Hope

8

PROSÍM O VOTES(HVĚZDIČKY, HLASY) A KLIDNĚ I KOMENTÍKY, DĚKUJU! Užijte si kapitolu.

,,Hele Tobiasi přestaň provokovat, nebo to otočím a jdu domů." varovala jsem ho mezi smíchem. Kdo by řekl, že cesta k Londýnskému bazénu, bude tak složitá. Za normálních okolností, bych tam byla do půl hodinky, ale s tím pakem se musíme u všeho zastavovat, ze všeho si neustále dělá srandu a pronáší rýpavé poznámky na mou osobu. Přitahuje pozornost ostatních lidí. Musím však uznat, že je to docela zábava.

,,To já bych měl být naštvaný." urazil se.

,,Jako proč?" vrhla jsem na něj nechápavý pohled.

,,Tvoje mamka se nezmínila? O víkendu nás čeká společná večeře. Vypadá to, že se naše mamky docela skamarádili." zkřiví obočí a nezapomene se ušklíbnout.

,,A to ti vadí?" zeptám se trošku dotčeně.

,,Jasně že jo, teď už se tě nezbavím vůbec." pronese vážně. Zastavím se na místě a sleduji ho. Chvilku jde dál, jakoby ani nezpozoroval, že už nekráčím po jeho boku a pak se prudce otočí.

,,Ježiši Ange, to byla sranda. Měla bys vidět svůj obličej." začne se chechtat uprostřed chodníku.

,,Děláš si ze mě prdel?" vyjeknu.

,,Možná." zazubí se a zase se mnou srovná krok.

,,Víš já jsem si vlastně vzpomněla, že jsem slíbila rande Joshovi, od nás z týmu. Tak ten bazén asi zrušíme, nevadí?" kouknu na něj. Jeho obličej se rázem změní na hodně naštvaný.

,,Tak teď si ze mě děláš prdel ty, že jo?" řekne, když se vzpamatuje.

,,Možná." pousměju se, u čehož pokrčím rameny a pokračuju v cestě. Jen ať vidí, že dělat si ze mě srandu není zrovna dvakrát dobrý nápad.

,,Tohle byl hodně špatný fór." doběhne mě.

,,A kdo říká, že to byl fór?" ušklíbnu se sama pro sebe.

,,Počkej. Ty to myslíš vážně? Ty fakt teď půjdeš na rande s Joshem?" nasupí se, je celý rudý vzteky.

,,Měl bys vidět svůj obličej." nevině se usměji a zamířím přes přechod k bazénu. Slyšela jsem jenom úlevný výdech a jemné zachichotání.

,,Počkám tě v bazénu. Je známo, že holkám to trvá dýl." houkne na mě ještě v hale. To už jsem však za turniketem a on teprve vytahuje peněženku. Z legrace mu ukážu vztyčený prostředníček a zmizím do šaten.

S výběrem plavek jsem si dala extra záležet. Ani nevím proč, nechci ho přece zaujmout či ohromit. A i kdybych chtěla, v životě bych kluka nebalila na své tělo. Možná to přisuzuji k tomu, že jsem si uvědomila, na jaké postavy holek je on zvyklí. Pro srovnání, vezmeme si mě a Bethany, o které je známo, že s ním sto procentně něco měla. Je až na měsíc jasné, že jejich vztah nebyl pouze o bruslení. Ona je dáma na pravém místě, má všechno, co by ji ostatní holky mohli závidět. Hezké prsa, ploché břicho, krásný pevný zadek a dlouhé hubené nohy. Já mám maximálně tak svaly, od neustálého buzerování otce s tím, že bych měla něco dělat, tak se to asi snažím zachránit plavkami, nebo nevím. Mimochodem, když už je o něm řeč, ani jednou se neobjevil doma, dokonce ani nezavolal. Nějak mě to netrápí, aspoň líp pro Becu.

S povzdechem vyjdu ze šatny do sprch, které vedou přímo na vstup do bazénu. Ručník si odložím do skříňky a začnu se rozhlížet po Tobiasovi. Nikde ho nezahlédnu, a tak se zahledím na hladinu vody, je tu jen pár lidí, jinak prázdno. A pak že holkám to trvá déle..pche.

,,Pozoor!" zařve někdo za mnou a než stihnu zareagovat, jsem po hlavu ve vodě. Tobias mě v plné síle shodil do bazénu a sám tam pak i skočil. Na tváři má zase ten zářivý úsměv. Rukou si prohrábne mokré vlasy, má neuvěřitelně vysportovanou postavu, svaly kam se podíváš. Nevědomky si zkousnu spodní ret, čehož si on všimne a úsměv nahradí škodolibí úšklebek.

