Hope

6

OPĚT MOC PROSÍM VOTES(HLASY, HVĚZDIČKY) ČI KOMENTÁŘ, DĚKUJI!♥ Užijte si kapitolu!

Zrovna jsem si obouvala tenisky, když zazvonil zvonek. Přesně vím kdo to je. Trval na tom, že mě vyzvedne a já ho od toho nedokázala odradit. Naštěstí otec není doma a mamka to snad řešit nebude. Chtěla jsem křiknout, že dojdu otevřít, ale bylo pozdě. Popadla jsem kabelku, která se válela na posteli a odešla do předsíně. Mamka i Tobias se něčemu smáli, nedokázala jsem to pochopit. Byl tu asi minutu. 

,,Ange, zrovna jsme si s Tobiasem povídali. Neřekla jsi, že jdeš ven s takovým fešákem." zazubila se a hrdě ho poplácala po rameni. Šokovaně jsem vykulila oči nad jejím chování. Nepamatuji si, že bych ji takhle někdy viděla. Nesedí mi to, buď má nějak přehnaně dobrou náladu, nebo si něco dala. 

,,Eh, jo. Tak mi už půjdeme." vysoukala jsem ze sebe a Tobiase vystrkala ven. 

,,Užijte si to! A nezlobte!" zavolala ještě za námi. To chichotání, co všechno doprovázelo, mi přišlo zvláštní. 

,,Zajímavá mamka. Normálně bych možná i řekl, že po mně jela." uchechtl se Tobias a rukou naznačil, jakým směrem půjdeme. 

,,Hahaha. Ego ti fakt nechybí. V životě jsem ji takovou neviděla, přišla mi jak..." hledala jsem to správné slovo. 

,,Jak sjetá." řekl na plnou hubu. Musela jsem se zasmát. 

,,No, vlastně jo." přitakala jsem mu.

,,Kam vlastně jdeme?" zajímala jsem se. 

,,Napadlo mě na jídlo? Znám jeden super podnik." odpověděl mi. 

,,To zní fajn." 

,,Takže...Co bych o tobě měl vědět? Krom toho,  že tvoje mamka se asi ráda rozjede." rýpl si do mě. 

,,To není vtipný. Docela mi to dělá starosti, abys věděl." zamumlala jsem. 

,,Neboj. Bude v pohodě. Třeba měla jen dobrou náladu." objal mě kolem ramen. 

,,Pochybuju." 

,,Ale mluvila pravdu. To se cení. Podle ní jsem hezký." ušklíbl se. Jen jsem nad tím protočila oči. Musela jsem uznat, že mimo led vypadal zvláštně. Měl na sobě obyčejné černé džíny a bundu. Vypadal jak normální kluk, ne jak namakaný, sebevědomý sportovec.

,,Tak co třeba takhle. Tvoje jméno je fakt Ange?" začal se vyptávat. 

,,Ne, jmenuji se Angela, ale tam mi nikdo neříká." odvětila jsem mu.

,,Asi začnu, docela se mi to líbí. Máš sourozence?" položil další otázku. 

,,Jo dva. Thomase, žije mimo Londýn je mu dvacet a ségru. Rebecu, té je sedm. Ty?" koukla jsem na něj. 

,,Jo, mám taky ségru. Je jí rok a jmenuje se Sarah. Takže se všechno točí kolem ní. Ale nevadí mi to, je kouzelná." rozplýval se. 

,,To věřím. Miluju malý děti." přiznala jsem. 

,,Proč si vlastně skončila v párovém bruslení?" zaskočil mě volbou další otázky. O tomhle jsem se bavit nechtěla, není to zrovna radostné téma a já jím nehodlám kazit večer. 

,,Je to složitější, nechci se o tom teď bavit." snažila jsem se to zamluvit. 

,,Fajn, tak mi aspoň řekni, proč jsi nastoupila k nám do týmu. Jsem tam od malička a tebe jsem  nikdy neviděl." nakrčil čelo. 

,,Přistěhovali jsme se do Londýna v mých patnácti, hledala jsem nějaký tým a táta našel ten Mariin. Jsem tam dva roky, mimochodem. To už jsi si mě mohl všimnout." odvětila jsem.