Hope

13

PROSÍM O ZPĚTNOU VAZBU- HLASY(VOTES,HVĚZDIČKY) A KOMENTÁŘE, DĚKUJI!♥  Na konci je důležitá informace, budu ráda za její přečtení.

,,Nervózní?" koukl na mě Tobias před stadionem. 

,,Strašně." zatřepala jsem se. Je to tady, den D, na který spousta z nás čekalo. Nominační závody. Pocity, které se ve mě mísí, jsou neuvěřitelné. Chvilku jsem nahoře, chvilku dole. Moc tomu nepomáhá ani fakt, že od nás z týmu jsme zde s Tobiasem jediní. 

,,Bude to v pohodě, dáme to. Tak se vidíme zhruba za hoďku." usmál se na mě, pevně mě stiskl v obětí a poté jsme se každý rozešli svým směrem. Já do dámské šatny, on do pánské. Od chaty uběhlo pár dní a u nás se v podstatě nic nezměnilo. Trávíme spolu hodně času, občas mám chvilky kdy bych po něm nejraději vystartovala a ulíbala ho k smrti, což nedokážu pochopit. Jasně, je sexy, přitažlivý, ale... Pořád je tam to ale a náznaky, city, které jsem nikdy dřív necítila. Nemám tušení co se se mnou děje. 

,,Ange?" ozvalo se za mnou. 

,,Ano Mario?" mile jsem se na ni usmála. 

,,Jsi připravená? Za chvilku půjdeme na zkoušku a pak jdeme na to. A máš tady návštěvu." poukázala na zavřené dveře. Jenom jsem na všechno přikývla, popadla mikinu na zahřátí a vydala se za nimi. 

,,Co tady děláte lidi?" vydechla jsem s úsměvem, když jsem zjistila, že za dveřmi postává Val s Markem a k mému překvapení i Lucas s Cassidy. 

,,Co by, psychická podpora." zazubila se Val. Každému z nich jsem věnovala objetí a zvlášť pozdrav. 

,,Byl jsi za mamkou?" šeptla jsem bráchovi do ucha. 

,,Nene, jedeme docela na čas, pak je najdu." ujistil mě. 

,,Ange? Můžeme? Tobias už je nachystaný." upozornila mě Maria. Všechny jsem teda poslala na tribuny a sama se šla rozbruslit. 

,,Nemusíte to přehánět, stačí se jen zahřát, ať se ještě něco nestane." radila nám. 

****

Stojíme u vjezdu na led, stačí aby ohlásili naše jména a můžeme vyrazit. V rychlosti jsem si ještě sundala mikinu a přehodila ji přes lavičku, která zde byla. 

,,Pěkné jizvy." uchechtl se Toby, celou mě sjel pohledem a zastavil se na mém poprsí. Sakra. Jsem si jaksi neuvědomila, že v tomhle dresu to půjde vidět. 

,,Rakovina je svině." vyhrkla jsem ze sebe dřív, než jsem si to stihla vůbec rozmyslet. Šokovaně na mě vykulil oči a několikrát naprázdno otevřel pusu a když už to vypadalo, že se konečně rozhodl něco říct, přerušil ho hlas moderátora, který oznamoval naše jména a volal nás na led. Já jsem tak pitomá. Lituju toho, že jsem mu to řekla. Všichni kterým jsme to zatím řekla, na mě pak nahlíželi jiným pohledem. Brali mě jako úplnou chudinku, mysleli si, že nedokážu stejné věci jako ostatní. Vždycky jsem se s tím nějak smířila, ale nevím proč mě to u Tobiase vadí. Není to aktuální téma, vyléčila jsem se z toho, nemusel to vůbec vědět. 

Postavili jsem se do začáteční pozice, vyčkávali jsme, až se prostorem rozezní naše znělka. Naše oči se ztráceli v pohledu toho druhého. Viděla jsem na něm překvapenost, soucit, možná lítost? Jako kdybych to neříkala. 

Tři čtvrtina sestavy je za námi. Čeká nás poslední zvedačka a zakončení. Toby na mě kývnul ve znaku podpory, zrychlila jsem, pevně uchopila jeho ruce a odrazila se. Letěla jsem, v hlavě jsem si přepočítávala doby, než budu muset zase dolů. Soustředila jsem se na dopad, poslední otočka a máme to! Stadion zaplavil vřelý potlesk. 