,,Spokojená s výhlede?" neodpustí si poznámku, při tom rukou naznačí své tělo.

,,Drž hubu." plivnu po něm. Nezapomenu ani na šplouchnutí vody, které mi s radostí oplácí. Nakonec z toho vážení vznikla vodní bitva.

,,Ta dnešní mládež." zakroutí hlavou skupinka seniorů a hned poté vylezou z bazénu.

,,Tak jak vidím, můj plán vyšel skvěle." zazubí se a odplave do menší hloubky.

,,Tvůj plán byl vyhnat všechny v okolí?" ujistím se a snažím se ho dohnat. Nejsem však ani zdaleka tak rychlá, jak on.

,,Přesně, teď se nám bude trénovat mnohem líp." kýve hlavou.

****

,,Nemáš mít ty ruce náhodnou trochu jinde?" prsknu po něm, když zkoušíme zvedačku. Už jsme tu celkem dlouho, ale k tréninku jsme se dostali až teď. Prostě se do nás převtělil nějaký dětský duch a mi cítili potřebu se vyblbnout.

,,Promiň, nemohl jsem si pomoct." zamumlá a pustí mě do vody, aby si mohl přesunout ruce tam kam má. Ne je mít na mých bocích. Zkusí mě vyzvednout znova, ale ztratím rovnováhu, tudíž se se smíchem po hlavě sklouznu do vody a jeho strhnu s sebou.

,,Seš nemehlo." brblá si a natáhne mi ruku na nový pokus.

,,To říká ten pravý." odseknu mu a elegantně provedu cvik. Tenhle se celkem povedl i s dopadem. Zapřu se o Tobiasovi ramena a seskočím dolů. To se ale ukázalo jako chyba... Naše obličeje jsou natěsno u sebe. Vpíjím se do jeho zelených očí a odolávám pokušení, kouknout se na jeho rty. Jeho ruce se z pasu přesunuli na mé boky a i když jsem se do tohohle stádia vůbec dostat nechtěla, stejně ustupuju před jeho tlakem a za chvilinku už jsem namáčknutá na stěně bazénu. Jeho ruce mě zde uvěznili, pohledem mi sjel na rty a pak se roztomile pousmál. Začal se přibližovat. Přiznávám, že jsem měla touho ochutnat tohle zakázané ovoce, ale na poslední chvíli jsem si uvědomila, že tohle je všechno špatně. Všechno...

,,Promiň." zašeptala jsem a odstrčila ho od sebe. Zmateně se na mě podíval, rukou si zase zajel do vlasů a přerývavě vydechl.

,,Udělal jsem něco špatně? Asi jsem tě měl nechat být, nevím co jsem si myslel..." pronesl zmateně, možná až zničeně a zase pohlédl na mě.

,,Ne Tobiasi já jenom... Nevím jak to přesně bylo mezi tebou a Bethany, ale já nejsem ten typ holky. Nebudu s tebou bruslit a u toho ti dělat soukromé potěšení. Nevím na co si byl zvyklí u ní, ale já nejsem na jednu noc." vyletělo ze mě. Ze začátku jsem se snažila znít klidně, ale ke konci mého proslovu na mě přešla naštvanost. Nikdy jsem nechtěla věřit tomu, co se povídá, ale stejně jsem to teď udělala. Zamyslela jsem se nad jeho pověstí a možná ho odsoudila moc brzo.

,,Fajn, chápu tě. Mohli bychom aspo-"

,,Promiň." přerušila jsem ho znova a zbaběle odešla pryč. Vím, že mi chtěl něco říct, možná mi to vysvětlit, ale já jsem nemohla. Byla jsem zklamaná sama ze sebe. Nikdy se mi nic podobného nestalo, byla jsem tak naštvaná. Měla jsem mu dát šanci, měla jsem ho vyslechnout, ale věděla jsem, že pokud bych tam zůstala, nevydržela bych to a musela to udělat. Normálně bych se na něj vrhla...Dřív nebo později určitě, a to nemůžu dopustit, máme spolu přeci jenom bruslit...

PROSÍM O VOTES(HVĚZDIČKY, HLASY) A KLIDNĚ I KOMENTÍKY, DĚKUJU!
Ups, tak tu máme trochu zvrat! Co myslíte, co se stane dál??