co mami, kašli na něj, nestojí ti za to. Já teď musím do školy, ale odpoledne si uděláme holčičí den, dobře?" navrhla jsem jí. Je zvláštní, že mě tahle situace vůbec nepřekvapila? Že mi není líto, že se budou rozvádět? Vím že to otec nenechá jen tak, ale já jsem přesvědčená, že chci zůstat u mamky.

,,Nemáš náhodou trénink?" povytáhla obočí a utírala si rozmazanou řasenku.

,,Zruším ho, pochopí to." vyhrkla jsem.

,,Ne. Víš ty co? Na trénink běž. Já se přijdu podívat, aspoň dojdu na jiné myšlenky." pokusila se o úsměv.

,,Jsi si tím jistá? Bruslení tě nikdy moc nebralo." nakrčila jsem čelo.

,,Jsem. Chci se podívat na svou dceru a vezmu i Rebecku, aby nemusela být dlouho ve družině. Uvidíme se na stadionu." zamávala mi a doslova mě vystrkala ze dveří. Až teď mi došlo, že jediná, kdo by tuhle situaci nemusel zvládnout je Beca. Je jí teprve sedm, potřebuje mámu i tátu, klidný domov. Ne aby se o ti někdo přetahoval...

****

,,Ahoj." zamumlala jsem směrem k Tobiasovi, když jsem vjela na led. Věnoval mi široký úsměv.

,,Co tak skleslá?" zajímal se a na pozdrav mě objal. Tohle bylo asi naše první opravdové objetí v životě. Píšete to někam?

,,Ale nic." mávla jsem nad tím rukou.

,,Problémy v ráji?" uchechtl se.

,,Táta podvádí mámu. Budou se rozvádět. Už vím proč byla v tu sobotu tak mimo. Byla opilá." vyhrkla jsem dřív, než jsme si to stihla rozmyslet.

,,Ou... Nějak nevím, co ti na to mám říct." poškrábal se na zátylku.

,,Neříkej nic, už jsem toho spoustu slyšela od Val i od mámy. O mě nejde, spíš se bojím o ségru. Je malá, nikdo neví, jak to zvládne." vysvětlila jsem své obavy.

,,Nějak se s tím popere. Sama si rozhodne u koho chce být, zvládne to." pohladil mě po rameni.

,,Jo, máš pravdu." přikývla jsem.

,,Ty Ange, nechtěla bys-"

,,Tě péro." zakřičel na nás Mark, čímž přerušil Tobiase. Blížil se k nám v těsném závěsu s Val.