,,Tak, tohle byly Ange Evans a Tobias Collins. Na hodnocení poroty prosím chvíli vyčkejte." zakončil naši jízdu moderátor. Uklonili jsme se a opustili led. Maria nám též předala pár gratulací. Na nic víc jsem nečekala, popadla svoje věci a dřív než by se Tobias začal vyptávat, jsem odešla do šatny. Nezajímalo mě ani to hodnocení, v tuhle chvíli mi to bylo jedno. Sesunula jsem se na lavičku a dlaně složila do dlaní. Nebrečela jsem, to ne, jen litovala a nadávala, proč jsem to vůbec říkala. Nesnáším svůj rychlý, zbrklý mozek. 

,,Ange?" vyrušil mě známý hlas. 

,,No tak, Ange, jsme druzí a ohledně toho co jsi říkala-"

,,Neměl si to vědět Tobiasi, prostě na to zapomeň. Chápu jestli se mnou nebudeš chtít mít nic společného." skočila jsem mu do řeči. 

,,Co to plácáš? Ange, koukni na mě." pohladil mě po zádech. Jen jsem odmítavě zakroutila hlavou. 

,,No tak. Rozhodně na tebe nezměním názor jenom proto, že jsi byla nemocná, to je nesmysl." konejšil mě. 

,,Ty to nechápeš. Víš kolik lidí už mě takhle zahodilo a odsoudilo? Nikde nechce mít nic společného s nemocnou holkou, které se to kdykoliv může vrátit." odsekla jsem mu. 

,,Co když já jo." pronesl rozhodně. 

,,Věř mi, nechceš. Nevíš co je to za pakárnu se pořád hlídat, vynechávat věci, jaké ostatním přijdou normální..." odmlčela jsem se. 

,,Já jo. Hodlám s tebou zůstat. Záleží mi na tobě, mám tě sakra moc rád. Proč si to nechceš připustit? To mě teď budeš pořád odhánět?" momentálně už jsme stáli naproti sobě. Jeho dlaně spočívaly na mých ramenech. 

,,Nechci tě od sebe odhánět, ale stejně tak vím, jak se zachovali ostatní." musela jsem mírně zaklonit hlavu, abych mu viděla do očí. 

,,Nejsem jako ostatní." šeptl. Objala jsem ho. Prostě jsem musela, z ničeho nic jsem se mu vrhla kolem krku. 

,,Ale stejně. Vždyť v takhle nízkém věku snad ani nejde onemocnět ne?" opatrně vyslovil otázku. 

,,Je to vzácné. Padne to na jednoho z milionu." pokrčila jsem rameny. 

,,Už to asi chápu. Proto nemůžeš pít. A ten strach, co měla tenkrát tvoje mamka..." začal si dávat dvě a dvě dohromady. 

,,Proto jsme skončila párové bruslení. Neměla jsem tolik síly, proto si taťka myslí, že to nedokážu." doplnila jsem ho. 

,,Pojď sem." šeptl a ještě pevně si mě přimáčkl k hrudi. Dával mi jemné polibky do vlasů a já se cítila neskutečně skvěle. Když jsme se odtáhli, naše obličeje zůstali blízko u sebe. Oba jsme kmitali mezi oči a rty toho druhého. Přibližovali jsme se čím dál víc.

,,Strašně bych tě chtěl políbit." zahuhlal mi do rtů. 

,,Já tebe taky." přiznala jsem skoro neslyšně. Chvíli se ještě nic nedělo, ale pak se naše ústa spojila. Čert to vem, že je tohle špatně. Ten polibek je báječný. Začala jsem spolupracovat. V břiše mi vyletěl roj motýlků, celé mé tělo zaplavilo příjemné mravenčení. To se snad ani nedá popsat...

PROSÍM O ZPĚTNOU VAZBU- HLASY(VOTES,HVĚZDIČKY) A KOMENTÁŘE, DĚKUJI!♥ Jinak přátelé pro vás mám zprávu. Možná někteří z vás zaregistrovali, že došlo k rozvolnění nějakých opatření. Po dlouhé době otevřeli i mé milovaní stáje, tudíž tam v následujících dnech hodlám zavítat. Navíc od pondělí musím naklusat zase do školy, tudíž mi bude času ubývat. Co tím chci říct? Dopředu se omlouvám, pokud budu mít s vydáváním kapitol třeba den zpoždění. Bude se snažit psát co nejvíce, ale kdyby čistě náhodnou některý den nevyšel díl, tak ať víte proč. Děkuji za pochopení.